Jak víte, už pár dní dávám dohromady tzv. dříve vyslovené přání, kterým odmítnu veškerou zdravotní péči spojenou s hospitalizací pro případ, že se kvůli covidu dostanu do stavu, kdy nebudu moci rozhodovat sama o sobě a kdy přitom budu z objektivních hledisek vhodná k napojení na ventilátor, uložení na ARO/JIP nebo aspoň na běžnou postel s kyslíkem či bez něj. Pro situaci, kdy budu lapat po dechu a ještě budu schopna přemýšlet, veřejně slibuju, že si nezavoám sanitku, bu-li na 100% vědět, že mám covid, nebo když to vědět nebudu a dozvím se to až v nemocnici, že podepíšu revers a odeberu se chcípnout domů.
Dnes, v Den vzniku samostatného Československa, kdy se zrodil úžasný demokratický a právní stát, ostrůvek naděje v rozbouřené Evropě, jsem podala žalobu k NSS, aby se vyjádřil k tomu, zda bych neměla mít stejné výjimky, shodné postavení, jako očkovaní.
Proč tak činím, je asi nasnadě. Důvodů je několik.
NEOČKOVANÍ BLOKUJÍ NEMOCNIČNÍ PÉČI, A PROTO SI ZASLOUŽÍ NEJVYŠŠÍ TREST
Z mnoha mediálních vyjádření tzv. expertů, dramatických uplakaných lékařů a politiků již každý z nás ví, že jedině neočkovaní jsou vinni tím, že jsou přeplněné nemocnice nebo se kvapem plní. V důsledku toho se pak nedostává s elektivními zákroky na odpovědné očkované, kterým jsou odmítány potřebné operace. Proto je třeba neočkované k vakcinaci donutit nejrůznějšími hrubými prostředky, diskriminací, terorem a šikanou. Proto jsou vakcinovaní, byť mi samozřejmě správně namítáte, že nelogicky, když šíří stejně jako neočkovaní, upřednostňováni, proto mají na rozdíl od nás lidská práva.
SOUCIT, VÍRA A PŘESVĚDČENÍ
Jsem si poměrně jistá, že se mi nic nestane. Mám tuhý kořínek a skupinu O. Chřipka a podobné hegeše na mne nejdou. Každý den už skoro tři roky cvičím brániční dýchání, takže se nemusím trápit nějakým zadýcháváním. Jsou zde nepochybně lidé, kteří si zaslouží mít jistotu, že se na ně dostane a že jim nikdo tu jejich vytouženou nemocniční postel nezabere. Přeju jim ze srdce, aby se nemuseli tolik bát.
Další věcí je, že už rok a půl říkám, že na smrti jednotlivce nesejde, že je třeba řešit to, aby netrpěly zbytečně miliony kvůli záchraně jednoho. Myslím to vážně.
Vedle toho jsem skutečně bytostně přesvědčena, že je možné si vybrat jen mezi svobodou, nebo totalitní ochranou. V minulosti stejně jako nyní platí heslo z řecké války za nezávislost proti muslimům: Svobodu nebo smrt. Jestliže mám tedy volit mezi tím, že budu žít svobodná anebo se budu třást strachem a uhýbat a podvolovat se, pak tedy raději volím smrt. Ať se udusím ve vlastní posteli a ať mne vezme čert.
Kdybych se doopravdy bála toho, že zemřu na covid a žádala v případě těžkého průběhu zdravotníky, aby o mne pečovali, bylo by to obrovské srabáctví. Prokázala bych tak, že nic z toho, co říkám, nemyslím vážně. Že si jen honím triko a sbírám lajky na sociálních sítích. A to by znamenalo konec a prohru.
Jdete do toho se mnou?
Jestli to myslíte vážně a jestli u soudu vyhraju a dostanu po právu výjimku a povolení na normální volný život, protože fakticky jsem lepší než očkovaní (ti totiž zcela běžně onemocnění a zaberou ta vytoužená lůžka a okrádají nemocnice o kapacitu nebo tak činí kvůli negativním následkům očkování, jež postoupili dobrovolně, ač znali možná rizika), pojďte do toho se mnou. Už skoro cítím tu sladkou vůni svobody!
Na závěr si dovolím znovu připomenout svoji oblíbenou poezii. Jste psi nebo vlci?
