Dnes jsem se definitivně rozhodla, že si pořídím tzv. dříve vyslovené přání, aby mne lékaři v případě těžkého průběhu covidu, kdy už o sobě nebudu moci připíchnutá na ventilaci rozhodovat, dále neléčili a nechali mne v poklidu odejít do čistých zemí a vybrat si nějaké lepší místo, tělo a čas pro další zrození. Proč to dělám? To vám ráda povyprávím. Pohledně se usaďte a čtěte.
Každý, kdo se trochu stará o svět okolo sebe ví, že hlavním problém s neočkovanými je ten, že údajně zahlcují nemocnice a odčerpávají všechnu tu drahocennou péči potřebným očkovaným. Nebudu rozebírat, jak moc velká békovina to je, beru prostě jako fakt, že žiju v naprosto blouznivém světě. To, že neočkovaní mají také být nosiči nákazy, zatímco očkovaní jsou naprosto fit a nejsou nebezpeční pro své okolí, už řešit nehodlám. Domnívám se, že bylo dostatečně prokázáno, že tomu tak není a že očkovaní jsou stejně úspěšnými šiřiteli covidu jako neopíchaní jedinci. Zaměřuju se tedy jen a pouze na to, že je mi předhazováno, že nemám právo nikam chodit, protože bych mohla skončit na JIP/ARO a tím zničit celý systém.
Protože už mám dost toho, aby mi kvůli tomu, že se údajně mohu dostat do nemocnice a zabrat postel někomu potřebnějšímu, kdo byl odpovědný a podstoupil bez pyskování vakcinaci, vláda zakazoval žít jako lidská bytost, rozhodla jsem se k radikálnímu kroku: sepíšu si dříve vyslovené přání.
Dříve vyslovené přání upravuje hlavně zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Podle jeho § 36 odst. 1 platí, že pacient může pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit .
Více o dříve vyslovených přáních zde.
A co budu s tímto sepsaným bizarním přáním dělat? Napíšu žalobu, jak jinak. Budu se domáhat toho, abych byla postavena na základě tohoto přání na roveň očkovaným, neboť:
a) vakcína nechrání před nákazou a šířením, ale chrání (částečně) před vážným průběhem, tj. vede ke snížení zátěže zdravotnického systému. To je její jediný přínos;
b) dříve vyslovené přání nechrání před nákazou a šířením, ani řped vážným průběhem, ale vede ke snížení zátěže zdravotnického systému. To je jeho přínos = dříve vyslovené přání má zcela stejný efekt pro společnost a pro systém jako vakcína.
Možná vám přijde podivné vzdát se předem péče. V případě covidu to ale pro mě není divné z řady důvodů. Hlavní je tento:
Hrdinsky prohlašuju už víc než rok a půl, že je smrt normální součástí života. Žádám-li po druhých, aby klidně zemřeli a je-li mi to jedno a nestojí-li mi záchrana jednoho jediného života za zničení společnosti, pak musím akceptovat, že já sama můžu na covid zemřít. Můj život, stejně jako život jednoho z osmi miliard tvorů totiž skutečně nestojí ani za starou belu (cenu má jen pro blízké, pro společnost je nulová). Není skutečně správné, abych se neočkovala a abych třeba zabrala postel těm, kdo by ji mohli využít k záchraně života ohroženého třeba kvůli rakovině, té příšerné vládkyni nemocí, za kterou si doopravdy v některých případech nemohou. Pokud tedy chci svobodu nakazit se covidem, musím zjevně v této nové společnosti, která akceptuje očkování jako jedinou „cestu ven ze tmy“, přijmout odpovědnost za svoje rozhodnutí. Dříve vyslovené přání beru jako poctu ideálům, kterým věřím z hloubi srdce.
Vím, že namítnete, že tlusťoši, ochlastové, sportovci, špatní řidiči a mnozí další taky blokují špitály, tak co blázním. Ano, je to pravda, ale platí jen v místě a čase, kde vládne zdravý rozum, ne u nás. U nás zahlcují nemocnice a ubližují ostatním jen a pouze nenaočkovaní, tzv. odpírači.
P. S.: Jsem zvědavá, jak to se mnou a covidem nakonec dopadne, doopravdy že jo! Mohla bych začít přijímat sázky, jestli zemřu nebo ne.