Dnes se ke mně dostaly dva články. Za oba děkuju. Týkají se „bezpečnosti“ našich slavných vakcín, ačkoli ten první jen oklikou.

První je důležitý článek Tomáše Fürsta s názvem „Bude ještě nějaký rozdíl mezi vědou a ideologií? Začala bitva o přežití západní přírodovědy“. Uvádí se v něm mj.:

První výstřely důležitých konfliktů jsou někdy patrné až zpětně. Dne 2. července 2021 začala na stránkách časopisu Vaccines bitva o přežití západní přírodovědy.

Toho dne totiž redakce časopisu proti vůli autorů stáhla výbušný článek z dílny kontroverzního německého autora Haralda Wallacha, který reportoval, že na každá tři úmrtí na covid-19, kterým zabráníme díky vakcinaci, musíme akceptovat dvě úmrtí, která způsobí nežádoucí účinky vakcín.

Metodologie článku je dosti přímočará. Na základě izraelských dat autoři spočítali NNTV (Number Needed To Vaccinate), neboli počet lidí, které je třeba naočkovat, abychom zabránili jednomu úmrtí. Potom nahlédli do oficiálního holandského registru vedlejších účinků koronavirových vakcín a tam zjistili prevalenci reportovaných úmrtí po vakcinaci. Obě tyto informace spojili a došli k výsledku uvedenému výše. Tento výsledek je poměrně neproblematický, protože NNTV je v řádu desetitisíců (díky tomu, že covid-19 má naštěstí poměrně malou smrtnost) a reportované nežádoucí účinky vakcinace jsou docela četné (v řádu jednotek úmrtí na sto tisíc vakcín). Je třeba dodat, že článek neobsahuje žádné složité matematické modely ani metody, výše uvedené závěry jsou opřené o výpočty na úrovni trojčlenky, které si může každý sám ověřit.

„Zakázaný“ text je zde.

Metodika zmíněného vědce je možná kontroverzní, možná, že měl skutečně úmrtí v souvislosti s vakcínou ještě ěnjak očisti, ale to by se musela očistit i úmrtí „s covid“ a vyjmout ze statistiky všechny staré a velmi nemocné, kteří by prostě umřeli tak jako tak (a nějaké „ještě by tu mohli pár let být“ je v tomto světle úplně irelevantní, protože ti vopíchaní tu „taky ještě mohli nějakou dobu být k radosti své a příbuzných“). Co ale musím uznat, je, že manýry ve „vědecké“ obci jsou čím dál zajímavější, ať už jde o islám, covid, gender nebo klima. Začínám se bát, že pravda nakonec nezvítězí.

Druhý článek byl na Lidovkách. Jmenuje se „Zvláštní shoda: podezřelých úmrtí po vakcíně je za 14 dnů stejně jako mrtvých s covidem„. V něm se uvádí:

Za posledních 14 dnů bylo shodou okolností případů podezření na úmrtí následkem podání vakcíny proti covidu zhruba stejně, jako byl počet zemřelých s infekcí. Vyplývá to z nejnovějších dat Státního ústavu pro kontrolu léčiv a ministerstva zdravotnictví.

Na tomhle tvrzení není vědeckého nic. Srovnává hrušky s jabkama a je to naprostá pakárna. Zajímalo by mne ale, proč takové články vznikají. V těchto zmatcích aby se prase vyznalo.

Na článku je podstatné jedno:

SÚKL upozorňuje, že podezření jsou na vztah k očkování, časová souvislost rozhodně nemusí znamenat příčinnou souvislost. „Všechna hlášení, ve kterých je nahlášeno úmrtí, jsou důkladně hodnocena v rámci ČR a následně na celoevropské úrovni,“ dodává ústav.

Z toho vyplývá, že odškodnění za tohleto experimentální očkování se nedomůžete, ani když váš nejbližší příbuzný zatřepe tři dny po včeličce bačkorama. Nic jiného se ale nedalo čekat.

Vtipné taky je, že z ministerstva padají největší perly, když má obhajovat vlastné nesmysly. U žaloby, kde se jeden náš klient domáhal toho, aby bylo obnoveno testování zaměstnanců, ministerští úředníci soudu napsali, že testování je už úplně zbytečné, vzhledem k tomu, že máme samospásné očkování.

Navrhovatel odkazuje na rozsudky, které pozitivně hodnotily testování jako efektivní způsob zvládání pandemie, avšak nebere v úvahu to, že tyto rozsudky byly vydány v době, kdy očkování nebylo široce dostupnou možností. Současná „proočkovanost“ populace umožňuje na některých opatřeních již netrvat.

Když pak mají za úkol v médiích obhájit kvalitu a bezpečnost vakcíny, s klidem řeknou:

Ministerstvo zdravotnictví ze své strany upozorňuje, že počet úmrtí v souvislosti s onemocněním po jednotlivých dnech zahrnuje všechna úmrtí lidí, které byly pozitivně testovány na covid metodou PCR a k jejichž úmrtí došlo v rámci hospitalizace či mimo ni. Statisticky jsou zemřelí zahrnuti bez ohledu na to, jaké byly příčiny jejich úmrtí. Mohli tedy zemřít na covid anebo s covidem jakožto další z většinou širšího výčtu nemocí.

Takže co? Přiznávají, že celou dobu lhali a započítávali každého umrlého, u kterého se jim neprůkazným testem podařilo vyšťárat a „namnožit“ fragment dědičné informace, i když se PCR testy v ČR provádějí naprosto nevalidním způsobem?

%d bloggers like this: