V roce 2018 jsem byla shodou určitých smutných náhod pozvána na koncert Daniela Landy. Ačkoliv jsem do té doby znala tak leda Zombici a samozřejmě Touhu, protože to bych musela být hluchá, aby ke mně tyhlety tóny nedolehly, koncert mne nadchl. Musím říct, že se mi líbil víc, než Stoni na Letňanech. Sice mne nepřivedl k poslechu Landových písní, ale musela jsem uznat, že práci s davem a emocemi má tento zpěvák v malíku. Protože se dlouhodobě prezentuje jako silný odvážný muž (k této image moc nesedí nejnovější video pro akci Žlutý špendlík, které je plné stárnoucích nepříliš zdatně vypadajících mužů s ubývajícím vlasovým porostem), zaujala mne jedna pasáž rozhovoru s ním na Seznamzprávy.
Nekoncertuju, protože nechci po lidech požadovat nějaké zdravotní potvrzení. Jestliže mají pocit, že jsou zdraví, tak ať si jdou na můj koncert bez jakýchkoliv omezení a bez jejich směšného obcházení, což pro mne znamená přizpůsobení se tomu jako faktu.
Pane Lando, když nechcete, tak to nedělejte a nic po nikom nežádejte a klidně koncertujte! Co jiného na to říct? Přece nedává smysl mluvit o právu na odpor a ani neudělat koncert proto, že se to nesmí! Může platit jen jedno – buď jste v odporu, a pak není relevantní to, co stanovil stát, nebo respektujete, co říká stát a nejste v odporu, ale snažíte se bojovat prostředky, které vám stát dává (zejm. skrze soudy a advokáty). Žlutej špendlík v klopě stárnoucích seladonů vážně odporem není. Je potřeba jít doopravdy s kůží na trh, tak, jak to dělají denně desítky drobných lidí.
Čl. 23: Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.
Zvýrazněná věta je zcela zásadní podmínkou uplatnění práva na odpor. Toto právo je možno zvednout pouze a jedině v situaci, kdy je účinné použití zákonných prostředků nemožné. Právo na odpor tedy znamená čistou revoluci, kdy ale nejsou revolucionáři nijak chráněni a mohou být klidně popraveni, týráni, vězněni nebo mučeni. Právo na odpor neznamená, že se vám nechce plnit povinnosti, které vám vláda nařizuje, tak je neplníte, ale dožadujete se přitom ochrany sebe sama. To je pitomost a nic jiného.
Daniela Landa vyzývá lidi k uplatnění práva na odpor podle čl. 23 LZPS na Facebooku a jinde. Chápu, že říká, že má „glejt“ od právníků (má ve skutečnosti takový nicneříkající a nicnedokazující a nepotrvzující líbesbríf, prostě text od pár advokátů, žádný glejt ani nic reálně vážného), ale ani v tom není právo na odpor uchopeno správně. Když totiž někdo říká, že bude aplikovat právo na odpor, musí si být vědom toho, že toto právo svědčí jen vítězům. Je nutné lidem, pokud je k odporu vyzýváte, říci nejen A, ale i B, a to, že ponesou následky, prohrají-li.
Jestliže tedy „právníci obyčejného života“ ve své „Deklaraci právníků obyčejného života z Čehc, Moravy a Slezska“ píší, že:
My, právníci obyčejného života, důrazně upozorňujeme, že plně v souladu s právním řádem naší republiky budeme i nadále činit vše proto, aby nikdo nemohl provádět jakékoliv kroky, odstraňující demokratický řád lidských práv a základních svobod, bez následku.
Měli by říci, že to, co píší, NENÍ uplatnění práva na odpor. Jak jsme uvedla, podmínkou pro uplatnění práva na odpor je, že účinné použití zákonných prostředků je znemožněno. Jak by pak v takové situaci nějací advokáti mohli „plně v souladu s právním řádem naší republiky i nadále činit vše proto, aby nikdo nemohl provádět jakékoliv kroky, odstraňující demokratický řád lidských práv a základních svobod, bez následku„? To je nepochopení toho, co právo na odpor znamená. Při uplatnění práva na odpor nefungují advokáti, nefungují soudy, nefunguje nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo stát, který respektuje lidská práva.
Když Daniel Landa v rozhovoru neustále vyzývá k odvaze, boji a já nevím k čemu dalšímu, proč tedy neudělá třeba koncert, který bude pro neočkované a netestované? To je přece skvělý krok! Pokuta by mu nehrozila vyšší než těm, kdo chodí bez respirátorů – za porušení mimořádných opatření lze přišít všem bez rozdílu až 3 000 000,- Kč. Navíc je možno při uspořádání takového koncertu poukázat na nesmyslnost všech opatření. Jak? Třeba takto:
Z účasti na koncertu by mohli být vyloučeni očkovaní, pokud se naopak právě oni neotestují. Dokonce už i soudy řekly, že si podnikatelé mohou určit, za jakých hygienických a zdravíchráničských podmínek se jejich akce konají (samozřejmě to myslely ve prospěch testování a očkovaných a respirátorů, ale proč to nepřevrátit?).
V souladu s nálezem Ústavního soudu by se koncert mohl konat za následující podmínky:
„Tohoto koncertu se nemohou účastnit očkovaní zastánci likvidačních opatření naší vlády. Důvodem je obava o ztrátu svobody, občanských práv, podnikání a o budoucnost našich dětí. Na koncert mohou přijít pouze ti, kdo podepíší prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s kroky vlády, které odporují všem normám, které by měly platit v 21. století.
Tohleto by byla doopravdy zábava a poukázalo by se na celý problém! A navíc by se všechno přece konalo naprosto, ale naprosto v souladu s právním řádem ČR.
Když přemýšlím o právu na odpor, říkám si, jestli si vůbec my, zhýčkaní občané 21. století, umíme představit, co by pro nás revoluce znamenala. Jestli vůbec chápeme, že jsme vprostřed kruté války a jestli si uvědomujeme, že rozhodně není konec a čekají nás těžké a smutné dny. Pokud ano, pak je třeba začít dělat něco jiného, nže dávat rozhovory novinářským prostitutům. Jsou-li podle názoru právníků obyčejného života splněny podmínky pro uplatnění práva na odpor, tak je třeba podle toho konat. Odboj ale vypadá docela jinak, než postování na FB a focení se pro články.
P. S.: Tohle je vzkaz pro JXD, který čte moje blogy. Pane Doležale, když vám neodpovídám na e-mail, znamená to, že se s někým, jako jsou novináři vážně nebavím. Chápu ale, že o moje názory vážně stojíte, a vím, že vám nemůžu zabránit, abyste v tvůrčích krizích nevykrádal moje myšlenky, ale dělejte to aspoň trochu vtipněji. Tohle byla slabota. Děkuji.