Je až nesnesitelné, jak se adoruje ona „první linie“. Chápeme, že si to mnozí zdravotníci užívají, být za bohy v bílých pláštích je holt příjemné. Jedna věc je ale hloupoučká hra na city a vyvolávání paniky a obviňování lidí, že si troufají jít třeba do lesa nebo snad za rodinou na Vánoce a druhá je odmítání nebo neposkytování péče. To už je závažný problém, který neodstraní žádné koronavirové tanečky na chodbách nemocnic. Je (doufejme) pravděpodobné, že jakmile se lidé ještě více vzpamatují, objeví se mnoho pacientských žalob nebo trestních oznámení na špitály nebo lékaře, a to jak ze strany těch, kdo měli pozitivní test na koronavirus, tak těch druhých, kteří právě teď zažívají krutou diskriminaci, pokud jde o přístup ke zdravotní péči.
Je sice pravdou, že je v nemocnicích podstav, ovšem to není ani omylem situace nová, snižování počtu lůžek i kapacit personálu je dlouhodobý problém a „pandemie“ ho zkrátka jen předhodila veřejnosti ve vší nahotě. Nesystémové kroky vlády, které zavřely školy a donutily mnoho sester a lékařek (to píšu záměrně, protože je holým faktem, že v naší banánové republice jsou prostě s dětmi doma ženy, protože to je „přece správně, když jsou to matky“) situaci ještě zhoršily. Nic z toho ale není důvodem pro to, aby se lidem nedostalo zdravotní péče, kterou stát garantuje a kterou my občané, stejně jako platy zdravotníků, poctivě platíme ze zdravotního pojištění.
Rozhodla jsem se rozdělit problém na dva články – v prvním se věnovat zanedbání včasné péče u covid+ pacientů a ve druhém se pak zaměřím na nehorázné odkládání (ve skutečnosti nikoli odložitelné) péče u těch, kteří neměli to „štěstí“ a pozitivním testem nedisponují. Nemůže mi nikdo vyčítat, že nejsem odborník, když se do tématu pouštím, protože posouzení toho, zda došlo nebo nedošlo k zanedbání péče a zda vzniká odpovědnost, je věcí navýsost právní a nikdo jiný než právníci to řešit nebude. Sice k tomu budou soudy mít odborné posudky (záleží, tak jen na tom, jak dobrý kdo ten posudek bude mít), ale nakonec rozhodnou právě absolventi práv.
Mrtvý s covid+
Pořád platí, že si myslím, že ani mrtví s covid+ testem nemohou nijak zdůvodnit bezprecedentní zásahy do lidských práv a svobod a že tyto promile mrtvých nemohou ospravedlnit zničení celé společnosti. Současně si ale jednoznačně myslím, že si každý zaslouží tu nejlepší péči, pokud mu ji společnost může dát. My jsme nepochybně v situaci, kdy jsme si tuto péči mohli dovolit. Je proto absurdní a trestuhodné, umřel-li někdo zbytečně (což je právě otázkou odborného posudku).
Před pár dny jsem se dozvěděla, že umřel jeden muž (neznám ho, je to z doslechu, ale důvěryhodného doslechu). Byl sice hrozně obézní a kvůli tomu se spoustou problémů, ale byl zjevně rizikovou skupinou. Bylo-li mu tedy zle a sdělil-li tuto skutečnost lékaři již 22. 12., proč se dostal na testy až 28. 12.? Proč mu ani po pozitivním výsledku nebyla okamžitě poskytnuta tzv. včasná péče a byl ponechán doma s paralenem, dokud mu nebylo tak zle, že musel být připojen na ventilátor, který, jak je velmi dobře známo i poučeným laikům (opravdu není tak obtížné přečíst si články o ventilátorové pneumonii, když jste postgraduálně vzdělaní), poškozuje pacienty. Ano, ten muž, který nebyl ani tak moc starý, zemřel. A teď si ho může ministerstvo se vší pompou zapsat do statistik a lékaři a sestry můžou do médií brečet, jak ho viděli umírat.
Ve skutečnosti se musíme ptát, a na tyto otázky máme právo znát odpověď, jak se u nás koronavirová infekce vlastně léčí? Mají všichni praktikové dost instrukcí k tomu, jaké léky nasadit nebo které pacienty poslat na včasnou léčbu ke specialistům tak, aby se snižoval počet vážných průběhů? Nebo se to všechno tak nějak nechává přírodě a léči se až ti, kdo už jsou napůl na druhém břehu, a to tak drasticky, že mají plíce poškozené z ventilace?
Dobře to vystihl na svém Facebooku Lukáš Pollert
Jiří Beran ve svém komentáři mj. uvedl, že v Singapuru včasná péče funguje (Mladá fronta Dnes, 2. 1. 2021) a je evidentní, že tato nese ovoce v podobě zachráněných životů.
Jistě, mnoho z nás ani neví, že covid má a mnohým z nás doopravdy stačí paralen. Má-li ale někdo 130 kilo nebo je prostě stár, měl by dostat léčbu zvláštní a hlavně včas. Ne jít za šest dní od okamžiku, kdy je mu nevolno, na test a pak se plácat další dva dny doma a nakonec být odvezen do špitálu na umření. V této fázi už mnohým nepomůže ani svěcená voda a ani ta nejintenzivnější péče. Cílem zdravotníků by mělo jednoznačně být, aby se do této fáze většina lidí vůbec nedostala.
O včasné léčbě existuje řada zahraničních publikací. Ukazuje se, že vhodným léčebným protokolem může být onen vysmívaný (a Trumpem propagovaný) hydroxichlorochin v kombinaci se zinkem a azitromycinem. Taky bychom měli vědět, proč se nepoužívá Isoprinosine, jehož účinek prověřil profesor Beran. Určitě by to nemocní rádi zkusili hned, jakmile se dozví, že mají covid. Navíc o tom, že na Beranově studii něco bude, vypovídá agresivní a trapná reakce spolku Sisyfos. V dnešní době je nutno považovat ty, na které se nejvíc útočí, za hodné pozornosti.
Testují se i jiné léky, ale u všech je zapotřebí je podat IHNED. Vyčkávání je zanedbáním péče. Nebudu předstírat, že jsem lékař a že chápu tyto studie do podrobností, ale nějaký lékař by toto měl sakra komentovat a všichni dobří zdravotníci by nám měli vysvětlit, že se nemáme čeho bát a že se u nás lidi léčí včas.