Dnes s velkou slávou dorazil ivermektin. Hned je kolem toho spousta zvláštních článků. Nerozumím tomu. Já samozřejmě chápu, že žádný lék není jenom samá radost a štěstí, ale proboha živýho, když by to třeba vážně někomu pomohlo (a nevím, proč by u sv. Anny fabulovali, stejně jako ti Slováci), když by to dokázalo trochu uklidnit vyvolanou paniku, když bychom dali lidem, kteří se fakt bojí, nějakou naději, tak proč je to takový problém? Copak máme jinou léčbu?
Nejsem odborník, ale důvody, které se uvádí v odborném stanovisku mi moc pádné nepřijdou. „Metodické chyby studií a malý počet pacientů“, to bylo vyčítáno i profesoru Beranovi. Proč jen v tom všem tolik zvláštní agrese nebo něčeho, co nedokážu identifikovat? O co doopravdy jde? Nějak se mi zdá, že v dnešní době člověk nemůže věřit americké Společnosti infekčního lékařství. Co když to je něco takového jako Česká vakcinologická společnost? K té nemám důvěru ani za mák. Vy snad ano?
„Ivermectin prokazuje v laboratorních podmínkách účinek na množení viru, k jeho dosažení je ale zapotřebí podat až stonásobek běžné dávky. Klinické studie s podáváním přípravku u covid-19 vykazují protichůdné výsledky a jsou kritizovány pro malé počty pacientů a metodické chyby. Stávající stav odborného poznání neumožňuje formulovat jednoznačné doporučení k jeho podávání. Americká Společnost infekčního lékařství se vyslovila proti používání ivermectinu mimo kontrolované vědecké studie. Americký The National Institutes of Health ve svém stanovisku uvádí, že nemůže formulovat žádné doporučení pro nebo proti podávání ivermectinu u covid-19 a nechává rozhodnutí na jednotlivých lékařích a jejich pacientech.„
Je mi jasné, že v normálních časech se léky zkouší a že se jen tak nepoužívá antiparazikum na virové nemoci, ale když jsme ve válce, jak posloucháme od jara, když pokládáme ty největší oběti, není na místě to prostě zkusit? Zásada lékařů je hlavně neškodit. Ale teď hlavně škodí. Strachem, neošetřováním těch, kdo ošetření potřebují jako sůl, deptajícími projevy.
Ano, ivermektin má samozřejmě vedlejší účinky. Který „chemický“ lék nemá? Nemocným se v nemocnicích stejně podávají léky, které mají vedlejší účinky naprosto děsivé (u koronaviru např. kortikoidy, brrr). A nejen v nemocnicích – když si někdy z nudy přečtu příbalový leták svého růžového kamaráda Ibalginu, musela bych se zavřít do sklepa a bouchat hlavou do zdi z děsu, co se mi všechno z těch stovek prášků, které jsem za svůj bídný pozřela, stane. Omeprazol na reflux jsem po přečtení letáku dokonce přestala užívat. Radši dennodenně posiluju bránici. Přečtěte si příbalový leták hexavakcíny. Nebo antibiotik. Přijde vám to uklidňující?
Vedle nežádoucích účinků se u ivermektinu zmiňují lékové interakce. Staří lidé mají v sobě deset léků každé ráno jen to lupne. Polykají to jako lentilky a na lékové interakce se zrovna neohlížejí (vidím to u své babičky). U jednotlivých lékařů si ani mnozí nejsou schopni vzpomenout, co všechno berou, a stejně dostanou další recept.
Ano, dívám se na to jako laik. Mám už toho všeho plné zuby a je-li tu lék, který může pomáhat, čerta se starám, jestli může mít vedlejší účinky – to má i chemoterapie, a nakonec bych se pro ni tak jako tak rozhodla, když bych měla rakovinu. Navíc nejde jen o léčbu jednoho člověka, už si to konečně uvědomme. Za vyléčení společnosti nějaké vedlejší účinky vážně stojí, i když by měli několika jedincům uškodit, stejně jako za záchranu celku stojí smrt části populace, navíc když ztráty na životech v důsledku opatření budou horší. Vždyť u vakcíny je nám předkládáno dnes a denně, že benefity převažují, a proto nemáme být sobci a dát si ji, i když to v individuálním případě může skončit blbě, no ne?
I bez ivermektinu se léčba kovidu zkouší stylem pokus omyl. Na počátku byl slavný remdesivir, který bude taky pořádná chuťovka – a kdo řešil jeho účinky a interakce a jestli se vůbec hodí na virus (nebo mi snad chcete namluvit, že je to cajk, zázrak bez vedlejšáků?). Nezavrhujme ivermektin ani isoprinosine. Jsou určitě to o dost lepší než ty ventilátory, na které se všichni covidhysterici jen třesou, aby na ně zbyly. Jejich nežádoucí „účinky“ mi přijdou o hodně děsivější, než u léků, které jsou na trhu 40 let. Dejme isoprinosine (ten mají, já vím, ale předepisují ho a léčí nemocné?) a iverkmektin praktikům, nařiďme jim začít zase fungovat a léčit a bude na světě o kousek líp. A ne, nehodlám „to“ nechat lékařům. Jde totiž o můj život a moje děti. Tak se prostě budu ptát a vyjadřovat. Mlčet nehodlám.