Téměř před třinácti lety dostala Česká republika důrazné pokárání od Evropského soudu pro lidská práva za diskriminaci romských dětí ve vzdělávání. Několik dětí tehdy bylo nesprávně zařazeno do zvláštních škol, aniž k tomu byly dány reálné důvody. Zařazení do zvláštní školy znamenalo mnohem horší vzdělání a následně snížení možnosti uplatnění se na trhu práce.
Více o slavném rozsudku D. H. si přečtěte tady.
V dnešní době jsme svědky velmi podobného jednání státu – nehorázným omezováním základního vzdělání poškozuje všechny děti, ale ty ze sociálně slabých rodin mnohem víc. Nejen že mnohdy nemají rodiny doma počítač a připojení k internetu, ale co mají dělat, když je v rodině víc dětí, které potřebují online vzdělávání současně? Jak mají rodiče, kteří mnohdy sami nemají dostatečné vzdělání, předávat znalosti svým dětem? Od toho mají děti chodit do školy.
Vedle samotného vzdělávání jsou přitom pro děti nezbytné i sociální vazby a pro řadu z nich je také důležité, aby škola dohlížela nad tím, jak se mají, jestli jim něco nechybí a jestli nepotřebují pomoc. Organizace, které se zabývají pomocí ohroženým dětem by měly bít na poplach. Vzbouřit se musíme i my. Našim dětem je úplně zbytečně výrazně omezeno základní vzdělání a našich dětí, těch z tzv. dobrých rodin, se hodně silně dotkne, když se jejich méně šťastným spolužákům nedostane kvalitní výuky.
Žádejte po soudech, ať už se konečně zastanou práv dětí a rodin.
Trocha faktů:
Podle čl. 2 Úmluvy o právech dítěte mají děti právo na vzdělání a je povinností států přijímat opatření k podpoře pravidelné školní docházky a ke snížení počtu těch, kteří školu nedokončí.