Pamatujete si, jak jsme s těmi, ehm, soudci naprosto osaměni bojovali na jaře 2020? Já si to pamatuju moc dobře, soudce Fenyk na Davida tenkrát dokonce podal kárný podnět k Advokátní komoře.
No ale kdeže loňské sněhy jsou, teď je teď a co bylo je dávno pryč. Kdo sledoval anabázi u Ústavního soudu, jistě si pamatuje, že soudci řekli, že vyhlášení nouzového stavu je jakýsi akt vládnutí, proti kterému se obyčejný občanský póvl nemůže bránit.
Dnes přišlo Davidovi nové usnesení a ústavní soudci obrátili o 180 stupňů.
Cituji:
V části, v níž stěžovatelka brojí proti usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu (a jeho prodloužení), se prima facie jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Dle usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/20 ze dne 22. 4. 2020 tyto akty představují ad hoc rozhodnutí, která nemají právně normativní obsah (bod 25), představují primárně akt vládnutí politického charakteru a Ústavní soud by je mohl zrušit jen v případě, pokud by byly v rozporu se základními principy demokratického právního státu a pokud by znamenaly změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu (bod 27), avšak o takovou situaci zde nejde. Ústavní soud v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu již mnohokrát zdůraznil, že § 64 zákona o Ústavním soudu jednotlivcům nesvěřuje aktivní procesní legitimaci k podání návrhu na zrušení zákona či jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Jednotlivci mohou v obecné rovině podat spolu s ústavní stížností pouze tzv. akcesorický návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti (§ 74 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je tudíž v části, v níž směřuje proti usnesení o vyhlášení a prodloužení nouzového stavu, návrhem na zrušení právního předpisu, nikoli takovou ústavní stížností. Stěžovatelka není aktivně legitimována k podání návrhu na zrušení či vyslovení protiústavnosti usnesení o vyhlášení nouzového stavu (srov. obdobně usnesení sp. zn. Pl. ÚS 100/20 ze dne 3. 11. 2020, body 9-14; usnesení sp. zn. Pl. ÚS 99/20 ze dne 3. 11. 2020, body 9-14; usnesení sp. zn. Pl. ÚS 105/20 ze dne 24. 11. 2020, body 9-10 a další).
To, že ústavní soudci asi upadli na hlavičku a melou páté přes deváté, aniž by respektovali svoji vlastní judikaturu, vyplývá s disentu Fialy, Sládečka a Suchánka:
Nekonzistentnost judikatury Ústavního soudu v náhledu na právní povahu rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu byla nastolena právě těmi usneseními, na něž se odkazuje v závěru bodu 8 dnešního usnesení. Ta jsou totiž ve zjevném rozporu s právním názorem o povaze tohoto vládního aktu – zastávaném ve shora citovaných usneseních – a z ní plynoucí nepříslušnosti Ústavního soudu k projednání návrhu na jeho zrušení (či deklarování jeho neústavnosti). Lze jen litovat, že ačkoli zpravodaj i plénum byli na tento rozpor upozorněni, přesto na toto upozornění adekvátně nereagovali, čímž byla opět promarněna další příležitost k tomu, aby Ústavní soud zaujal právní názor, jímž bude tato jeho nesourodá rozhodovací praxe ukončena.
A tady si přečtěte falešné fňukání modelíny Šimáčkové, která asi chce vypadat jako velká demokratka, když teď bude konečně ta soudkyně u ESLP:
Souhlasím s tím, že by měly být soudy zdrženlivé v situaci nouzového stavu a dát exekutivě dostatečný prostor, jak řešit situaci, která k vyhlášení nouzového stavu vedla. Prostor pro moc výkonnou ovšem soudy nemohou vytvářet tím, že budou bránit jednotlivcům v přístupu k soudní ochraně jejich základních práv. V důsledku nastavení dosavadní judikatury totiž došlo k tomu, že je umožněno domáhat se soudního přezkumu krizových opatření výlučně před Ústavním soudem a výlučně ze strany privilegovaných navrhovatelů, tedy zejména opozičním poslancům či senátorům, a to jen v době, kdy příslušné opatření je v platnosti a účinnosti [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 106/20 ze dne 9. 2. 2021 (123/2021 Sb.)]. Nicméně jsou to právě jednotlivci, jejichž právům a svobodám by primárně soudy demokratického právního státu měly poskytovat ochranu, a této své úloze prostě nedostály.
Drahá Katko, na tohle jsi měla myslet dřív, než ses na té zrůdnosti podílela, víme?
Pro zájemce jde o usnesení pléna Pl. ÚS 35/21. Další ostudný zářez pro tento Ústavní soud, řekla bych.