Poslední rok života mnoho a mnoho lidí naplnil čirým zoufalstvím. Zjistili jsme, kdo jsou naši sousedé, kolegové, s kým žijeme v rodinách. Pravda, která vyšla najevo, je ovšem tak smutná, tak bolestivá a tak trpká, že každý den přemítám, jestli ještě vůbec můžeme žít spolu dál. Snažím se přesvědčit, že ano. Němci se museli naučit žít s tím (ačkoli to spíše museli vytěsnit a předstírat, že se to nikdy nestalo), že jejich děda byl nacista. Lidé ze satelitů Sovětského svazu museli překousnout, že jejich bližní byli fízlové a udavači, spolupracovníci všech těch „estébáků“. Život vždycky nějak pokračoval. Nezbývá mi, než doufat, že to tak bude i s námi, ale nevím… a bojím se.
Jsme ve velké válce – sami proti sobě
Když čtu diskuse, vidím, že společnost je naprosto a definitivně rozdělena na dva nesmiřitelné tábory. Komunikovat „s těmi druhými“ je mnohdy až na hranici fyzického odporu. Když si třeba já osobně představím, že bych se měla bavit osobně s nějakým zavilým covidfanatikem, doslova a do písmene se od hlavy až k patám otřesu. Jako když si představíte setkání s tři měsíce starou mrtvolou nebo se sériovým vrahem dětí.
Jsem už strašně alergická na tyto a mnohé jiné věty (jistě i vy máte ty, ze kterých se vám obrátí žaludek a máte chuť někoho kopnout do zadku). Mezi moje top patří:
- „Až se to bude týkat tvé babičky, budeš mluvit jinak.“
- „Když bys covid prodělala, nepsala bys takové blbosti.“
- „Zdraví a život jsou nade vše.“
- „Jen sobci myslí na to, aby mohli vysedávat v hospodách, když lidi v první linii padají na hubu.“ (Alternativa: „Češi pořád umí jen brblat a stěžovat si, jiný národy prostě drží huby a plní, co jim vláda řekne. A vlády si to jinde taky umí pořádně ohlídat a policajti dávaj odpíračům mastný pokuty.“)
- „Nikdy neumíralo tolik lidí.“
- „Ten novej zmutovanej virus se už nezakecá.“ (Alternativa: „Až to zmutuje pořádně, budeme se všichni divit. Ten virus nám ještě ukáže, co umí!„)
- „Tak a teď začnou umírat naše děti.“
- „Nikdo neví, jak na tom zdravotně je.“
- „Těch, co musíš chránit, jsou tři miliony, nemůžeš je omezit.“
- „Vy pořád jen melete o nějakejch lidskejch právech a přitom tu máme situaci, která tady nikdy nebyla.“ (Alternativa: „Vy tady melete o tom, že vám pořád někdo ubližuje. Za druhý světový to měli lidi těžký, ne teď. Troufáte si snad srovnávat to utrpení?“)
- „Když nebudete dodržovat opatření, tak až budete mít infarkt nebo havárku, tak nebude v nemocnici místo.“
- „Běžte si to zkusit do nemocnice a pak něco říkejte.“
- „Ti lidi mohli ještě 20 let žít.“
- „Děcka to bez školy snad přežijí, život se nedá ničím nahradit.“
- „Pro seniory je strašně cenný každý měsíc života, který stráví s vnoučaty.“
Uvědomila jsem si, že v posledních týdnech se jede ještě jedna „zaručená hitovka“, tak ji přidám jako nějaké dodatkové číslo: „A teď už umírají hlavně naprosto zdraví padesátníci, bez jakýchkoli nemocí, štíhlí sportovci. Za chvíli to budou i třicátníci a pak budou všichni odpírači prosit o ventilátor.“ Variantou případně je věta, kterou pronesla v rozhovoru jedna vrchní sestra o pacientech: „Já jsem tomu také nevěřila, to mám za to.“ Nebo: „Já jsem nechtěla nosit roušky, to mám za to.“
A mnohé jiné zrůdnosti a zvrácenosti. Však si každý doplní, co je mu libo a s čím konkrétním se setkal.
Ani nevím, který z těch výroků je příšernější, je mi ale jasné, že s jejich autorem se nedá mluvit, protože moc kouká na televizi, věří tomu, co píše Flegr, Blatný nebo Prymula, ale sám si nic neověřuje. Zdrojem veškerých informací mu jsou Seznamzprávy, Idnes nebo Novinky. Věří tomu, že opatření jsou nezbytná a nemají prakticky žádné negativní dopady (i proto, že ve své sociální bublině státních zaměstnanců nebo těch, které živí korporace, nemá lidi, kterým opatření vzala vše). Věří tomu, že některé stvůry nedodržují opatření. Přitom je přece jasné, že kdyby je dodržovali všichni, virus by zmizel. Věří tomu, že je to ještě na 14 dnů. Věří tomu, že podnikatelé jsou podvodníci a nahrabali si a teď jen natahují pracky. A hlavně a nejhůř věří tomu, že doopravdy svým chováním někomu pomáhá a dokonce snad zachraňuje ty imaginární zranitelné. Pod rouškou se spokojeně uculuje, jakýže je hrdina bez bázně a hany. Nikoho se neptá, jestli mu ten drsný způsob zachraňování vyhovuje. Absurdní je to zejm. ve vztahu k argumentu č. 15. Je-li pro seniory cenný každý měsíc s vnoučaty (což sakra je), tak proč jsme jim už skoro 12 takových měsíců ukradli a uvalili jsme na staré lidi trest nejvyšší a žádáme, aby zemřeli v osamění a depresích?
Ano, moje prazákladní obava je, že už spolu prostě nebudeme moci žít. Neumím si to představit. Příkopy neporozumění a nepochopení jsou tak hluboké, že je nejde zakopat a dělat, že se nic nestalo. Když vyhrají covidfanatici, bude svět jednoduše opravdu příšerným místem. Někdy se mi zdá, že se mnozí z nich na tu změnu jen třesou, hlavně proto, že mnoha lidem ublíží. Když vyhrají lidská práva a svobody, právní stát a demokracie, tak covidfanatici budou muset spolknout extrémně hořkou pilulku ponížení. Ukáže se, že byli zmatení a věřili nesmyslům. Možná ze strachu, možná z lenosti, možná z poslušnosti, možná z hlouposti, nevím. Ať to ale dopadne jakkoli, jedna strana bude krutě poražena. A to nemůže být a nebude dobře.