„Revenge is a dish best served cold.“ (Old Klingon Proverb)
Dnes jsem šla s dětmi na procházku, když jsou chudáci zavření doma bez vzdělání, bez přátel, bez kroužků, bez sportu. Se psem jsme to vzali pěkně oklikou a venku jsme strávili dvě příjemné hodiny. Když jsem se chtěla podívat, kolik je hodin, abych stihla včas jít do kanclu na online schůzku s klientem, otevřela jsem z nějakého důvodu Gmail, což obvykle venku nedělám. A jak jsem se od srdce zasmála! Příhodné bylo, že zrovna v tom okamžiku náš kluk válel z těch mokrých zbytků sněhu kouli skoro větší než je on a nabalil na ni v závěru opravdu obří psí exkrement. Jste už pořádně napnutí, co v tom osudném e-mailu bylo? Tak čtěte dál. Taky se pobavíte, ale mnohem víc si budete zoufat ze stavu justice v našem protektorátu.
Dočkali jsme se dalšího udání od soudců Ústavního soudu. O jeho text se mile rádi podělíme, je to právní skvost.
Udání, které advokátní komoře poslal generální sekretář Ústavního soudu.
Nejdřív jsme se podivili, že ústavní soudci mají pořád čas na takové ptákovinky. Mají přece rozhodovat třeba o právech dítěte, když dochází k flagrantnímu porušování Úmluvy o právech dítěte. Pak jsme si řekli, že každý potřebuje nějakou tu zábavu. Někdo má holt rád holky, jiný zase vdolky. My se snažíme zachránit, co se ještě z právního státu a lidských práv zachránit dá, někdo radši řeší kárné stížnosti.
Když jsem se tedy dost vynadivili a pobavili se novou žabomyší válkou, zesmutněnili jsme. Jsme už tak zoufalí z toho, jak to jde s demokracií a právem z kopce, bojíme se budoucnosti a máme obavy o to, co se stane lidem. Ústavní soud svým zvláštním postojem potvrdil, že ať se snažíme, jak se snažíme, ať věnujeme ústavní stížnosti klidně 40 hodin nebo víc, je to jedno. Nemá to žádný význam, protože se nic nezmění a nic se nestane. Nevěříme už, že při rozhodování nejen o stížnostech, které jsou na hlavičkovém papíru naší advokátní kanceláře, budou soudci nestranní.
Protože ale nejsem povahou takoví, abychom složili ruce do klína a trpně čekali na smutný osud, který nám chystá naše vláda a vlády jiných zemí, přemýšlíme, co dál. Jak v takovém případě, kdy je evidentně zaujatý celý Ústavní soud, postupovat? Na to v učebnicích odpověď nenacházíme. Je už opravdu aktivováno právo na odpor?
Je už dobře známo, že svůj osobní postoj k naší snaze o zachování svobody a právního státu projevil jako první soudce Fenyk, který ministryni Benešové na Davida poslal kárnou stížnost (nedozvěděli bychom se o něm, nebýt článku předsedy ČAK Jirouska). Přestože jsme opakovaně navrhovali, aby byl za tento svůj krok vyloučen z rozhodování týkajícího se nouzového stavu, ostatní soudci jej vždy „podrželi“. Ani jednou ale obsah samotného udání ve svém rozhodnutí neocitovali. Pokračovali na místo toho v hromadění dalších důvodů pro své vyloučení, ať již skrze invektivy ve svých rozhodnutích nebo na sociálních sítích anebo v rozhovorech, ve kterých chválí vládu.
Pro účely probíhajících řízení u ESLP si dva naši klienti podali na Ústavní soud žádost, aby jim byl poskytnut text kárného podnětu soudce Fenyka, na který ale dostali tuto odpověď:
„písemnost, jež je předmětem Vašeho zájmu, není součástí konkrétního (ale ani žádného jiného) spisu Ústavního soudu a Ústavní soud jí (tudíž) nedisponuje“.
Tady si lze samozřejmě položit otázku, na základě čeho tedy soudci ÚS opakovaně rozhodovali o návrhu na vyloučení svého kolegy Fenyka, pokud v žádném ze spisů jeho dopis ministryni není? To stačilo, že jim jeho obsah Fenyk převyprávěl zpaměti? Takovým způsobem jsou přezkoumávány procesní návrhy účastníků?
Vtipné je, že když si o něco později o text kárného podnětu požádal na základě 106ky David, tak mu ji soud zaslal a konečně jsme se dozvěděli, jak se soudce Fenyk ministryni rozepsal (gramatické chyby přičítáme momentálnímu rozčilení soudce, ostatně já sama dělám překlepů víc než dost a je mi to celkem jedno):
„Vážená paní ministryně, v příloze vám touto krátkou cestou posílám dopis od advokátů, který jsem obdržel. Považuji za nemístné osobní výzvu, abych je veřejně podpořil a v souvislosti s věcí, v níž mají postavení strany probíhajícím v soudním sporu. Činím tak proto, že jste jako ministryně spravedlnosti orgánem oprávněným k posouzení tohoto nevhodného jednání.“
Aby to bylo dovršeno, tak následně, na konci října naše klientka obdržela toto vyjádření od ÚS: „Vzhledem k tomu, že na principiálně stejnou žádost, kterou u Ústavního soudu posléze podal podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ve znění pozdějších předpisů, advokát, pan Mgr. David Zahumenský, dokázal pan generální sekretář Ústavního soudu, do jehož působnosti poskytování formalizovaných žádostí o informace spadá, reagovat tak, že požadovaný text získal, respektive opatřil, považuji za korektní zpřístupnit ho v poskytnuté podobě, rovněž Vám“.
Není to už úplný Kocourkov (ačkoli je to ke Kocourkovským urážející)? Nu což, poslali jsme tyto informace hned do Štrasburku. Tam si nad naším Ústavním soudem asi slušně zakroutí hlavou.