Náš první článek o zanedbání lékařské péče a pacientských žalobách a trestním stíhání lékařů se věnoval problematice zanedbání včasné péče u dnes už dobře identifikovaných pacientů s pozitivním testem na covid.
Je naprosto zjevné, že tvrdé lockdowny nejen že ožebračují lidi a ohrožují budoucnost celé společnosti, ale deprivují lidi od zdravotní péče v současnosti a v budoucnu budou znamenat obrovské deficity v rozpočtech pojišťoven a povedou k bezprecedentnímu ohrožení zdraví a životů tisíců lidí (a ano, nejhůř na tom budou právě obézní, kteří stojí ročně rozpočet 300 mld a samozřejmě staří, na jejichž péči ani sociální zabezpečení prostě nebudou peníze, pokud je stát neukradne zbídačelým podnikatelům nebo si nepůjčí na věčnou oplátku a za trvalou poslušnost). Škody budou prostě mnohem, mnohem a mnohem horší, než smrt několika lidí s pozitivním testem.
Jediným řešením proto jsou zacílená opatření, zlepšení primární péče o covid+ rizikové pacienty a zachování normálního chodu společnosti. Milý Ústavní soude, nechtěli jsme po tobě na jaře 2020 přesně toto? Uznání pozitivních závazků státu? Jak vidno, měli jsme pravdu a důsledky tvého selhání budou olbřímí. Všichni ti mrtví, nemocní a chudí půjdou právě za soudci Ústavního soudu.
Zanedbání lékařské péče u pacientů covid-
V současnosti platí jedno zrůdné mimořádné opatření ministra zdravotnictví, které zakazuje nemocnicím poskytovat zdravotní péči. Zdá se, že prvotní vina je tedy na ministrovi, ale ve skutečnosti se nemocnice vůbec nebrání. Jako by jim bylo jedno, že ošetřily o tisíce lidí méně. Jako by bylo jedno, co s těmi pacienty je. Nemocnice se tváří, že odložitelná je prakticky jakákoli péče. Můžete prostě pajdat s poškozeným kyčelním kloubem ještě rok nebo dva. Pokud jde o prevenci, taky to není třeba zrovna dvakrát řešit, ačkoli u nádorových onemocnění je léčba možná jedině tehdy, pokud je zahájena včas. Kolik melanomů nebo karcinomů prsou či střev je v současnosti tak zanedbaných, že už jejich „majitelé“ nemají naději?
Lidé zhlouplí mediální masáží vám řeknou, že se péče odkládá proto, aby měly nemocnice prostor pro „léčbu“ těch s pozitivním testem na covid. To je ale hloupost, i kdybychom připustili, že jednak jsou v nemocnicích skutečně jen ti, kteří se tam dostali, ačkoli dostali bezvadnou primární péči a jednak skutečně jen ti, kteří do nemocnic patří (tj. jsou na tom vážně zle, nikoli ti bez příznaků nebo jen s lehkými příznaky). Lékaři totiž nemají právo diskriminovat pacienty na základě jejich zdravotního stavu. Dojde-li (a to se nestalo) k vyčerpání vzácného zdroje – omezených kapacit lékařské péče, poskytuje se prostě péče těm, kteří mají největší naději. Neléčí se ti, kteří s velkou pravděpodobností přes nejlepší dostupnou péči zemřou. Těm se holt poskytuje jen paliativní péče.
Není jednoduše možné obecně říct, že se neléčí pacienti s jinými nemocemi, byť mají mnohem lepší naději na vyléčení a existují postupy, které by jim mohly pomoci. Lékaři nejsou schopni jednoznačně říci, která péče je reálně odložitelná (a navíc není možné říci, že se péče odloží o měsíce až roky, když vezmeme v potaz, jak dlouho už lidé museli na plánovanou operaci čekat). Takové odložení péče povede v mnoha případech k zásadnímu zhoršení zdravotního stavu, kdy bude nakone nutné provést rozsáhlejší zákrok nebo nakonec nebude možné efektivní léčbu poskytnout, ačkoli včasná péče by vedla k vyléčení. Jsme si proto jisti, že je naprostým selháním lékařů a obrovským zanedbáním péče, je-li lidem odmítána operace nebo jiné vyšetření, které povede ke zlepšení jejich obtížného zdravotního stavu.
Podrobně k nutnosti poskytovat lékařskou péči Ondřej Dostál v článku z března 2020
Jsme přesvědčeni, že by se pacienti, kterým je odkládána péče, ačkoli toto odložení pro ně znamená újmu na jejich zdravotním stavu, se mají bránit žalobami nebo podat trestní oznámení na nemocnice či lékaře. Ve zdravotní péči není možné diskriminovat jen na základě toho, zda máte či nemáte pozitivní test.