Na jednu stranu by člověk mohl být šťastný, jak krásně se daří bortit jedno stupidní dogma za druhým. Dalo by se jásat nad tím, jak soudy berou vítr z plachet nehorázným požadavkům politického islámu. Mohli byste „skákat metr dvacet“ z toho, že nabubřelá diskriminační agenda splaskává. Současně je ale člověku málem do pláče z toho, jací lháři sedí na soudcovských židlích. Ano, hádáte správně, NSS poslal Davida do háje zeleného s dalším návrhem na zrušení stupidních opatření. O co šlo tentokrát? Právě o diskriminaci.
NSS rozhodoval (zase) o omezení obchodu a služeb.
Navrhovatelka brojí proti tomu, že v ustanoveních, jež napadá, jsou obsaženy výjimky pro děti, respektive školní kolektivy nezletilých. Ona sama se dvakrát týdně účastní jazykového kurzu v jazykové škole v rámci neměnného kolektivu, jazyková škola vede evidenci svých studentů, a přesto je navrhovatelka povinna opakovaně předkládat potvrzení o negativním výsledku testu. Klade proto otázku, proč ona je povinna se opakovaně testovat v jazykové škole, když žáci a studenti se podle mimořádného opatření v obdobné situaci testovat nemusejí? Stejně tak se nemusejí žáci a studenti testovat při návštěvě kina, divadla či na jiné podobné akci, ale navrhovatelka se testovat musí, i když by do kina šla se svojí třídou z jazykové školy nebo s kolegy z práce. Když se chtěla na konci září 2021 ubytovat v penzionu spolu s přáteli v rámci homogenního kolektivu, nedopadala na ni a její přátele žádná z výjimek, která dopadá na školní kolektivy. Shrnuje proto, že napadené opatření zasahuje do jejího práva na ochranu soukromí, když využití celé řady služeb a realizace jejího společenského působení je podmíněno tím, aby podstoupila test, který si musí jako neočkovaná platit, přestože žáci a studenti v obdobné situaci jej dokládat nemusejí.
Žáci a studenti mají jistě potenciál šířit smrtící virus stejně jako dospělý člověk. Proč měli tedy být zvýhodněni, to nebylo vůbec jasné. Dříve by takové jednání bylo bez dalšího považováno za diskriminaci kvůli věku. Co řekl soud dnes?
První linie navrhovatelčiny argumentace směřuje proti tomu, že v napadené části mimořádného opatření odpůrce zvýhodňuje v přístupu k některým službám žáky a studenty, respektive jejich kolektivy, aniž by tuto „libovůli a diskriminaci“ odůvodnil. To však není pravda. Odpůrce v odůvodnění napadeného opatření k čl. I. bodu 12 mimořádného opatření uvádí: „Dále byla stanovena výjimka z povinnosti splnění podmínek podle bodu I/16 pro akce, kterých se zúčastní výhradně děti, žáci nebo studenti jedné školy nebo je dozorující osoby, nebo pokud provozovatel zajistí oddělení prostor tak, aby děti, žáci nebo studenti jedné školy používali jiné prostory než ostatní osoby účastnící se této akce, a to z obdobného důvodu definovaného pro skupinové prohlídky v bodě I/10.“ Ke zde odkazovanému čl. I. bodu 10 pak odůvodnění uvádí: „Výjimka z povinnosti splnění podmínek podle bodu I/16 pro skupinové prohlídky, pokud se jí účastní v rámci vzdělávání výhradně děti, žáci nebo studenti jedné školy nebo je dozorující osoby, je stanovena z důvodu, že jde o přesně definovaný homogenní kolektiv osob, které jsou spolu v kontaktu v rámci školy a všichni účastníci této prohlídky jsou jednoduše identifikovatelní. V případě výskytu onemocnění covid-19 to vede k rychlému dohledání a trasování všech rizikových kontaktů.“
Jinak řečeno, uvedené výjimky jsou odůvodněny jednak tím, že školní kolektivy žáků a studentů, které se v rámci vzdělávání společně účastní kulturních a podobných akcí, jsou trvalé a přesně definovatelné, a tudíž případně snadno trasovatelné, a jednak tím, že i tyto aktivity jsou součástí jejich vzdělávání. Toto zdůvodnění, které odpůrce opakuje i ve svém vyjádření k návrhu, pokládá NSS za zcela pochopitelné a přesvědčivé. Navrhovatelka se sice snaží k těmto vzdělávacím akcím připodobnit návštěvu kina, kterou by ráda podnikala spolu se svými kolegy z práce nebo známými z jazykové školy. Nejvyšší správní soud zde však ve shodě s odpůrcem takovou podobnost neshledává, a to hned z několika důvodů.
Typické soudcovské koronavirové blábolení, že? A ještě to pokračuje (promiňte):
Navrhovatelka uvádí, že „naprosto nechápe rozdíl mezi ‚homogenní skupinou osob potkávajících se ve škole‘ (přičemž ráno přicházejí z různých domácností a odpoledne se setkávají s řadou dalších osob na kroužcích) a ‚homogenní skupinou přátel trávících spolu volný čas‘, ‚homogenní skupinou kolegů z práce‘, ‚homogenní skupinou z jazykové školy‘ či ‚homogenní skupinou sousedů z jednoho bytového domu‘, kteří se pravidelně potkávají při sportu nebo na procházkách a pak si na víkend vyjedou do penzionu, který celý obsadí.“
Sama tím vypočítává celou řadu skupin, do nichž může souběžně patřit a s nimiž chce postupně podnikat různé aktivity. Výjimky uvedené v mimořádném opatření jsou však stavěny na předpokladu, že žák nebo student patří pouze do jedné školní třídy a spolu s ní podniká aktivity, pro něž výjimka platí, jinak řečeno, že je stále v jedné skupině osob a v ní tráví podstatnou část dne během vyučování, ať už sedí ve školní třídě, jede na školu v přírodě, absolvuje návštěvu divadla či podobně. Nejde tedy pouze o „osoby potkávající se ve škole“, ale o třídu, která je spolu ve škole, v ubytovně školy v přírodě či v divadle, tedy o trvalý kolektiv, který se společně přesouvá z jednoho místa na druhé.
Jistě, jistě, jistě. Žáci a studenti se vůbec mimo školu s nikým nestýkají, nepatří souběžně do různých skupin, jejich rodiče nikam nechodí, všichni sedí doma na zadku a pozorují rybičky v akváriu. Do obchodu roidny žáků a studentů nechodí, vše jim vozí Rohlík a řidič je ve skafandru, mění si rukavice, volant si stříká dezinfekcí a ty papírové tašky jim přistrkuje 1, 5 m dlouhou tyčí. Ani do školy se bezinfekční děti nedopravují jinak než indiánským během po liduprázdných ulicích, tj. jsou skutečně úplně homogenní skupinou lidí bez kontaktu s kýmkoliv jiným a tím se naprosto odlišují od běžného dospělého, který má ve zvyku chovat se nehygienicky a častot řeba olizuje madla v šalině či olíbává kdekho v baráku (bez testu). Hahahaha.
No dobře, zpátky do reality. Vím, děti jsou naše budoucnost, přejme jim tedy příznivější zacházení, i když to nemá žádnou logiku. Jsem vlastně ráda, že se NSS opřel ve své argumentaci zrovinka o práva dítěte. Dosud se totiž soudy tvářily, že tato od jara 2020 neexistují.
NSS popřel předchozí koronavirovou soudní praxi, když v lednu 2022 opět oprášil Úmluvu o právech dítěte a řekl:
Dále musí NSS odmítnout tvrzení navrhovatelky, že se odpůrce dopouští libovůle a diskriminace, když žáky a studenty zvýhodňuje oproti ní jako dospělé osobě. Je třeba připomenout, že stanovením mírnějších podmínek pro kolektivy žáků a studentů v souvislosti s výukou a vzděláváním odpůrce může naplňovat ústavní principy zakotvené již v Listině základních práv a svobod. Ta v čl. 32 odst. 1 zaručuje zvláštní ochranu dětí a mladistvých, v čl. 33 pak právo na vzdělání, k jehož účinnému naplnění má stanovení navrhovatelkou kritizovaných výjimek sloužit, jak plyne z výše citovaného odůvodnění mimořádného opatření. Speciální Úmluva o právech dítěte z roku 1989 (č. 104/1991 Sb.) pak ve svém čl. 3 odst. 1 zakotvuje základní princip zohlednění nejlepších zájmů dítěte: „Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.“ (viz též nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 2866/17, či podrobně DUŠKOVÁ, Š., HOFSCHNEIDEROVÁ, A., KOUŘILOVÁ, K. Úmluva o právech dítěte: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2021) Za dítěi se podle čl. 1 této úmluvy pokládá obecně „každá lidská bytost mladší osmnácti let“. Příznivější zacházení s dětmi v rámci jejich vzdělávání tedy lze zdůvodnit naplňováním ústavních práv, zároveň jej však odpůrce zdůvodnil i z epidemického hlediska. Toto zvýhodnění omezil na takové podmínky, kdy jsou služby poskytovány výhradně uzavřenému školnímu kolektivu, nebo je tento kolektiv oddělen od ostatních. Čili jde o podmínky, které dále snižují riziko šíření nákazy koronavirem, a proto odůvodňují upuštění od požadavku na prokázání splnění podmínek čl. I. bodu 16 mimořádného opatření. Tyto zvláštní podmínky ostatně navrhovatelka ve svém návrhu zcela přehlíží. Bylo by popřením principu zohlednění nejlepších zájmů dítěte a zvláštní péče státu o děti a mladistvé, stavět společným aktivitám žáků a studentů na roveň snahu navrhovatelky, aby mohla jít do kina společně se svými známými z práce nebo z jazykové školy.
Jako nevím, proč Úmluvu o právech dítěte připomínají ti chudáci v talárech zrovna Davidovi, když s ní argumentuje už pěkných pár měsíců, ale nějaký skrytý důvod to asi má. Nicméně je to jedno, protože důležité je jen jedno: soudcovští ko*oti konečně po dvou letech začnou děti chránit!