Kvůli našemu kratičkému výletu jsem poněkud zaspala hektické časy, kdy NSS ruší jedno opatření ministerstva za druhým a nenapsala jsem nic o jednom z posledních zrušených, které se týkalo testování na zahrádkách restaurací. Tentokrát u soudu zabodoval advokát Zdeněk Koudelka.

Zdeňka Koudelku jsem ostatně nominovala do svého dream teamu ústavních soudců. No nejsem já geniální? Jsem.

NSS o rozsudku píše na svých stránkách a uvádí mj. toto:

Podle předsedy prvního senátu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy „jde o instrumenty regulace, které se ve srovnání s regulací „běžnou“ vyznačují intenzivnějšími zásahy do základních práv a svobodného života jednotlivců i společnosti. Rozsah možností zakazovat, přikazovat či omezovat, kontrolovat a vynucovat sankcemi je nebývalý. Právě pro jejich povahu mohou být používána jen na nezbytnou dobu a v nezbytném (osobním, územním, sektorovém) rozsahu. I proto, že (s nadsázkou) dávají vzpomenout na dobu nesvobody, ve které neodůvodněné příkazy, zákazy či omezení byly na denním pořádku, se nesmějí stát „novou normalitou“. Jejich rozumnost, srozumitelnost, jednoznačnost, stálost, soudržnost, systémovost a z toho přirozeně vyplývající přesvědčivost, by v ideální situaci ani neměly adresáty regulace vést k pochybnostem o její nejen nezbytnosti, ale vhodnosti, účinnosti a přiměřenosti. Regulace, která je prakticky plošná a zároveň pro mnohé citelná, musí tyto vlastnosti mít jednoduše proto, aby většina adresátů ji přijala a řídila se jí. Regulaci tohoto typu a rozsahu totiž nelze ani plošně zkontrolovat, ani vynutit.“

V rozsudku se pak dočteme:

Rezignace na prosazení regulace ze strany veřejné moci ovšem vede k dalšímu poklesu důvěry v právo a instituce, které právo prosazují, protože lidé s vědomím tohoto faktu a pochybnostmi o smyslu regulace danými nesrozumitelností, nerozumností nerespektují stanovená pravidla. Tím může dojít k opětovnému zhoršování situace a nutnosti přijmout regulaci novou Proto klade soud důraz na řádné odůvodnění mimořádných opatření, tak, aby mu rozuměli nejen ti, kteří je tvoří či právní profesionálové, ale především všichni adresáti. V tomto kontextu si soud proto není jist, zda [n]ejprostším, ale přesto validním způsobem, jak uvažovat nad vhodností, účinností a přiměřeností opatření, je uvažovat efekt opatření jako redukci reprodukčního čísla R, v aditivní nebo multiplikativní formě, a porovnávat efekt opatření s tím, jaké škody způsobují, případně jak moc zasahují do různých práv a svobod (citováno z odůvodnění mimořádného opatření odpůrce) je tím rozumným, srozumitelným a tudíž přesvědčivým argumentem, který vede k spontánnímu přijetí a dodržování přijatých opatření.

Milý NSS, já tě ubezpečuju, že ač jsem na slovo vzatý právní profesionál a správní právo, natož opatření obecné povahy mi fakt jdou (což ostatně dobře víš, vždyť z mých publikací i sám cituješ v rozsudcích), tak nikdy, nikdy a ještě jednou nikdy neporozumím tomu, co se dnes děje a jak je možné, že exekutiva beztrestně zničila právní stát a elementární důvěru lidí v budoucnost. I kdyby umřelo 10% populace, nic z toho, co se stalo a co se ještě dít bude, nebylo a není a nebude přípustné.

Z počinů NSS jsem celkově dost nesvá – jednou mne citují v rozhodnutích jako veleváženého odborníka a jindy o mně píší, že prý mám rysy kverulanta. Tak já tomu fakt nerozumím…

Zde jsem chytrolín tvořící doktrínu:

Podle doktríny mají obce možnost navrhovat zrušení územních plánů sousedních obcí, pokud by se jich dotýkaly a zasahovaly do jejich věcných práv. V tomto případě však jejich procesní legitimace nevyplývá ze zákona (tak jako je tomu v případě aktivní legitimace v řízení o zrušení opatření obecné povahy kraje dle §101a odst. 2 s. ř. s.), ale musí být standardně tvrzeno, že daným opatřením obecné povahy dojde k zásahu do konkrétního vlastnického práva (ZAHUMENSKÁ, V., BENÁK, J. Územní plány před Nejvyšším správním soudem se zaměřením na otázky věcné legitimace. Praha : Wolters Kluwer, 2016, 131 s., právní informační systém aspi).

A teď si přečtěte jak senát soudce Camrdy nebo jak se to jmenuje, prská jako naštvaný křeček polní nad mým neskutečně příšerným kverulanstvím. Prsk, prsk, prsk! Ten rozsudek musel být strašlivě poplivaný! A ještě na mě budou házet, že jsou soudci líní a nedokáží věci rozhodovat včas. No toto!

Navrhovatelka sama či společně s Mgr. Davidem Zahumenským figuruje pouze u Nejvyššího správního soudu v 11 věcech,
přičemž všechny se týkají návrhů na zrušení právní aktů přijatých na ochranu proti pandemii nemoci Covid-19, její právní zástupce, Mgr. David Zahumenský figuruje jako zástupce účastníka u celé řady dalších obdobných podání projednávaných Městským soudem v Praze, Nejvyšším správním soudem či Ústavním soudem. Ač si Nejvyšší správní soud klade otázku, zda skutečně tyto spory iniciují navrhovatelé v těchto věcech, kteří z důvodu právního zastoupení (obdobně jako osoby na těchto řízeních zúčastěné) vyhledají právě Mgr. Zahumenského, či zda je tomu spíše naopak a zda přinejmenším v některých těchto případech se ze strany zástupce nejedná o kverulatorní jednání a zneužití práva na soudní ochranu způsobující nepřiměřenou zátěž správních soudů na úkor včasného projednání jiných věcí, lze v každém případě konstatovat, že zkušeností s danou právní oblastí má nejen navrhovatelka, ale i její právní zástupce více než dostatek a soud tedy neshledal v posuzovaném případě důvod k tomu, aby navrhovatelku k doplnění návrhu vyzýval.

%d bloggers like this: