Málokterý zaměstnavatel je natolik drsný, že se nezalekne stávkujících zaměstnanců. Proto se domníváme, že je to prostředek, který by právě teď měli zaměstnanci, kteří nesouhlasí například s donucováním k nošení roušek, k testování nebo třeba k učení dětí tzv. distančně, použít.
Často nám teď píšou zoufalé ošetřovatelky z domovů pro seniory. Musí podstupovat v pětidenních intervalech testy, které zasahují do jejich tělesné integrity a zaměstnavatelé jim vyhrožují pracovně právními postihy a dokonce výpovědí. Sami jsme zvědaví na to, kým hodlají obětavé pracovnice nahradit a kdo se bude o nemohoucí seniory starat, možná sami ředitelé ústavů. (Podobně možná uvažují v Rakousku, kde chtějí podmiňovat práci ve nemocnici nebo sociálních služnách očkováním.)
Zaměstnanci si nemusí nechat šikanu líbit!
RADÍME VŠEM ZAMĚSTNANCŮM: NAJDĚTE DVA KOLEGY, KTEŘÍ VIDÍ VĚCI TAK JAKO VY A VYHLAŠTE OKAMŽITĚ STÁVKU. JE TO KRAJNÍ ŘEŠENÍ, ALE V SOUČASNÉ SITUACI JEDINÝ REÁLNÝ NÁSTROJ, KTERÝ ZAMĚSTNANCŮM ZBÝVÁ.
Jak je upraveno právo na stávku v době nouzového stavu?
Právo na stávku je zaručeno Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvou o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat a Úmluvou o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat.
V Listině základních práv a svobod máme čl. 27 odst. 4: právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům (tj. státním zástupcům), příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům ozbrojených sborů.
Oprávněně se ptáte, jak to se stávkou v době nouzového stavu. To řeší zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon, který říká, že vláda může sice omezit právo na stávku, ale jen tehdy, když by stávka vedla k ohrožení nebo znemožnění likvidačních nebo záchranných akcí (§ 5 písm. f). Evidentně valná většina lidí stávkovat klidně může a vláda se může stavět třeba na uši a neudělá s tím vůbe nic.
V tomto blogu vycházíme z podrobného a dobře napsaného článku advokáta Ondřeje Beneše: Stávka mimo kolektivní vyjednávání.
Stávkovat lze i mimo vyjednávání o kolektivní smlouvě
V našem právním řádě je jediný zákon, který upravuje právo na stávku, a to zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání. Stávka v tomto případě řeší problémy při jednání o obsahu kolektivní smlouvy. Tento zákon se zcela zjevně nehodí pro řešení šikany zaměstnanců kvůli koronaviru.
Proto se musíme ptát, zda je vůbec možné stávkovat i jindy. Z rozhodování Nejvyššího soudu vyplývá, že ano. Taková stávka se vede za účelem ochrany sociálních a hospodářských práv zaměstnanců. Zde tedy např. před vyhrožování ze strany zaměstnavatele ztrátou pracovního místa v případě, že se člověk nenechá otestovat (přičemž k takovému testování nechce dotčený zaměstnanec dát tzv. informovaný zásah k zásahu do tělesné integrity).
Oprávněné důvody stávky jsou velmi široké a zaměstnavatel zjevně tahá za kratší konec provazu. Mohl by se bránit u soudu a žádat určení nezákonnosti stávky (určovací žalobou s povinností prokázat právní zájem na určení).
Tři jsou kolektiv
Podle staré římskoprávní zásady jsou tři kolektiv. S tím počítá i naše právo v řadě případů. Vyhlásit stávku proto podle nás mohou tři zaměstnanci daného zaměstnavatele. Je možné uvažovat i o generální stávce pracovníků daného oboru (např. ošetřovatelky, učitelé apod.). Do stávky tak může vstoupit mnoho ošetřovatelek nebo učitelek. Lze také založit i novou odborovou organizaci.
Pravidla stávkování
Protože nemáme zákon, který by obecně upravoval právo na stávku, nejsou dána ani konkrétní pravidla, která musí stávkující dodržet. I zde je proto nutno vycházet z judikatury. Platí tedy, že „právo na stávku musí být vykonáváno způsobem, který šetří jak práva osob na stávce nezúčastněných, tak práva zaměstnavatele; ani skutečnost, že se někdo zúčastní stávky, jej neopravňuje k tomu, aby nad míru nezbytnou pro realizaci práva na stávku omezoval práva jiných osob.“ (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2489/2000)
STÁVKUJÍCÍ ZAMĚSTNANCI MUSÍ PŘEDEVŠÍM ŠETŘIT PRÁVA TŘETÍCH OSOB A ZAMĚSTNAVATELE.
Domníváme se proto, že můžete vstoupit do stávky (a např. v rámci stávky odmítat testování či nošení náhubků), ale třeba ošetřovatelky nesmí do práce jen tak nepřijít a ohrozit péči o seniory. Stejně tak učitelky nemohou jen tak neučit, ale mohou třeba informovat rodiče a děti, že jsou ve stávce a v rámci stávky odmítnozt požadavky zaměstnavatele.
Jak si počínat při vyhlášení a vedení stávky, se dočtete v Právním výkladu stávky (dokument Českomoravské konfederace odborových svazů).
Ondřej Beneš ve svém článku uvádí:
„S přihlédnutím k obsahu tohoto výkladu ČMKOS lze mít za to, že stávka mimo kolektivní vyjednávání je vyhlášena a vedena v souladu s právem, pokud jsou splněny následující předpoklady:
- existuje legitimní důvod stávky (požadavek směřující k ochraně konkrétních hospodářských nebo sociálních práv zaměstnanců),
- ke stávce bylo přistoupeno až jako ke krajnímu řešení (tj. předcházela jí neúspěšná jednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci přiměřeného trvání a průběhu),
- počet zaměstnanců, kteří se hodlají stávky zúčastnit, musí být dostatečný k tomu, aby organizátor stávky (odborová organizace nebo jiný kolektiv zaměstnanců) mohl dosáhnout splnění cíle stávky,
- organizátor stávky a stávkující zaměstnanci jsou povinni při informování veřejnosti o stávce a vysvětlování smyslu a cíle stávky šetřit práva zaměstnavatele – neinformovat nepravdivým či zavádějícím způsobem, respektovat obchodní tajemství zaměstnavatele atd.,
- organizátor stávky s přiměřeným předstihem (např. tři pracovní dny) před plánovaným zahájením stávky zaměstnavateli písemně oznámí:
– kdy bude stávka zahájena,
– dobu jejího předpokládaného trvání,
– důvody a cíle stávky,
– jména zástupců stávkového výboru nebo kontaktní osoby, které jsou oprávněny zastupovat účastníky stávky,
- organizátor stávky předá zaměstnavateli jmenný seznam zaměstnanců, kteří se zúčastní stávky (pro účely výpočtu mzdy),
- stávkující zaměstnanci nesmí nad nezbytnou míru omezovat práva ostatních osob vč. zaměstnavatele, tj. nesmí např.:
– donucovat ostatní zaměstnance k účasti na stávce,
– bránit zaměstnancům, kteří chtějí pracovat, v přístupu na pracoviště, ve výkonu práce a v odchodu z pracoviště,
– poškozovat či zneužívat majetek zaměstnavatele,
- organizátor stávky informuje subjekty, které informoval o vyhlášení stávky (zejm. zaměstnavatel, stávkující i nestávkující zaměstnanci, média), o jejím ukončení.“
Co na stávku řeknou hygieny?
Domníváme se, že nikomu nemůže být podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví nařízeno se pravidelně testovat prostřednictvím obecného opatření obecné povahy. Ministerstvo zdravotnictví k tomu,aby testování nařídilo (stejně jako např. k rouškám), zneužilo § 69 odst. 1 písm. i). Z tohoto ustanovení přitom nevyplývá, že by mělo pravomoc někomu uložit, aby se podrobil zásahům do tělesné integrity.
Podle § 64 tohoto zákona má fyzická osoba povinnost podrobit se laboratornímu vyšetření pouze v případě, kdy je nakažená nebo alespoň podezřelá z nákazy. Stát musí prokázat, proč považuje konkrétní osobu za podezřelou z nákazy, proto se domníváme, že rozhodnutí musí být individuální, nikoli hromadné opatření obecné povahy. To ostatně vyplývá i ze znění § 67 zákona o ochraně veřejného zdraví.
Evidentně nenímožné, aby byly VŠECHNY ošetřovatelky najednou podezřelé z nákazy. vůbec možné. Nebo je snad podezírán z nákazy každý občan automaticky a hotovo šmytec, konec důkazům pro omezování osobní svobody? Takovou argumentaci nemůže myslet vážně ani Blatný.
Počítejte ale s tím, že zaměstnavatelé budou neposlušné zaměstnance udávat právě KHS a ty s nimi mohou zahájit řízení o přestupku (§ 82 odst. 2 písm. k) zákona o ochraně veřejného zdraví). Pak je třeba se bránit u soudu, neboť evidentně jde o zneužívání pravomoci státního orgánu. Přesto je nutné upozornit na to, že KHS mohou se zaměstnanci, kteří se nepodrobí např. testu, zahájit správní řízení, neboť mimořádné opatření ukládá povinnosti přímo zaměstnancům. Nepodrobení se testům (povinnosti uložené opatřením) je porušením tohoto opatření.
Podle § 80 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně veřejného zdraví ministerstvo zdravotnictví nařizuje mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku a mimořádná opatření k ochraně zdraví fyzických osob při výskytu nebezpečných. To je právě ono mimořádné opatření o antigenních testech. Podle § 92n se fyzická osoba dopustí přestupku, nesplní-li povinnost uloženou mimořádným opatřením vydaným podle § 80 odst. 1 písm. g). Podle § 92n odst. 3 písm. a) je možno za tento přestupek uložit pokutu do 3 000 000 korun.
Zatím nemáme informace o tom, že by se ukládaly pokuty v takové výši. Víme o pokutách za nenošení roušky maximálně ve výši několika tisíc Kč (tam také hrozí až 3 miliony, což je absurdní a hloupé).
Je nezbytně nutné, aby soudy řekly, že ministerstvo nemá podle § 69 odst. 1 písm. i) vůbec pravomoc ukládat povinnost podrobit se laboratornímu vyšetření.