Dnešní nález Ústavního soudu, který vzbudil mnohé vášně, nepochybně zase vejde do dějin. V textu se zmateně hovoří tu o krizovém opatření, tu o krizovém usnesení a vedle toho ještě o usnesení vlády. To všechno smíchal Ústavní soud dohromady, jako když se vaří kočkopsí dort. Z mňamky, která podle tohoto receptu vznikla, rozbolí každého právníka hlava. Au!
Otázkou je, co vlastně Ústavní soud zrušil? Vezmu si na pomoc moje oblíbené územní plány. Abyste rozuměli, územní plán je krizovému opatření hodně podobný. Jediným pořádným rozdílem je, že i každá malá obec musí tu svoji regulaci výstavby skutečně hodně, ale hodně pečlivě odůvodnit, jinak jí hrozí, že jí soud územní plán zruší. Jinak ale územní plány stejně jako krizová opatření upravují konkrétní problém a stanovují pravidla pro neomezený počet subjektů – fyzických a právnických osob.
Územní plány mají formu tzv. opatření obecné povahy. To jsou akty veřejné správy nacházející se na pomezí individuálního rozhodnutí a právního předpisu. Když zastupitelstvo obce schvaluje a vydává územní plán, přijme k tomu usnesení zastupitelstva.
A nemusím chodit ani k obcím. Stačí mi usnesení vlády č. 570 ze dne 25. 5. 2020.
Přílohou usnesení bylo samotné opatření obecné povahy, kterým se dočasně znovu zavedla ochrana vnitřních hranic České republiky.
Na chlup stejným způsobem jako výše uvedené opatření o hranicích se vydávají krizová opatření – jsou to samostatné právní akty a vydávají se prostřednictvím nosiče – usnesení vlády. Samotné usnesení vlády ale není krizovým opatřením – není tím právním aktem.
Ústavní soude, miláčku, jsi fakt schopný vysvětlit ten galymatyáš, který jsi ve své zbabělosti vytvořil? Dost těžko, že. Nedává smysl, aby ochrana hranic byla zavedena opatřením obecné povahy a krizová opatření aby byla jakýsi jiný předpis, který má ještě ke všemu formu usnesení vlády. Lol, fakt už.
Úkol zněl jasně: krizová opatření se nebudou přezkoumávat u soudu!
Usnesením vlády se vydává kde co. Usnesení vlády je zpravidla interní akt. Z jednacího řádu vlády vyplývá: „Rozhodnutí vlády mají formu usnesení vlády. Usnesení vlády zavazují všechny členy vlády, ministerstva, jiné ústřední orgány státní správy, ostatní správní úřady a další subjekty, pokud tak stanoví zvláštní zákon.“ Že usnesení vlády nejsou jiným právním předpisem vyplývá třeba ze zákona o obcích, kde je obcím uloženo v přenesené působnosti se řídit při vydávání nařízení zákony a jinými právními předpisy a v ostatních případech též usneseními vlády. Jiným právním předpisem zjevně musí být jen a pouze krizové opatření.
Vtip je ovšem v tom, že krizový zákon absolutně nehovoří o žádných závazných usneseních vlády, ale jen a pouze o krizových opatřeních (§ 2 písm. c) z. č. 240/2000 Sb.). Těmi rozumí organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob.
To potvrzuje sám Ústavní soud: „Z textu usnesení vlády České republiky ze dne 5. 11. 1997, č. 699/97, Ústavní soud zjistil, že se jedná o interní rozhodnutí a taková stanoviska vlády, jež byla učiněna v rámci pravomoci týkající se vnitřní úpravy chodu vládních prací, tudíž taková rozhodnutí, jež nemají povahu obecné právní normy a v důsledku toho ani právní závaznost vůči třetím. Napadené usnesení vlády je běžným ústavně konformním prostředkem, kterým vláda sjednocuje svou činnost a vyjadřuje svou politickou vůli v rámci přípravných prací, jež jsou samy o sobě teprve předpokladem pro pozdější přijetí právně závazných rozhodnutí příslušným ústavním orgánem.“
Tuto judikaturu přebírá Nejvyšší správní sodu: „K povaze usnesení vlády se vyjádřil Ústavní soud v usnesení ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. I. ÚS 482/97, ve kterém konstatoval, že jde o interní rozhodnutí, které nemá povahu obecné právní normy a v důsledku toho ani právní závaznost vůči třetím osobám, neboť se jedná o stanovisko ukládající úkoly pouze členům vlády. Jde o běžný ústavně konformní prostředek, kterým vláda sjednocuje svou činnost a vyjadřuje svou politickou vůli v rámci přípravných prací, jež jsou samy o sobě teprve předpokladem pro pozdější přijetí právně závazných rozhodnutí příslušným ústavním orgánem.“
Proto jsme od počátku u soudů tvrdili, že krizová opatření jsou opatřeními obecné povahy. Je to jediné, co dává smysl – mají velmi, velmi konkrétní obsah a jsou určena neurčitému počtu subjektů. Proč soudy nechtěly tuto argumentaci slyšet, je nasnadě: opatření obecné povahy se přezkoumávají u soudu.
I když bychom ale uznali, že krizová opatření jsou tedy jakési neidentifikovatelné jiné předpisy, není oním předpisem usnesení vlády, ale samotné krizové opatření.
V samotném usnesení vlády se vždy píše se píše: „Usnesení Vlády České republiky ze dne 14. února 2021 č. 126 o přijetí krizového opatření.“
Proto, když nám Ústavní soud řekl, že to teda jako ne, to bychom se přece ještě snad domohli i soudního přezkumu, jsme nenapadali usnesení vlády, ale „krizová opatření vydaná usnesením vlády.“ Zdá se to jako právnický detail, ale je v tom docela velký rozdíl. Ostatně při řešení naší první stížnosti proběhla na Ústavním soudu velká debata o tom, co vlastně krizová opatření jsou, aniž by z ní vyšel nějaký kloudný výsledek.
Ústavní soud dnes ve výroku nálezu napsal: „Ustanovení bodu I./1. usnesení vlády ze dne 28. ledna 2021 č. 78, o přijetí
krizového opatření, vyhlášeného pod č. 31/2021 Sb., se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.“