Od středy do včerejška se u nás vystřídala řada ctěných návštěv. Vážíme si velmi toho, že jste vážili cestu a čas a přišli. Večer jsme ale byli doma jen já, David a syn. Ten hrál Minecraft, což je v jeho věku asi ideálně strávený čas. Já jsem kreslila myšlenkové mapy o strunatcích a David psal další covidí žalobu. Moje původní představa o silvestrovském dění byla jiná – chtěla jsem napsat novoroční příspěvek, který by:
a) nebyl depresivní;
b) byl aspoň krapet zajímavý;
c) vyjadřoval naději, že ještě bude svět samý slunce a duha.
Neměla jsem ale vůbec inspiraci. Ani ťuk. A pak jsem na to ráno, když mne zlé štěně probudilo v 6.00, kápla – vždyť odpověď je v Rockym, k jehož shlédnutí už delší čas syna nabádáme. Kdo by přece neznal motivační sílu Eye Of The Tiger a scénu se schody, ne? A tak jsem si sedla a zapřemýšlela, které písně mám doopravdy ráda a které vyjadřují to, co je podle mne důležité. Díky tomu jsem konečně mohla sesmolit novoroční blog. Tady je moje základní teze života, vesmíru a vůbec:
V novém roce 2022 se budu řídit vlastními pravidly.
- Nebudu kovidí duch v kovidím městě duchů – budu žít jako člověk.
- Nenechám se zastavit, protože pro poražené není v tomto světě místo.
- Nepodvolím se a nebudu jen další cihlou ve zdi – naučím se přežít po svém.
- Nedám sílu médiím a zvednu zadek.
- Budu pěstovat přátelství, protože to nás drží nad vodou.
- Nebudu respektovat naordinovanou disciplínu a kupředu půjdu vlastní cestou.
- Na „pány nahoře“ se vykašlu – budu dezertér ve vlastním světě, byť tvrdém a bez pozlátka.
- Budu šířit radost, aby okolo mne byli jen samí zářící šťatsní lidé, o které se budu řádně starat.
- Nikdy nezradím svobodu lidské bytosti – nejdůležitější hodnotu (ano, jedině Queen si zaslouží být tu dvakrát).
- Budu myslet na to, že Česká země je domov můj a udfělám vše pro to, aby jím zůstala (tohle je taková česká obdoba Casablancy, resp. autoři Casablancy to Čechům, vzhledem k roku natočení obou filmů, evidentně čmajzli a naše hymna je stejně lepší – vtip, Casablanca je prostě Casablanca).