Přes moje přátele, kteří jsou natolik dokonalí, že stíhají sledovat i Twitter World Economic Forum, jsem se dostala k textu o tom, jak se můžeme poučit z boje s covidem pro další a mnohem drsnější a namáhavější boj, který nás bude stát mnohem víc, než jsme kdy zaplatili za covidí blbosti – boj se změnou klimatu.
Pokud jste jako já spíše na čtení než na koukání, můžete se pokochat zde, ale text se nevěnuje tomu, aby nabádal lidstvo, aby bylo ochotno na oltář záchrany klimatu položit vše tak, jako to bylo ochotno učinit u covidí pandémie.
Jak víte, na to, co se pod rouškou koronaviru děje s naším zeleným údělem, upozorňuju už nějakou dobu:
Na rozdíl od těch, kdo se ukrajování našich svobod věnují dlouhodobě a NGO svět sledují s nedůvěrou a obavami, sice nejsem nejostřejší tužka v penálu, ale za to znám až moc dobře to prohnilé nevládkové prostředí, které nese obří vinu na tomto CO2 free zvěrstvu. Sama jsem mnoho let věřila tomu, že záchraně planety (rozuměj mitigaci změny klimatu) je třeba podřídit vše. Když přišel covid, pochopila jsem, jak blbá a důvěřivá jsem byla. Dnes mne moc mrzí, že se celá debata o ochraně přírody a krajiny a skromnosti a odpovědnosti vůči životnímu prostředí, kterou já osobně považuju za klíčovou, scvrkla do CO2 obludnost. To, co se okolo změn klimatu děje, je pro nás mnohem, mnohem nebezpečnější než hloupý a nedůležitý covid. Horší dopad na svobodu a na štěstí lidí bude mít snad už jen případné vítězství politického islámu…