Tak se slavilo před sto dvěma lety. Za doby řádění nejhorší epidemie španělské chřipky, skutečného zabijáka:
„Na svatého Václava doprovázela hudba v Krásné Hoře spolky a dívky v národních krojích do kostela na slavnostní mši. Po mši na náměstí byla zapěna hymna Slovanů – “marné vaše proti nám jsou vzteky” (Hej, Slované). 29. října se pak sešlo obyvatelstvo před bytem p. starosty Michálka a zapělo “Kde domov můj” a “Hej, Slované”. Byly vyvěšeny vlajky s prapory. Nikdo nedbal ani na to, že řádí “španělská” chřipka. Počasí bylo v ten den blátivé a byl podmrak. Přesto se sešel velký zástup lidí. Potom se ubíral průvod s hudbou v čele městem a s lampiony procházel ulicemi, provolávajíc slávu vlasti”.
Z kroniky města Krásná Hora nad Vltavou
My jsme oslavili státní svátek tak, že předseda Ústavního soudu, který nedokázal ochránit lidi před tyranií státu, převzal z rukou člověka jako je náš „prezident“ (promiňte, nedokážu to ani napsat) Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
Hovory s TGM čtu opakovaně a velmi ráda a ač vím, že jsou zčásti upravené, přesto si představuju TGM jako mimořádnou osobnost, která nade vše ctila pravdu a svobodu. To je vše, co lze k předávání a přebírání medailí z rukou Zemana poznamenat.
Namísto blábolů toho, kdo sedí na Hradě, jsem si raději dnes přečetla proslov Václava Klause. Ať byl, jaký chtěl, aspoň vždy chápal význam svobody lidské bytosti a je ochotný za ni bojovat. Nechce VK ještě jednou kandidovat? Můj hlas by měl.