Máme tu čest zastupovat pana Martina Kolenovského ve sporu se společností LeoExpress. Co se stalo a proč je tento spor důležitý?
Začátkem listopadu jel pan Kolenovský do Pardubic právě s LeoExpress. Protože byl tento cestující přesvědčen o tom, že zahalování obličejů je občanům nařizováno protiprávně, neměl roušku. Kvůli tomu došlo k výměně názorů s palubním personálem a nakonec byl vlak mimořádně zastaven ve stanici Choceň (člověk si říká, proč nemohl dojet až do Pardubic, že), kde byl cestující vyloučen z přepravy.
LeoExpress následně předložil panu Kolenovskému účet za zpoždění vlaku ve výši 9. 000,- Kč a ještě ho obvinil z toho, že vyvolala konflikt (což se ale nestalo, jak vyplývá z nahrávky).
Bohužel komunikace s dopravcem nevedla ani k omluvě ani ke stažení požadavku na zaplacení onoho několika minutového zdržení v Chocni. LeoExpress nereagoval ani na předžalobní výzvu. Spor se tedy dostal k soudu.
Co tvrdí LeoExpress a proč nemá pravdu?
V jednom z e-mailů stojí: „Vaše vyloučení z přepravy bylo z důvodu neuposlechnutí stevarda, jakožto pověřené osoby, která odpovídá za dodržování vládních nařízení. Vědomě jste porušoval a odmítal dodržovat nařízení, přestože je zakázán pobyt a pohyb bez ochranných prostředků dýchacích cest v prostředcích hromadné dopravy.“ )
LeoExpress nemá rozhodně pravdu v tom, že by jeho stevardi mohli kontrolovat dodržování vládních opatření (ačkoli šlo samozřejmě o opatření ministerstva zdravotnictví, ale právní neznalost těch, kdo uplatňují „moc“ nad ostatními už je jakýmsi koloritem této doby). Dokonce přepravní podmínky LeoExpress ani neumožňují vyloučení z přepravy kvůli tomu, že někdo neměl roušku. V celém kontextu je komické, že palubní personál společnosti ani nedokáže dodržovat sám stanovená pravidla, protože se panu Kolenovskému neprokázali „služební plackou“, ačkoli je to jejich povinnost, pokud už chtějí někoho sekýrovat.
Přepravce se podle názoru pana Kolenovského dopustil také diskriminace z důvodu jeho přesvědčení a světonázoru.
Jsme upřímně zvědaví na výsledek soudního procesu. Ukáže nám, jestli se máme do budoucna smířit s tím, že každý zaměstnanec supermarketu nebo železničního přepravce nás bude smět bezdůvodně šikanovat, nebo jestli stále žijeme v právním státě.