Neschopností vládních a ministerkých „právotvůrců“ se děsíme od jara. Po zákazu prodávání kávy do kelímku přišla další jobovka. Tentokrát je to opětovná snaha poškodit malé podnikatele a přitom si nezadat a nezakázat je natvrdo.
Co je v opatření?
Od 18. 12. nám šašci ve vládě zakázali volný pohyb osob na území celé České republiky v době od 05:00 hod. do 22:59 hod s (mj.) výjimkou cest nezbytně nutných k obstarávání základních životních potřeb (např. nákup potravin, léků a zdravotnických prostředků, hygienického zboží, kosmetiky a jiného drogistického zboží, krmiv a dalších potřeb pro zvířata), včetně potřeb osob příbuzných a blízkých, zajištění péče o děti, zajištění péče o zvířata, využívání nezbytných finančních a poštovních služeb, doplnění pohonných hmot, odkládání odpadu.
Výčet toho, co vláda chápe za základní životní potřeby je tzv. demonstrativní, což poznáte z toho, že je uvozen „např.“. Je mimořádně komické, že základní životní potřebou je třeba kosmetika. Bez pořádné rtěnky nepřežijete, i když perfektně namalované rty skrýváte pod rouškou. Vláda považuje za základní životní potřebu i krmivo pro zvířata. To je jasné – kdyby křeček nedostal nažrat, zemře majitel spolu s ním (v tomto bodě neříkám, že se mají zavřít zverimexy, jen se vysmívám hlouposti tvůrců opatření). A už vůbec nikoho nepřekvapí, že základní životní potřebou je dojít si na poštu. Bez čekání ve frontách zkrátka nemůžete žít.
Upozorňujeme znovu na protiústavní formulaci opatření. Občanům je dovoleno vše, co není zakázáno. To je v Listině i Ústavě a je to starý princip chování se státu vůči občanům, od kterých odvozuje svoji legitimitu a moc. Dnes se ale uplatňuje princip druhý, dosud určený je orgánům státu: občanům je zakázáno vše a smí dělat jen to, co je dovoleno. Stát jedná v příkrém rozporu s ústavním pořádkem a Ústavnímu soudu je to naprosto ukradené. Přitom rakouský soud stejnou praxi prohlásil za protiústavní.
Občanům může být naprosto volné, co za základní životní potřebu považuje středoškolák Hamáček nebo největší epidemiolog světa Blatný. Podívejme se raději, co na to říká legislativa.
O základních životních potřebách hovoří vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.
Podle ní se za tyto potřeby považuje:
- mobilita,
- orientace,
- komunikace,
- stravování,
- oblékání a obouvání,
- tělesná hygiena,
- výkon fyziologické potřeby,
- péče o zdraví,
- osobní aktivity,
- a péče o domácnost.
Vláda nám vlastně umožnila vycházet z domu za uspokojením každé z těchto základních životních potřeb. Jako loajální poddání tímto vrchnosti děkujeme.