Když se ke mně dostala prosba, abych něco napsala k době pandemické, dlouho jsem přemýšlela. Pak jsem si řekla, že není ostatním co sdělit, protože se mi nepodařilo dosáhnout ničeho z toho, v co jsem doufala. Covid jen potvrdil, že stačí tak málo...
Jak víte, Stav bez nouze po dvou letech končí. Mrzí mě to, doufala jsem v jiný vývoj. Bohužel mne přemohly lži a falešné pozlátko. Co se dá dělat, lidi si holt vybrali, komu chtějí naslouchat a já to nejsem. S tím se nedán dělat nic, prostě jen musím zkusit něco...
Právě jsem zažila něco jako osvícení. No, to je možná příliš silné slovo. Spíš mi konečně pár věcí docvaklo a jak jinak, než díky eleutheriánům. Proto právě teď píšu poslední příspěvek na Stav bez nouze. Právě jsme se s Davidem dohodli, že budeme dělat věci úplně...
Docela mne děsí, kolik je mezi námi lidí, kteří asi nikdy nečtou a nepřemýšlí současně. Jinak by nikdo, ale vážně nikdo nemohl z posledního hospodského rozsudku NSS dovodit cokoliv příznivého. Popravdě je ona citovaná část rozsudku děsivější než Freddy Krueger....
Před pár dny jsem se podivovala nad závěry nevládní organizace Rekonstrukce státu, jejímž „iniciátorem“ je CEO Frank Bold (což je další nevládka zajímavě propojená s advokátní kanceláří, která podává na stát klimatickou žalobu nebo řeší spor o důl Turów...
Naše zlé štěně má zánět žaludku, protože je nesmírně žravé a spolklo, co spolknout nemělo. Je to s ním horší, jak s miminem. Po včerejší probdělé noci, kdy jsme v posteli hledali místo, které ještě nebylo pozvracené, jsme ráno uháněli na veterinu. Tam David se psem...
