Možná si ještě někdo z vás v té přehršli podání vzpomene, že jsme podávali taky jednu ústavní stížnost na porušování Úmluvy o právech dítěte. Dnes nám přišlo rozhodnutí.
Na začátek si dovolím malou odbočku: kdybyste už zapomněli, co jsou to děti a mysleli jste si, že jde o odporné mrňavé toxické odpady, které se naschvál nakazí ve škole (pařeništi nejhrozivějšího viru všech dob), pak infikují nebohé tlusté ohrožené rodiče a nakonec tu všechnu zkázu dovrší tím, že úmyslně zavraždí i babičku s dědou z obou stran, potrapte paměť o trochu víc. Děti, to bývala naše drahocenná mláďata, za která jsme se v minulém světě bili a za která bychom i dýchali. Byly naší přítomností i budoucností, byly nám zkrátka vším a za nic na světě bychom je nevyměnili.
V dnešním světě děti nemají žádnou hodnotu. Jsou poslední, kdo dospělé zajímá. Všem je jedno, že nemají přístup ke vzdělání, že psychicky strádají, že jim není zkrátka vůbec dobře. Jejich životy jsme jak smyslů zbavení vyměnili za staré a nemocné, kteří o něco tak zrůdného ani nestojí. Je to celé postavené na hlavu a podporovat to už snad mohou jen úplní blázni (já si už můžu dovolit být úplně upřímná a otevřená, od pondělí totiž nejsem advokátní koncipient – díkybohu a uf -, tak všichni udavači utřou nos a nemůžou už bonzovat na Advokátní komoru a žádat moje exemplární potrestání).
Ale abych se vrátila k té Úmluvě: Ústavní soud nám to zase odmítl. Ještě předtím spojil naši stížnost se stížností jiného advokáta za školou povinné dítě. U soudu to tedy prohrály rovnou dvě nezletilé školačky.
Hodně se mi líbí to, jak soudci shrnuli naše argumenty. Nefungovalo vůbec nic, co jsme napsali, i když jsme na Ústavní sodu poslali nejen stížnost, ale taky jejích 10 doplnění. Mj. jsme ji vysvětlili, že jsou studie, které prokazují neefektivnost uzavírky škol z hlediska šíření pandemie. Upozornili jsme na neefektivnost provádění testování PCR testy, které je ve skutečnosti zkreslené, a to i dle judikatury zahraničních soudů a odborných studií. V sedmém doplnění stížnosti jsme upozornili na opětovné prodloužení nouzového stavu a trvající újmu na právech onoho nebohého děcka. Přiložili jsme celkem 50 dopisů od rodičů dětí povinných školní docházkou, které popisují negativní dopady krizových opatření, která omezila výuku.
A tak bychom mohli pokračovat, nicméně na výsledku to nic nezmění. Proti krizovým opatřením se nemůže bránit nikdo a šmytec tečka. Takže až bude nouzový stav třeba kvůli klimatu, nedomůžete se vůbec ničeho. To se těšíte, že jo? Že si s klimatickou hrozbou nevymýšlím, je stále očividnější: Evropská unie se dnes shodla na klimatickém zákonu. Uhlíkové neutralitě vstříc a zpátky ani krok!
Zajímavé je, že v usnesení bylo připojeno několik disentů. Šimáčková a Jirsa mj. uvedli:
„Vyloučení přítomnosti žáků ve výuce musí jako zásah do práva na vzdělání podléhat soudnímu přezkumu dle čl. 4 Ústavy ve spojení s čl. 36 odst. 2 Listiny. To platí i za nouzového stavu. Dle čl. 6 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, totiž musí k omezením práv docházet „v souladu s Listinou základních práv a svobod“, která neumožňuje vyloučit soudní přezkum ve věcech týkajících se základních práv a svobod (současně právo na soudní ochranu ani nepatří mezi ta, která je vláda dle § 5 krizového zákona během nouzového stavu oprávněna omezovat). Ústavní soud i správní soudy z těchto důvodů musí s ohledem na čl. 4 Ústavy vykládat procesní úpravu ústavně konformním způsobem tak, aby přístup k soudní ochraně zajistily. Je v prvé řadě na správních soudech, aby našly cestu, jak tuto ochranu poskytnout a poučily o tom účastníky řízení.“
Protože je v usnesení nejen jméno našeho dítěte, ale i dalšího, musíme ho nejdříve anonymizovat. Pak ho zveřejníme.