Včera jsem obdržela drobnou výtku, že prý jsem už pár dní nic nenapsala. No jo, já vím! Vězte, že jsem z toho byla sama trochu vedle. Poslední příspěvek starý jak Metuzalém a navíc se mi zdá, že mne múza opustila! Opravdu jsem chtěla něco užitečného napsat, ale nemohla jsem z řady důvodů:
a) jsem nějak zdeptaná z toho, jak se na nás valí další mediální strašák v podobě energetické krize. Myslím, že novinářům se celkem slušně daří vyvolávat paniku a nemám vůbec dobrý pocit z toho, c nás čeká (že nejsem optimista, to víte);
b) mám zcela sobecké starosti, abychom se stihli přestěhovat na venkov, než tohle všechno naplno vypukne, to mne obírá o sílu věnovat se jiným tématům;
c) píšu knihu o územním plánování. Spolu s domácí školou, domácností, hraním si na školní jídelnu, přípravou na stěhování, prací pro obživu a snahou být dobrá matka a manželka a psí panička je času nějak málo;
d) nic moc se teď na domácí scéně neděje. Nuda, nuda, šeď, šeď – jen volby. O takové blbosti se mi psát nechce. Po volbách to bude větší „zábava“;
e) zlým a špatným lidem se daří, a to mi na náladě nepřidává. Ústavní soudkyně Šimáčková, která má na svědomí všechny obludnosti, co se staly lidem, se konečně vyškrábala na místo soudkyně ESLP, po čemž toužila řadu let. Jak je sakra možný, že se takovým lidem plní přání? Jak to, že nefunguje karma? Nebo aspoň česká přísloví? To nedává smysl. Pro běžného občana je to navíc pohroma… k ESLP se dostal další nebezpečný soudce, který není zrovna na straně svobody, ale za to je znám svým „volnomyšlenkářským“ přístupem k islámu, ke covidí tyranii, ke klimatu, ke všem možným menšinám a spol. Šimáčková mezi podobné soudce ve Štrasburku zapadne levou zadní, ale to my poneseme následky jejich zrůdného rozhodování;
f) pořád s Davidem podáváme žaloby (nové maloobchodní opatření jsme samozřejmě napadli, jakmile vyšlo, ale…to už ani nemá cenu o takových počinech psát. Vždyť lidi jsou letargičtí, na opatření zcela správně kašlou a psát pořád dokola o zabedněných soudcích se mi teď nějak nechce;
g) i kdyby se mi nakonec o soudech psát chtělo, tak taky není o čem. NSS se zakopal za „Maginotovou linií“ a zřejmě nehodlá rozhodovat až do voleb nebo možná do sv. Dyndy. Leží mu tam mnoho žalob, ale soudci se neobtěžují nic řešit…
Jak vidíte, jsem teď celkově nějaká marná. Ale věřím, že brzy vyleze něco, co mi vlije krev do žil. Ať už v dobrém, nebo ve zlém slova smyslu. Teď jdu raději zamalovat další skrvny na zdi, sbalit některé z našich mnoha krámů, učit syna, kde se píše -ný a kde -nný, a vsadit Sportku. Naděje umírá poslední. Vesmíre, nemáš tip na nějaká čísla? Potřebuju jen milion, možná dva!