V novinách se objevily bombastické titulky: „Konec. Soud pustil neočkované do restaurací.“ Tyhlety titulky dokazují hloupost novinářů. Jako by snad šlo o ta usmolená „meníčka“! Jako bychom snad jen čekali, až si budeme moci dát dvě plzně a krkovičku! Bože můj. Vždyť to je to poslední, co kdo rozumný řeší. Navíc soud neřekl vůbec, ale vůbec nic nového či překvapivého. Zopakoval jen pár starších bludů a dodal pár nových hrůz. Neposunuli jsme se nikam dál – vlastně ne, to kecám, všechno je ještě mnohem horší. Znovu proto zdůrazňuju – nečtěte jen titulky a mediální zkratky, uvědomte si, co za osly články píše, jaké mají zadání a úmysly a raději hledejte zdroj a hlavně přemýšlejte.
Na celé věci je podezřelé už to, že soud rozhodoval ukrutně rychle. To jindy nedělá. Považte, že návrh došel na soud teprve 3. 1. 2022. A už je rozhodnuto? Čirou náhodou v okamžik, kdy se dramaticky jedná o Pandě? Náhoda? Těžko.
V předmětném případě se nějaká občanka J. N. domáhala zrušení části hospodsko-obchodního opatření. Zastoupena byla advokátem Koudelkou. V návrhu se mj. uvádělo:
Očkování neprokazuje bezinfekčnost. Očkovaný se totiž může nakazit a dále nemoc šířit. Nadto účinnost očkování v čase klesá a chrání pouze pár měsíců. Byť navrhovatelka nevylučuje, že očkování chrání před těžkým průběhem nemoci, nebrání v přenosu infekce na jiné osoby (za období od 27. 12. 2021 do 2. 1. 2022 bylo nově nakaženo 19 143 neočkovaných a 15 885 plně očkovaných). Očkování je však cíl napadeného opatření. Není možné ukládat povinnosti za účelem propagace očkování, jehož účinnost je z hlediska zabránění přenosu infekce zásadně omezená. Napadené opatření je nedůvěryhodné a nepřezkoumatelné ve vztahu k otázce, proč se přistupuje rozdílně k očkovaným a neočkovaným. Zdravý neočkovaný nemůže nakazit jiného stejně jako zdravý očkovaný. Nemocný očkovaný může nakazit jiného stejně jako nemocný neočkovaný. Opatření rozlišuje lidi na základě nedůvodné segregace dle dobrovolného očkování. Logicky by je však měl z důvodu omezení přenosu infekce rozlišovat na zdravé a nemocné, a to dle příznaků nebo na základě testů. Ty by však měly být buď povinné i pro očkované, nebo dobrovolné i pro neočkované, aby nedocházelo k nedůvodné diskriminaci.
Co na to řekl NSS?
Soud předně zopakoval, že protilátky uznávat nehodlá.
Soud k těmto námitkám uvádí, že navrhovatelka nedoložila prostřednictvím výsledku PCR testu, že by onemocnění covid-19 prodělala. Současně není dle svého tvrzení očkována. Toliko soudu doložila, že jí byly 30. 7. 2021 naměřeny protilátky proti tomuto onemocnění. To podle navrhovatelky znamená, že nemoc prodělala. Jak nicméně vyplývá z rozsudku uznávání protilátek III, část VI. 3, nelze srovnávat postavení osob, u nichž jsou „pouze“ prokázány protilátky proti viru SARS-CoV-2, s osobami, které nemoc prodělaly, či s osobami očkovanými.
Za této situace soud nemůže vycházet z toho, že navrhovatelka onemocnění covid-19 prokazatelně prodělala, jestliže soudu nedoložila prodělání onemocnění prostřednictvím potvrzení o absolvování PCR testu (srov. bod 48 rozsudku uznávání protilátek III a usnesení NSS ze dne 12. 11. 2021, čj. 8 Ao 27/2021-72, bod 19). Pozitivní výsledek na protilátky zejména s ohledem na možnou falešnou pozitivitu způsobenou detekcí jiných koronavirů než je SARS-CoV-2 (např. způsobujících běžné nachlazení) prodělání onemocnění covid-19 jednoznačně neprokazuje.
To je tedy nic moc výsledek opěvovaného rozhodnutí. Co máme tedy v odůvodnění dál?
Pokud jde o povinnost kontrolovat splnění podmínek podle čl. I bodu 15 mimořádného opatření prostřednictvím mobilní aplikaci „čTečka“, ta se týká pouze provozovatelů zařízení, poskytovatelů služeb nebo organizátorů akcí. Návštěvníci, zákazníci nebo účastníci prokazují splnění těchto podmínek prostřednictvím příslušného certifikátu. Ten může mít papírovou nebo elektronickou podobu, nebo může být nahrán v mobilní aplikaci „Tečka“. Protože se tato povinnost týká provozovatelů stravovacích a ubytovacích služeb, soud se namítaným nedostatkem odůvodnění povinnosti používat aplikaci „čTečka“ nezabýval.
Taky nic moc, že? Základ argumentace soudu se proto točí na pravomocech k vydání opatření, zejm. jde o to, zda lze vydat opatření obsahující podmínku „2 G“ na základě § 69 odst. 1 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, resp. § 2 odst. 2 písm. i) Pandy. K tomu soud zopakoval, co už říkal dřív (tedy nic nového):
Nejvyšší správní soud se regulací služeb prostřednictvím pandemického zákona zabýval již v rozsudku sp. zn. 6 Ao 22/2021, na který navrhovatelka případně odkázala. Dospěl v něm k závěru, že provozovny, v nichž jsou poskytovány služby (např. restaurace nebo hotely), nespadají mezi obchodní nebo výrobní provozovny ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona. Omezit činnost provozoven stravovacích a ubytovacích služeb mimořádným opatřením, pokud nevyplývá konkrétní další možnost z pandemického zákona (například ohledně desinfekčních prostředků a obdobných opatření), je proto možné pouze podle § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví, a to tehdy, je-li cílem opatření zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy ve smyslu § 2 odst. 7 písm. a) citovaného zákona. Nelze však předpokládat, že osobou podezřelou z nákazy je bez dalšího každý.
Příšerné je, co NSS řekl dále:
Cílem výše uvedených opatření je, aby stravovací a ubytovací služby mohly využívat pouze osoby, které jsou schopny prokázat svoji tzv. bezinfekčnost podle čl. I bodu 15 mimořádného opatření. Z odůvodnění mimořádného opatření současně vyplývá, že jeho cílem je okamžité snížení kontaktů v populaci, aby se zabránilo vysokému nárůstu nově nakažených variantou omikron ve spojení s probíhajícím přenosem varianty delta a aby byla zátěž zdravotnického systému zvladatelná. Omezení se proto týká situací a míst, kde je míra rizika přenosu viru objektivně vyšší (např. restaurace a hotely). Osoby neočkované a osoby, které neprodělaly onemocnění v poslední době, jsou pro dosažení tohoto cíle nejvíce rizikové, protože pro chybějící imunitu se mohou snadněji nakazit a mít závažnější průběh a současně mohou nakazit větší počet osob (virus totiž není utlumen včasnou imunitní reakcí). Zavedená plošná protiepidemická opatření proto zejména spočívají v omezení setkávání těchto z hlediska epidemie nejvíce zranitelných osob, přičemž mají do značné míry preventivní charakter, neboť mají zabránit přehlcení zdravotnického systému.
Když si tak čtu stále dokola poslední větu předchozího odstavce, říkám si, jaká je škoda, že NSS neměl koule rozhodvat o mé úžasné žalobě s dříve vysloveným přáním. Když ale zrušil toto obchodní oaptření, ministerstvo bufe muset vydat nové a ja podám znova tuhletu suprtrupr žalobičku. Tak díky, NSS, za tuhletu možnost!
Vraťme se ale k podstatě rozsudku – pravomocem.
Ve vztahu k pravomocem obsaženým v § 2 odst. 2 písm. i) NSS řekl:
Intenzita zásahu do práv adresátů (zákazníků) je proto naprosto nepoměrně výraznější, než v případě opatření výslovně uvedených v § 2 odst. 2 písm. i) pandemického zákona. Je samozřejmě rozdíl v tom, zda zákazník musí při využívání určité služby dodržovat určitá technická pravidla (např. dodržovat stanovené rozestupy), nebo zda při nesplnění podmínky tzv. bezinfekčnosti nemůže služby využívat vůbec (srov. bod 30 rozsudku sp. zn. 8 Ao 28/2021). Zákonné zmocnění k vydání opatření uvedených v čl. I bodu 3 písm. b) a bodu 6 písm. b) a d) mimořádného opatření proto v § 2 odst. 2 písm. i)
pandemického zákona shledávat nelze.
K § 69 odst. 1 písm. i) NSS řekl:
Důvod, proč namísto toho odpůrce odkazuje na § 69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví, může zřejmě spočívat v tom, že si je odpůrce vědom toho, že v případě neexistence ohniska na území celé České republiky nelze plošně tyto služby podle § 69 odst. 1 písm. b) tohoto zákona omezit. Nicméně pokud jde obsahově o opatření podřaditelné pod písm. b) daného ustanovení nebo i pokud by šlo o opatření jiné podle písm. i), které by bylo použitelné jen s poukazem na podobnost s opatřením podle písm. b), pak musí být splněn požadavek, aby zákazy, omezení či uzavření směřovaly k omezení styku osob podezřelých z nákazy s osobami ostatními (srov. bod 53 usnesení RS k omezení osob podezřelých z nákazy).
Soud pro úplnost dodává, že se nezabýval tím, zda tato pravidla jsou stanovením podmínek provozu ubytovacích a stravovacích služeb nebo omezením těchto služeb (srov. bod 59 rozsudku sp. zn. 6 Ao 11/2021). Zákon o ochraně veřejného zdraví totiž na rozdíl od pandemického zákona (viz jeho § 2 odst. 2) nerozlišuje mezi omezením služeb a stanovením podmínek jejich provozu. Umožňuje pouze tyto služby uzavřít nebo omezit jejich provoz [§ 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví]. Pravidla určující, které skupiny osob mohou tyto služby využívat, pak nepochybně spadají do širšího pojmu „omezení jejich provozu“.
NSS tedy uznává, že ministr má zákonná pravidla, která mu umožňují zavřít hospody, ale ohniskem nákazy by musela být celá ČR, což podle NSS asi není ani situace s omikronkou. Já to chápu tak, že kdyby byl ministr schopen nějak zdůvodnit, proč je ohniskem nákazy celá ČR, mohl by klidně podle § 69 odst. 1 písm. b) neočkované z putyk vykázat. Nebo se pletu? Nemyslím si.
Je totiž na odpůrci, aby jednoznačně výskyt ohniska konstatoval a tento závěr v mimořádném opatření odůvodnil a doložil. Soud je bez takového tvrzení odpůrce povinen vycházet z toho, že v době vydání mimořádného opatření nebyla ohniskem nákazy celá Česká republika. Proto nešlo bez dalšího předpokládat, že osobou podezřelou z nákazy byl každý. Za takové situace však odpůrce nemohl provoz stravovacích a ubytovacích služeb omezit na území celé České republiky podle zákona o ochraně veřejného zdraví, respektive stanovit plošná pravidla pro využívání těchto služeb ze strany zákazníků. Neprokázal totiž, že by osobou podezřelou z nákazy byl každý, a tedy že je důvodné omezit využívání stravovacích a ubytovacích služeb pouze na osoby, které splňují kritéria tzv. bezinfekčnosti podle čl. I bodu 15 mimořádného opatření.
Připomínám, že NSS naopak dovodil, že pod § 69 odst. 1 písm. i) je podřaditelné opatření spočívající v nošení roušek či nařizování testování ve školách… Stanovení podmínek, za kterých osoby mohou využívat určité služby, však představuje podle NSS „typově zcela odlišné pravidlo“… vykládají si to prostě naprosto libovolně, ti naši otalárovaní hrdinové.
K diskriminaci neočkovaných NSS konstatoval:
Z odůvodnění mimořádného opatření vyplývají následující skutečnosti tvrzené odpůrcem, které jsou rozhodné pro posouzení namítané diskriminace. Podle odpůrce se aktuální epidemická situace vyznačuje vysokou virovou náloží v populaci. Je proto vysoká pravděpodobnost, že člověk bude mít kontakt s infekční osobou. U osob, které prodělaly onemocnění covid-19 nebo se proti němu nechaly očkovat, je dopad kontaktu s nakaženou osobou do zdravotního systému nižší než u neočkované osoby bez prodělané nemoci (strana 17 odůvodnění mimořádného opatření). Pravděpodobnost, že očkovaná osoba nákazu zavleče a že se v případě výskytu pozitivní osoby nakazí, je podstatně nižší než u neočkované osoby. Je-li očkovaná osoba nakažena, šíří infekci výrazně méně než neočkované osoby, protože je vir do značné míry utlumen včasnou imunitní reakcí. Zároveň je do značné míry sníženo riziko závažného průběhu onemocnění. Očkovaný člověk méně pravděpodobně bude blokovat kapacity zdravotní péče pro ostatní a méně pravděpodobně zemře (tyto závěry platí i pro osoby, které imunitu získaly proděláním onemocnění). Naopak osoby neočkované, které onemocnění neprodělaly, se podle odpůrce snáze nakazí, při nákaze mají vyšší pravděpodobnost těžkého průběhu onemocnění a nákazu s daleko větší pravděpodobností šíří. Představují proto větší riziko z hlediska zahlcení zdravotního systému. Doložení negativního testu proto podle odpůrce může snižovat pravděpodobnost zavlečení nákazy, ale žádným způsobem nechrání jedince před nákazou v případě výskytu infekční osoby (strana 16, 19, 21 a 22 odůvodnění mimořádného opatření). Současně nelze vyloučit, že v mezidobí od provedení PCR testu do obdržení výsledku nedošlo s ohledem na stávající epidemickou situaci a virovou nálož v populaci k nákaze testované osoby (strana 19 odůvodnění mimořádného opatření)...
I prokazování tzv. bezinfekčnosti prostřednictvím PCR testování proto s sebou nese určité riziko. Bez konkrétní argumentace navrhovatele proti východiskům odpůrce ohledně nižšího rizika šíření infekce ze strany očkovaných nelze učinit jiný závěr, než že postavení očkovaných osob a osob s negativním výsledkem PCR testu je z pohledu možného šíření onemocnění covid-19 skutečně srovnatelné…
Na základě východisek odpůrce uvedených v odůvodnění mimořádného opatření se tak neočkované osoby bez prodělaného onemocnění nenacházejí ve srovnatelném postavení jako očkované osoby a osoby s prodělaným onemocněním. Tento rozdíl spočívá v připravenosti imunitního systému na onemocnění covid-19 a v důsledku toho ve snížení možnosti dalšího šíření viru v populaci a zejména zátěže zdravotního systému.
To jsou ale kecy, co? Ble. A co antigenní testy ve školách? Co v práci? Nehájil NSS antigenní testy jako základní hrubé síto? Netvrdili, že PCR testy jsou v podstatě produktem božím, když jsme je zpochybňovali? Mám dost. Fakt.
Takže znova, milí kojoti, když mám tedy dříve vyslovené přání a ten váš poahaný zdravotnický systém nezahlcuju, jsem tedy ve srovnatelném posatvení jako očkovaní???
K tlaku na dobrovolné očkování NSS lakonicky konstatoval:
Nejvyšší správní soud přisvědčuje navrhovatelce, že nelze nutit občany k očkování proti onemocnění covid-19 tím, že neočkované osoby odpůrce mimořádným opatřením vyloučí z možnosti provádět určité činnosti a využívat služby, které za normálního běhu věcí spadají do rámce běžného života. Tím se totiž z dobrovolného očkování stává nepřímo skrze smíšený správní akt očkování povinné, neboť osobám neočkovaným nezbývá nic jiného, než se nechat naočkovat, pokud chtějí běžně žít… Osoby nelze vyloučit z provádění činností a využívání služeb regulovaných mimořádným opatřením jen z toho důvodu, že nepodstoupily dobrovolné očkování. Dokud není stanovena očkovací povinnost, je na každém, aby se sám rozhodl, zda se nechá naočkovat, či nikoliv.
Je proto třeba odmítnout závěr odpůrce, který na straně 37 odůvodnění mimořádného opatření ve vztahu k rozočkovaným osobám uvedl, že „jedinec, který zahájil vakcinaci, tím proklamuje svůj zodpovědný postoj vůči ochraně sebe sama i ochraně společnosti, což opravňuje zvýhodnění v plánovaném systému omezení…“. Nátlak na očkování skrze mimořádné opatření by proto sám o sobě nepředstavoval legitimní cíl, který by ospravedlňoval stanovená omezení neočkovaných osob,
které onemocnění covid-19 v poslední době neprodělaly. Ministerstvo nicméně uvádí i hajitelné odborné důvody pro odlišný přístup k rozočkovaným osobám, spočívající v tom, že efektivní ochrana očkování nastupuje již relativně krátce po aplikaci první dávky (str. 37 odůvodnění mimořádného opatření), přičemž tento závěr opět navrhovatelka nezpochybňuje.
To zní až pohádkově, ne? No tak tady máte ledovou sprchu.
Z odůvodnění mimořádného opatření nicméně nevyplývá (až na shora uvedenou výjimku), že by jeho cílem mělo být donutit neočkované osoby k očkování stanovením určitých zákazů a omezení. Podle odůvodnění mimořádného opatření i tvrzení odpůrce v průběhu řízení před soudem bylo cílem to, aby došlo ke zmenšení rizika přenosu onemocnění mezi jedinci a ke snížení rizika dalšího zhoršení epidemické situace v celé populaci tak, aby se předešlo zahlcení a zhroucení zdravotního systému. Cílem mimořádného opatření současně byla snaha reagovat na nastupující vlnu varianty omikron ve spojení s probíhajícím přenosem varianty delta. Jelikož dosavadní důkazy podle odpůrce naznačují sníženou účinnost očkování proti nákaze variantou omikron, bylo přistoupeno k podávání tzv. posilujících dávek.
Ochrana veřejného zdraví představuje nepochybně legitimní cíl, který je přípustný podle pandemického zákona. Jak totiž vyplývá z § 1 odst. 1 pandemického zákona, tento zákon upravuje opatření pro zvládání epidemie onemocnění covid-19 a jejich dopadů na území České republiky. Mezi dopady, které je třeba zvládat, pak nepochybně patří zátěž zdravotního sytému tímto onemocněním způsobená. Zátěž bude únosná pouze tehdy, bude-li sníženo množství osob s těžkým průběhem onemocnění v nemocnicích. Současně podle § 2 odst. 1 pandemického zákona mohou být mimořádná opatření nařizována za účelem likvidace epidemie nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku. Epidemie může být potlačena a případně může být předejito jejímu opětovnému vzniku zejména tak, že bude omezeno či ideálně zamezeno šíření viru v populaci. Proto i snaha o zmenšení rizika přenosu onemocnění v populaci představuje legitimní cíl. Navíc pojmem likvidace epidemie je třeba i s ohledem na § 1 odst. 1 pandemického zákona rozumět nejen naprosté zabránění přenosu, ale i významné snížení jejího šíření a zmírnění jejích nejvýznamnějších dopadů. Mezi ně v prvé řadě patří přetížení systému zdravotní péče. Soud se proto dále zabýval tím, zda namítané omezení neočkovaných osob je způsobilé cíle sledovaného mimořádným opatřením dosáhnout
A překvapení nakonec – je nebo není opatření schopné cíle dosáhnout? Spoiler: je.
Zamezení kontaktu těchto osob na místech a v situacích, kde je objektivně vyšší míra rizika přenosu viru, proto přispívá jednak k tomu, aby se zmenšilo riziko přenosu onemocnění v populaci, jednak k tomu, aby se tyto osoby nenakazily. Tím je zprostředkovaně chráněn zdravotní systém, který bude v případě úspěšného omezení šíření viru v rizikové populaci zatížen menším množstvím případů závažného průběhu onemocnění. Omezení této skupiny osob tím, že nemohou podle čl. I bodu 15 mimořádného opatření žádným způsobem prokázat svoji tzv. bezinfekčnost, je proto nástrojem způsobilým k dosažení cíle sledovaného mimořádným opatřením.
Na úplný závěr nás dobrodějové z NSS poučili, že ty služby vlastně ani holota jako jsou neočkovaní, nepotřebuje a jestli se vám to nelíbí, taky byste mohli být v úplném lockdownu, ubožáci:
Pokud jde o posouzení přiměřenosti zásahu do práv a právem chráněných zájmů neočkovaných osob bez prodělané nemoci, je také důležitý charakter činností a služeb, ze kterých jsou mimořádným opatřením vyloučeny. Navrhovatelka primárně brojí proti vyloučení z možnosti využívat stravovací a ubytovací služby. Jak však bylo uvedeno v předchozí části rozsudku, odpůrce nemá možnost jejich regulace, nebude-li se vztahovat k osobám podezřelým z nákazy. Navrhovatelky se tak mohou dotýkat jen jiné aktivity, které se odkazují na čl. I bodu 15 mimořádného opatření. Jde například o kadeřnictví, kosmetické služby, sportoviště, wellness, využívání lyžařských vleků, skupinové prohlídky galerií nebo zoo nebo o návštěvu kulturních akcí. Nejvyšší správní soud nevylučuje, že využívání zmíněných služeb může pro určité skupiny osob patřit k běžnému způsobu života a trávení volného času. Nejedná se nicméně o nezbytné služby, bez kterých by nebylo možné na základní životní úrovni fungovat (oproti např. jízdě ve veřejné hromadné dopravě nebo nákupu potravin). Vyloučení z využívání těchto služeb sice může pro někoho představovat citelnou újmu, nepředstavuje však natolik intenzivní zásah jako případný úplný „lock down“ neočkovaných osob.
Ještě vám vážně tento rozsudek přijde jako výhra? Pak vám není ani rady, ani pomoci…
Doplněno:
Po sepsání článku jsem se dověděla o tomto:
Takže mám, zase, pravdu…smutné, kam to s NSS dospělo.