Dobře se bavím tím, jaký je Babiš stratég. Jeho nepřátelé o něm tvrdí, že je hloupý, nevzdělaný a já nevím co. Je to možné, těžko říct. Faktem ale je, že má rozvinutý ten typ inteligence, který našim ostatním politikům strašně chybí. Já osobně ho určitým způsobem dokonce i „obdivuju“ – umět proplout každou situací a vyjít z ní jako vítěz a udělat z ostatních naprosté pitomce a posluhovače, to chce talent, který já sama naprosto postrádám.
Babišovi se podařilo vytvořit dojem, že situaci mají bez nouzového stavu řešit hejtmani. Sice to nevyplývá z žádného zákona, ale co. Řekl to a ostatní na to naskočili a začali to slepě papouškovat. Hejtmani se zjančili, když s děsem přemýšleli, že by snad konečně měli mít nějakou odpovědnost. Brrr. „To nechceš,“ křičela jejich mysl! „Zbav se toho! Podpoř raději nový nouzový stav!“ Uf, vyřešeno.
O velmi omezených pravomocích hejtmanů ve stavu nebezpečí si přečtěte zde.
Přitom na krajích není při řešení epidemie vůbec nic. Tzv. stav nebezpeční má sloužit hlavně k tomu, aby se odvrátily následky povodní, sucha nebo požáru velkého rozsahu. Tečka. Nehodí se k ničemu jinému. Pro epidemie máme řešení v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a veškerá odpovědnost jde v takových situacích za státem. Všechny pravomoci náleží ministerstvu zdravotnictví a krajským hygienickým stanicím, které mají za účelem boje s epidemií přijímat mimořádná opatření podle § 69.
EPIDEMIE ŘEŠÍ ZÁKON O OCHRANĚ VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ, A TO ZCELA DOSTAČUJÍCÍM ZPŮSOBEM. K „BOJI“ S EPIDEMIÍ NENÍ A NIKDY NEBYL A NEBUDE TŘEBA ŽÁDNÝ STAV NOUZE, NEBEZPEČÍ ANI OHROŽENÍ A DOKONCE ANI SPECIÁLNÍ PANDEMICKÝ ZÁKON. STAČÍ FUNKČNÍ A EFEKTIVNÍ VEŘEJNÁ SPRÁVA (A TO JE JÁDRO PUDLA). VŠE OSTATNÍ JE JEN SNAHA OHROZIT PRÁVNÍ STÁT A LIDSKÁ PRÁVA A SVOBODY.
Mimořádná opatření mohou představovat:
a) zákaz nebo omezení výroby, úpravy, úschovy, dopravy, dovozu, vývozu, prodeje a jiného nakládání s potravinami a dalšími výrobky, kterými může být šířeno infekční onemocnění, popřípadě příkaz k jejich zničení,
b) zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami, zejména omezení cestování z některých oblastí a omezení dopravy mezi některými oblastmi, zákaz nebo omezení slavností, divadelních a filmových představení, sportovních a jiných shromáždění a trhů, uzavření zdravotnických zařízení jednodenní nebo lůžkové péče, zařízení sociálních služeb, škol, školských zařízení, zotavovacích akcí, jakož i ubytovacích podniků a provozoven stravovacích služeb nebo omezení jejich provozu,
c) zákaz nebo omezení výroby, úpravy, dopravy a jiného nakládání s pitnou vodou a vodami užívanými k účelům podle § 6a a § 6d, zákaz používání vod ze studní, pramenů, vodních nádrží, rybníků, potoků a řek,
d) příkaz k vyčlenění lůžek ve zdravotnických zařízeních,
e) příkaz k provedení ohniskové dezinfekce, dezinsekce a deratizace na celém zasaženém území; ohniskovou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci provede zdravotní ústav (§ 86 odst. 1), stanoví-li tak rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví; v takovém případě jsou fyzické osoby, podnikající fyzické osoby a právnické osoby povinny vytvořit podmínky pro provedení ohniskové dezinfekce, dezinsekce nebo deratizace stanovené rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví a strpět provedení ohniskové dezinfekce, dezinsekce nebo deratizace v termínu stanoveném tímto rozhodnutím; náklady na tuto ohniskovou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci provedenou zdravotním ústavem jsou hrazeny ze státního rozpočtu,
f) příkaz k varovnému označení objektů, v nichž došlo k infekčnímu onemocnění, a text tohoto označení,
g) mimořádné očkování a preventivní podání jiných léčiv (profylaxe),
h) příkaz k vyčlenění objektu v majetku státu, kraje nebo obce k izolaci fyzických osob nebo jejich karanténě,
i) zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku. (Na základě tohoto lze podle našich soudů nařídit prakticky cokoli)
Jak vidíte, nepotřebujeme ani „Pandemický zákon“ ani nouzový stav ani žádnou akci krajů. Všechno už v zákoně je, jen se nikdo neobtěžuje podle něj postupovat. Problém samozřejmě spočívá jedině v tom, že opatření musí mít odůvodnění a mohou je přezkoumávat správní soudy na základě návrhů občanů. Navíc nemohou být vyhlášena bez rozmyslu plošně, ale je třeba promýšlet, kde a proč jsou zapotřebí. Je s nimi spojena práce a odpovědnost. A to se státu ani trochu nelíbí. Proto všechny ty komedie okolo zbytečného nouzového stavu.
Milí hejtmani, prosím, než znovu podlehnete Babišovým „kouzlům a trikům“ a ublížíte mimořádně citelně lidem a poškodíte a ohrozíte nás všechny, přečtěte si právní předpisy nebo se zeptejte advokátů. Třeba nebudete dělat tolik blbostí.
DOPLNĚNO:
Protože se na nás obrací lidé, kteří by rádi podali „nějakou žalobu na hejtmana“, dovolím si doplnit následující text.
Podle krizového zákona (§ 3 odst. 5) se mohou skutečně hejtmané obrátit na vládu s žádostí o vyhlášení stavu nouzového, když mají za to, že jim stav nebezpečí nebude pro řešení situace stačit. Nemusí před touto žádostí pdole našeho názoru ani sami stav nebezpečí vyhlásit.
Komentář: „Shledá-li hejtman, že nejsou naplněny podmínky pro vyhlášení stavu nebezpečí, avšak došlo ke splnění podmínek pro vyhlášení nouzového stavu, hejtman neprodleně požádá vládu o vyhlášení nouzového stavu. To tedy znamená, že hejtman musí nejprve sám posoudit, zda nastaly podmínky pro vyhlášení nouzového stavu. Důvody a splnění ústavních podmínek pro vyhlášení nouzového stavu by měl hejtman uvést v žádosti adresované vládě. Jelikož v tomto případě hejtman podává žádost vládě, je patrně v daný okamžik osobou, která je podrobně obeznámena s vzniklou situací a jejími příčinami. Proto je vhodné a žádoucí, aby hejtmanova žádost obsahovala i návrh krizových opatření pro nouzový stav.“
Je faktem, že pravomoci hejtmana ve stavu nebezpečí nejsou valné, prakticky mizivé a rozhodně pro „boj s epidemií“ nestačí. Ve skutečnosti ale není pro řešení epidemických problémů určen ani nouzový stav a hejtmani nesprávně vyhodnotili situaci, když si řekli, že vyhlášení nouzového stavu je jediným a vhodným řešením.
Správně se tedy má postupovat podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a zákon č. 240/2000 SB., krizový zákon se má nechat odpočívat a má se oprášit tehdy, když zase přijdou povodně nebo shoří půl republiky. Hejtmani se tedy neměli na vládu obracet se žádostí o vyhlášení nouzového stavu, ale měli požadovat, aby ministerstvo zdravotnictví KONEČNĚ! začalo situaci řešit tak, jak ji mělo řešit už od března 2020. Nicméně když už se hejtmani na vládu obrátili, bylo konečné rozhodnutí a odpovědnost na vládě – ta jim totiž nemusí vyhovět a není její povinností nouzový stav vyhlásit.
Domníváme se tedy, že není cesta, jak hejtmany žalovat za to, že se obrátili s onou směšnou žádostí, která zavařila celému národu, na vládu. Dokonce ani neplatí, že k podání žádosti měli mít souhlas zastupitelstva. Nežádá to po nich ani zákon krizový, ani zákon č. 129/2000 Sb., o krajích. Navíc podle § 39a krizového zákona platí, že působnosti stanovené krajskému úřadu nebo hejtmanovi nebo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo starostovi obce s rozšířenou působností nebo obecnímu úřadu nebo starostovi podle tohoto zákona jsou výkonem státní správy v přenesené působnosti. Přenesená působnost není věcí zastupitelstva, ale jde o výkon státní správy.
Hejtmani proto podle nás za to, co spáchali, ponesou hlavně politickou odpovědnost, ale „jít po nich“ u soudu je nereálné. Navíc si neumím představit, kdo by se u soudu bránil – tj. komu bylo reálně zasaženo do práv tím, že hejtmani onu žádost podali.