Protože mám za sebou, stejně jako David, mnohaletou nevládkovou minulost a tím pádem i pořádný prudičský výcvik placený z grantů Sorose a EU, jsem připravena na kdeco. Proto mám už od roku 2013 založené občanské sdružení (spolek). Jeho jméno jsme tehdy volili jako žert, protože po příchodu nového občanského zákoníku musely mít spolky nějakou dobu v názvu uvedeno, že jde o „zapsaný spolek“, tj. se jmenovaly např. Spolek občanů Dolní Lhoty, zapsaný spolek. My jsme se rozhodli ministerstvo vnitra poškádlit a nakonec se nám podařilo získat registraci jen díky tomu, že tam byli líní úředníci a nestihli nás poslat do háje včas.
Tak se tedy stalo, že jsem už víc než 8 let předsedou Dobře zapsaného spolku. Při psaní stanov se rovněž ukázala naše jasnozřivost, neboť je v nich napsáno (přiznávám, že jsem to zapomněla a dnes jsem byla příjemně překvapena):
Díky tomu, že je ve stanovách jako jedno z poslání spolku uvedena „ochrana přírody a krajiny“, může se náš spolek zapojovat do nejrůznějších aktivit a správních procesů, ve kterých o ochranu životního prostředí jde. Už delší dobu se těším, až ministerstvo vydá nové respirátorové opatření, neboť hned ten den podám za Dobře zapsaný spolek klimatickorespirátorovou žalobu.
Vycházet přitom budu z judikatury Ústavního soudu. Ten spolkům přiznal velká práva, pokud jde o ochranu životního prostředí s odkazem na Aarhuskou úmluvu.
Judikatura Ústavního soudu prošla ve vztahu k problematice aktivní legitimace občanských sdružení ve věcech, v nichž je obsažen aspekt základního práva na příznivé životní prostředí (čl. 35 odst. 1 Listiny, podle něhož má každý právo na příznivé životní prostředí), určitým vývojem. Od konstatování, že práva vztahující se k životnímu prostředí přísluší jen osobám fyzickým [usnesení ze dne 6. 1. 1998 sp. zn. I. ÚS 282/97 (U 2/10 SbNU 339)] dospěl Ústavní soud k závěru, že „… v demokratickém právním státě je životní prostředí hodnotou, jejíž ochrana má být realizována za aktivní participace všech složek občanské společnosti, včetně občanských sdružení a nevládních organizací, které mají povahu právnických osob. Diskurs v rámci otevřené společnosti, realizovaný případně též právními prostředky a v řízení před soudy, je pak účinnou zárukou ochrany přírodního bohatství státu (čl. 7 Ústavy).“ [usnesení ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. I. ÚS 486/04]. V dalších rozhodnutích se pak Ústavní soud přihlásil k postulátu interpretace vnitrostátních norem, dotýkajících se životního prostředí, v souladu s Aarhuskou úmluvou. Kromě nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/07 (viz předchozí odstavec) tak učinil v též výše citovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 2239/07, podle něhož má výklad konformní s Aarhuskou úmluvou v případě interpretačních alternativ přednost.
Vedle toho se inspiruju klimatickými aktivisty, kdy „Klimatickou žalobu“ podává taky jeden spolek. To by v tom byl čert, aby to nevyšlo!
Už se nemůžu dočkat, jak se budou ko*oti šklebit, protože mi dost těžko budou vytýkat, že nová „žaloba“ je v podstatě actio popularis. Tak Válku, šup šup, honem přiběhni s novým opatřením, já ho moc potřebuju! A když to neudělá, podám to jako zásahovou žalobu a tečka za větou. Udělám vše proto, aby příroda netrpěla tím respirátorovým hegešem.
Mimochodem, kdyby to nevyšlo ani spolku, mohla by klimatickorespirátorovou žalobu na ekologickou katastrofu způsobenou tím nechutným „ochranným“ bordelem podat i obec. Jejich povinností je se brát za práva občanů a ta jsou nepochybně tunami zbytečného plastu a vyprodukovaného CO2 poškozena. No ne?