Když dnes David kupoval kafe na benzínce, přinesl kromě horkého nápoje také horkou novinku: ve víkendovém (rudém) Právu byl důležitý headline: „Ivermektin léčí covid-19, ale v Česku nesmí. Proč?“ Ivermectin je zjevně (to už je známo celkem dlouho) nadějný lék, který by mohl zachránit dost životů. V mnoha zemích se také s úspěchem používá. V ČR nikoli. Proč? Kvůli úřednímu šimlovi? Neochotě to změnit? Je přece povinností vlády a lékařů usilovat o to, aby byl dočasně povolen jako humánní léčivý přípravek, je-li tomu tak v okolních zemích, třeba na Slovensku. Proč něco nedělá opozice? Proč konečně neusiluje o něco, co by skutečně pomohlo. Není nám vůbec jasné, proč má být všechno problém a nemůžeme zkusit něco, co jinde funguje (když už přebíráme všechna nefunkční opatření třeba z Německa). Je načase se inspirovat i tím dobrým. Je ale fakt, že taky můžeme donekonečna čekat na EU.

Lékař Šimon Reich: „Slovensko používání ivermektinu v nouzi dočasně povolilo, ale my stále spíme. Není stoprocentní, že to funguje. Ale je to velmi nadějné a mělo by se to ověřit v praxi, protože stejně žádnou jinou takto účinnou léčbu nemáme. Toť můj a zdaleka nejenom můj názor.“ (Zdroj.)

Pokud mě poslouchá některý z našich odborníků, který tvrdí, že (ivermektin) může přinášet nějaká rizika a podobně, myslím si, že vždy je třeba porovnat cost/benefit, (náklady proti zisku) to znamená, že pokud máme lék, který je vyzkoušený, který se 40 let používá – je to sice antihelmetikum, nebo antiparazitikum, ale blokuje množení viru, konkrétně covid-19 v buňce. Ivermektin má šanci být použitý i v našich podmínkách a myslím si, že by byl obrovským benefitem. (Prof. Pavol Török , zdroj.)

„Není to žádná neověřená novinka. Bezpečnost ivermektinu je dokázaná. Jeho účinnost u covidu se ještě musí potvrdit na velkých studiích, ale v této chvíli se to jeví tak, že pacienty zbavuje viru. Musí se však dostat k pacientům včas, když pacienti začínají mít příznaky zápalu plic nebo průdušek a mají vysoké teploty, uvedla primářka. (Zdroj.)

Zapamatujte si i ty, kdo jsou proti léčbě. Například. prof. Petr Husa z FN Brno (ano, z té „přeplněné“ nemocnice, která loni jela na 60% kapacity): „Považuji účinek ivermektinu na SARS-CoV-2 za neprokázaný a určitě bych tento lék nepodal pacientovi ani profylakticky, ani terapeuticky. Přístup slovenských úřadů mne udivuje, dostali se asi pod tlak veřejného mínění… Jen doufám, že v souvislosti s touto neprověřenou léčbou nikdo nebude poškozen významně na zdraví,“ dodal Husa. (Zdroj.)

Tyhle hloupé řeči, které v článku vedli někteří lékaři, ale pominu. Je-li někomu milejší nechat člověka umřít, než mu podat lék, který je 40 let na trhu (stejně jako onen nešťastný isoprinosin), nemá cenu se rozčilovat. Má ale cenu konat. Proto vám všem, kdo budete s covidem nemocní nebo kdo budete mít nemocné příbuzné, ale nedostane se jim lékařské pomoci (ať už od praktika nebo od nemocnice) anebo i těm, kterým byla kvůli údajnému přetížení špitálu odmítnuta péče, doporučuju následující:

  1. Požádejte o léčbu vhodným přípravkem dle odborných studií. Acylpyrin a čaj s citronem fakt mnohým nestačí. (U ivermectinu je problém s registrací, ale je povinností „první linie“ to řešit se SÚKL a vládou. Kdo z nemocnic o povolení usiloval? Víme o tom něco? Proč nemáme informace? Byl snad Remdesivir řádně registrovaný? Ne, byl dočasně povolen MZ ČR. Proč není snadno dostupný isoprinosin a proč si jej musíme pokoutně opatřovat z Polska? Je to snad normální? Zajímají někoho doopravdy lidé?).
  2. Když vám bude efektivní a včasná léčba odmítnuta, chtějte potvrzení, že vám žádný lék nebude předepsán.
  3. Stěžujte si u vedení zdravotnického zařízení (případně k samotnému praktikovi).
  4. Podejte stížnost na lékaře k České lékařské komoře.
  5. Podejte stížnost na lékařské zařízení ke zřizovateli.
  6. Podejte stížnost na zdravotní pojišťovnu, a to jak na lékaře, tak na zařízení.
  7. Podejte trestní oznámení na lékaře a zdravotnické zařízení.
  8. Podejte civilní žalobu.

Pokud jste už covid měli a byli jste v nemocnici, nebo vám váš praktik nepředepsal žádný lék, řekla bych, že je právě teď čas na žalobu. Jak proti státu (např. za nepovolení ivermectinu nebo jiného vhodného léku), tak proti lékařům a nemocnicím (jak ti, kdo nebyli řádně léčeni s covid, tak ti, kterým byla odmítnuta jiná péče).

Můžu vám říct, že mám mnoha „bojovníků“ první linie plné zuby. Je mi zle z dramatických prohlášení, je mi zle z fotek, jak sestry sem a tam převalují jednoho obézního, mám dost lží o přeplněných JIP a mám dost nehorázného utrácení z peněz pro veřejné zdravotnictví. Mám dost toho, jak jsou nám pořád cpány informace o mrtvolách s + testem, štve mne, že se neposkytuje mnohým lidem léčba a mám dost toho, že jsou nemocným odmítány operace. Mám dost toho, že v roce 2020 nebyly oproti předchozím letům provedeny desetitisíce zdravotních úkonů a mám dost toho, že je lidem odpírána efektivní léčba bez důvodu. Mám prostě už po krk těch ohavných lží, ve kterých už rok žijeme.

Lidi, braňte se. Jde o vaše životy, vaše zdraví a vaši budoucnost. My takové zdravotnické žaloby proti lékařům a nemocnicím (ať už jde o zanedbání péče nebo o následky očkování) nezastupujeme. Zajímá nás „boj“ se státem (a tady bychom mu to s chutí natřeli, pokud jde o neschválení ivermectinu). Věříme ale, že se najdou advokáti, kteří pacienty (anebo hůř pozůstalé) rádi zastoupí.

%d bloggers like this: