Naše kroky při každodenním večerním venčením psa vedou kolem školy. Dnes nebyla samozřejmě okna temná, kdepak. Ve vesele vyzdobených třídách (brrr, jak á nesnáším tu rozjásanou výzdobu, která jen maskuje, co je škola vlastně zač – za mého dětství aspoň bylo zřejmé, hned jak člověk překročil její práh, že je to vězení) řádily volební komise, lidé v respirátorech. Beze jména, bez identity. Jistě už víte, že k volbám z mnoha pádných důvodů nechodím a v tom okamžiku jsem za to svoje dávné rozhodnutí byla ještě vděčnější. Nicméně se nemohu tomu bláznovství vyhnout a jsem, stejně jako ostatní, zahlcena názory a přesvědčováním. Dokonce i naprosto cizí pejskař měl potřebu mi sdělit, že volí Spolu. No, už předtím jsem si říkala, že je nějaký nanicovatý, a taky že ano. Proč mi to proboha ten člověk říkal, dumám?
Volby se přes nás převalí a zase bude vše při starém. Je to jako vždy mnoho povyku pro nic. Mnohem horší to je podle mého názoru se Zemanem. Když jsem viděla fotku toho nebohého starce, na které byl naaranžován do pozice „voliče“ a na kterou se média i čtenáři slétli jak supi, bylo mi vážně do breku. Je mi ho líto a je mi líto národa, když čtu ohavné komentáře na jeho adresu. Vím, že neudělal dobré věci, je mí to jasné, ale jsem pevně přesvědčena, že bychom nikomu, nikomu neměli přát utrpení, a je dost možné, že ten stařík teď doopravdy trpí, nebo tak aspoň vypadá. Když jsem o tom přemýšlela, říkala jsem si, že můžeme být vděční za Norimberský tribunál, protože nedošlo na soud ulice. Naši předkové neposkvrnili svoje ruce krví zločinců, ale zachovali se k nim tak, jak je to lidské a slušné. Ano, byli popraveni, ale na základě rozhodnutí řádného soudu, u kterého měli právo se hájit. Zemřeli, to bylo nezbytné, ale civilizovaně, nikoliv pověšeni a rozsápáni na pouličních lampách.
Proto doufám, že Zeman nebude trpět dlouho. Že nebude zneužívaný pro nejrůznější cíle a že v případě, když už bude mít dny sečteny, zesne v klidu. Moc si přeju, aby ten stařec nevyvolával v lidech nenávist a zlobu, protože to vypovídá všechno zlé jen o nás samých. Já sama Zemana lituju.
Zvláštní je, že mne postupem času opustil i vztek na ústavní soudce. Ne že bych si jich vážila, to ne. Pořád si myslím, že se rozhodli uboze a hloupě a že mají svědomí černé jako noc. Ale nedokážu už v sobě vydolovat zášť. Ty věci už se stejně staly, nemá cenu si přát odplatu, chtít skalpy konkrétních lidí. Přeju si už jen jediné: aby to společnost bolelo jen tak málo, jak je to vůbec možné, a aby se alespoň nějací lidé rozhodli být lepší. Třeba je ještě nějaká naděje.
Ať už zítra vyhraje kdokoliv, bude to jedno. Nezáleží na tom, jestliže my sami se nezměníme, a to se zatím nestalo, protože já se doopravdy bojím reakcí, které se vyvalí na povrch, až Zeman umře. Ukážou o nás mnohé a hezké to nebude.