Žaloba za nás lupénkáře a další spoření se (co je v plánu)

Dnes se opět cvičím v dovednostech „hodinové manželky“ (v ženském rodě má název oné profese nějak škaredé vyznění). Zapravuju díry v sádrokartonu, které tam zbyly po hmoždince, měnila jsem podložku pod kohoutkem, nicméně nejhorší bylo rozložit dětskou patrovku. Příště koupím něco z IKEA a bude (pokud nenajdeme zase na ulici, díky tomu, že lidi vyhazují prakticky nové věci máme zařízen jeden dětský pokoj v našem nové, zatím dosti fiktivním, domě). Teď už jsem si ale konečně sedla, tmel schne a čeká na další nátěr, tak mám čas napsat žalobu za nás lupénkáře. V záloze na mne čeká nafocení důkazů toho, že jsme se s dětmi v rámci domškoly skutečně učili, a pak příprava na příští týden. Taky si musím zopakovat něco o artificiální hudbě a poslechnout si nějakého Ludwiga van. Možná, že si zkusím tu Nedokončenou, kterou dopsala umělá inteligence. Prý to není vůbec zlé. Třeba to tak vážně zamýšlel. Anebo vůbec ne.

Vedle lupénkové žaloby jsem napsala za syna (chudák, sestra se mu pošklebuje, že je úplný žalobníček) návrh na zrušení mimořádného opatření, ke kterému mne inspirovali výroky ředitel FN Motol o tom, že monoklonální látky dokážou vyléčit každého. Proč tedy ministr namísto nesmyslného omezovní malých děcek nenařídí praktikům, aby těm tlusťochům a já nevím komu infúze předepsali? Jsou sice předražené doslova jako svině, ale pořád lepší, než miliardy vyhozené za tetování mladých a zdravých a zničené životy nás všech.

Nemocnice vyzývají praktické lékaře i rizikové pacienty, aby se hlásili o léčbu monoklonálními protilátkami, pokud se nakazili covidem nebo byli v kontaktu s nakaženým a hrozí jim vážný průběh nemoci. Zásoby léků Regn-cov2 a Bamlanivimab jsou stále velké a bohatě stačí i při současné strmě stoupající křivce nákaz. „Nemá smysl ležet na JIP a být v ohrožení života, když máme lék,“ prohlásil ve čtvrtek v ČRo ředitel pražské nemocnice v Motole Miloslav Ludvík.

Vím, že proti monoklonálním látkám už je spuštěna poměrně silná propaganda, „vědci“ makají do roztrhání těla, aby dokázali, že na deltu nefachčí (ale očkování ano), ale stavím žalobu na tom, že proč by nám Ludvík, který vystupoval v rámci slavných Prymula Boys a který byl ministrem zdravotnictví sakra lhal?

Něco se prostě pořád zkoušet musí. Zvlášť, když odporné korporace jako je Škoda Auto vyhrožují lidem neočkovaným stále ještě dobrovolnou vakcínou, anebo když vidíme, že se nám v takových drůbežích farmách (ne že by se mi z těch velkochovů nechtělo zvracet) s úspěchem klube další děsivý zmutovaný virus. Bojte se, nežijte, poslouchejte!

V plánu tedy jsou tyto žaloby:

1. TBC pass
2. Dříve vyslovené přání neléčit v případě covidu
3. Lupénková žaloba
4. Nepřiměřené omezování práv dítěte, kdy praktici přitom řádně neléčí