Jakmile bylo jasné, že naše ubohá vláda už nevyškemrá po vystrašené opozici další úlitbu v podobě prodloužení nouzového stavu aspoň o 14 dní (k čemu by to bylo?), objevilo se pár hejtmanů, kteří hned vymysleli další kličky, jak dál týrat občany. Jednak se ti nejdrzejší z nich nechali slyšet, že by byli pro nové vyhlášení nouzového stavu (!) a jednak vymysleli, že by vyhlásili stav nebezpečí. Co to je a jaké pravomoci to dává politikům lačnícím po moci?
Zdůrazňuji, že není pravda, že bez nouzového stavu se budou muset začít mimořádná opatření konečně odůvodňovat. Jestli jste někde něco podobného četli a říkal to právník, měli by ho pověsit za uši do komína, protože mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví jsou opatření obecné povahy a ta musí být odůvodněná vždy! A krizová opatření měla samozřejmě také být odůvodněná, jen před tímto faktem právníci i soudci ze zbabělosti zavírají oči.
Tak přesně tohle není pravda (ani nouzový stav nikdy, nikdy, nikdy neumožňoval nepřiměřená opatření. Pokud byla, šlo o protiústavní praxi. Nouzový stav, kruci už, neznamená libovůli!): Ministerstvo zdravotnictví sice nyní bude mít i po ukončení nouzového stavu dostatečné nástroje, ale každé opatření již bude muset náležitě odůvodnit. „Každé opatření musí být přiměřené, znamenalo by to konec absurdních zákazů,“ říká o ukončení nouzového stavu právník Ondřej Dostál.
Je velkou otázkou, zda může vůbec ministerstvo nařídit jakékoli plošné mimořádné opatření (my si myslíme, že ne). Této otázce se budeme věnovat ve zvláštním článku. Náš názor potvrdil i Městský soud v Praze při rozhodování o „rouškové“ žalobě.
Ke stavu nebezpečí
Stejně jako nouzový stav, upravuje stav nebezpečí zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
§ 3
- Stav nebezpečí se jako bezodkladné opatření může vyhlásit, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
- Stav nebezpečí lze vyhlásit jen s uvedením důvodů, na nezbytně nutnou dobu a pro celé území kraje nebo pro jeho část. Rozhodnutí o vyhlášení stavu nebezpečí musí obsahovat krizová opatření a jejich rozsah. Změna krizových opatření musí být rovněž vyhlášena. V části rozhodnutí obsahující důvod vyhlášení stavu nebezpečí se také uvede, zda je stav nebezpečí vyhlášen na základě mimořádné události podle zákona o integrovaném záchranném systému.
- Stav nebezpečí pro území kraje nebo jeho část vyhlašuje hejtman kraje, v Praze primátor hlavního města Prahy (dále jen „hejtman“). Hejtman, který stav nebezpečí vyhlásil, o tom neprodleně informuje vládu, Ministerstvo vnitra, sousední kraje a pokud mohou být krizovou situací dotčeny, též další kraje.
- Stav nebezpečí lze vyhlásit na dobu nejvýše 30 dnů. Tuto dobu může hejtman prodloužit jen se souhlasem vlády.
- Není-li možné účelně odvrátit vzniklé ohrožení v rámci stavu nebezpečí, hejtman neprodleně požádá vládu o vyhlášení nouzového stavu. Platnost krizových opatření vyhlášených hejtmanem končí dnem vyhlášení nouzového stavu, pokud vláda nerozhodne jinak. Krizová opatření, jejichž platnost zůstane zachována, se dále považují za krizová opatření nařízená vládou.
- Rozhodnutí o stavu nebezpečí se vyhlašuje ve Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů. Rozhodnutí nabývá účinnosti okamžikem, který se v něm stanoví. Rozhodnutí se zveřejňuje na úřední desce krajského úřadu a na úředních deskách obecních úřadů na území, kde je stav nebezpečí vyhlášen. Krajský úřad zveřejní rozhodnutí též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu.
- Stav nebezpečí nelze vyhlásit z důvodu stávky vedené na ochranu práv a oprávněných hospodářských a sociálních zájmů.
- Stav nebezpečí končí uplynutím doby, na kterou byl vyhlášen, pokud hejtman nebo vláda nerozhodnou o jeho zrušení před uplynutím této doby. Vláda stav nebezpečí zruší též, pokud nejsou splněny podmínky pro jeho vyhlášení.
- Rozhodnutí vlády o zrušení stavu nebezpečí se zveřejní na úřední desce krajského úřadu a na úředních deskách obecních úřadů na území, kde byl stav nebezpečí vyhlášen, zveřejní se v hromadných informačních prostředcích a vyhlásí se ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Účinnosti nabývá okamžikem, který se v rozhodnutí stanoví.
Krizová opatření hejtmana kraje
Pro občany je klíčové, jaká opatření smí vyhlásit kraj v rámci krizového řízení a jak tato opatření mohou omezit jejich práva. Podstatné je, jestli vám může hejtman zakázat po vzoru vlády třeba pití kafe z kelímku nebo usrkávání piva (ale kdo by to v tom mrazu pil) na veřejnosti. Jestli prostě může efektivně bojovat s epidemií a chránit zranitelné, naše babičky a dědečky, stejně efektivně jako premiér.
Podle § 5 lze základní práva a svobody omezit jen za vyhlášení nouzového stavu nebo stavu ohrožení. Ve stavu nebezpečí to nejde.
Hejtman takovou možnost nemá. Kafe nám tedy budiž zachováno, jestli ho ovšem nezakáže ministr zdravotnictví mimořádným opatřením v rámci své široké pravomoci, pod kterou se dá schovat prakticky cokoli: podle § 69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví: zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku.
Podle § 14 odst. 4 může hejtman nařídit:
a) pracovní povinnost, pracovní výpomoc nebo poskytnutí věcného prostředku pro řešení krizové situace,
b) bezodkladné provádění staveb, stavebních prací, terénních úprav nebo odstraňování staveb anebo porostů za účelem zmírnění nebo odvrácení ohrožení vyplývajícího z krizové situace,
c) vykonávání péče o děti a mládež, pokud tuto péči nemohou za krizové situace vykonávat rodiče nebo jiný zákonný zástupce,
d) přednostní zásobování dětských, zdravotnických a sociálních zařízení a ozbrojených sil, bezpečnostních sborů nebo složek integrovaného záchranného systému, podílejících se na plnění krizových opatření, a v nezbytném rozsahu také prvků kritické infrastruktury,
e) zabezpečení náhradního způsobu rozhodování o dávkách sociální péče a jejich výplatě,
f) hlášení přechodné změny pobytu osob,
g) evakuaci obyvatelstva,
h) zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezeném místě nebo území.
Připomínáme, že omezení pohybu na vymezeném místě musí být sakra, ale sakra dobře odůvdoněno vzhledem k tomu, že není obecně možno omezit základní lidská práva a svobody.
V komentáři se uvádí: „V odst. 4 jsou stanovena oprávnění hejtmana nařídit krizová opatření za stavu nebezpečí. Tato krizová opatření jsou velmi podobná (často doslovně stejná) jako krizová opatření, jež může nařídit vláda za trvání nouzového stavu dle § 6. Hejtman však má za stavu nebezpečí pochopitelně méně pravomocí než vláda za trvání nouzového stavu. Hejtman tedy za stavu nebezpečí není oprávněn přijmout opatření k ochraně státních hranic, k pobytu cizinců nebo osob bez státní příslušnosti, v oblasti zbraní, výbušnin, nebezpečných chemických látek a přípravků, jaderných zařízení a zdrojů ionizujícího záření, nařídit přemístění osob ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody do jiné věznice nebo vyloučit volný pohyb těchto osob mimo věznici či nařídit nasazení vojáků v činné službě a jednotek požární ochrany k provádění krizových opatření.„
Milí hejtmani, trochu se uklidněte, nadechněte a dejte pokoj. Nejste páni bozi. Jste jen naprosto obyčejní smrtelníci, kteří se na čas vyškrábali k funkci.