Moje nejoblíbenější advokátka napsala další skvělý článek. Vážím si toho, že se pustila do ožehavého tématu, ke kterému není snadné se vyjadřovat – iniciativě jiné advokátky Daniely Kovářové, bývalé ministryně spravedlnosti, která nabídla pomoc stávajícímu ministrovi zdravotnictví při sepsání „opatření“, která jen tak soud nebude moci zrušit.
K diskusi: Právo a spravedlnost doby „covidové“ a platforma Covid a právo
Dovolím si citovat:
Ani návrh platformy Covid a právo, předložený MZd, přejít od „dosud používaného hybridního nástroje (mimořádných opatření) ke standardním a prověřeným nástrojům, jež má k dispozici vláda a ministerstva (vládním opatřením a vyhláškám)“[44], doplněný o informaci, že tyto nástroje „nepotřebují odůvodnění“[45], by nikoho neměl ponechat klidným. Zatímco mimořádná opatření coby opatření obecné povahy právě odůvodněná být musí a jejich odůvodnění je podkladem pro případný soudní přezkum, vyhlášky ministerstev vydávají ministerstva bez možnosti zásahu Parlamentu a stejně tak tomu je v případě nařízení vlády a „usnesení “ vlády, kterými jsou přijímána krizová opatření, jež Ústavní soud poněkud nešťastně označil za právní předpisy sui generis. Jak vyplývá z usnesení Ústavního soudu z 5. května 2020 Pl. ÚS 13/20, přezkum krizových opatření vlády Ústavním soudem je přípustný, ale stejně jako v případě zákonů a vyhlášek pouze v řízení o zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů podle § 64 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu (dále jen „zák. o ú. s.“), tedy jen společně s ústavní stížností proti pravomocnému rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, jestliže jejich uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Pokud to z toho, co bylo uvedeno výše, není zřejmé, formalizované „standardní a prověřené nástroje“, jak o nich mluví platforma Covid a právo, prakticky nedávají proti případnému porušování práv ze strany státu příležitost pro obranu.
V otevřeném dopise platformy Covid a právo Ministerstvu zdravotnictví se uvádí: „Věříme, že i v složité době pandemie koronaviru se dají dělat opatření právně správně tak, aby soudy nemusely tyto právní akty rušit.“[46]Opravdu je hlavním cílem této platformy formalizovat zásahy do základních práv tak, aby je nešlo jen tak jednoduše zrušit? O to už se koneckonců pokusilo MZd v květnu t. r. v návrhu novely zákona o ochraně veřejného zdraví. (Více v článku Glosa k aktuálnímu návrhu novely zákona o ochraně veřejného zdraví uveřejněném v Advokátním deníku 25. 5. 2021.)
Převést protiprávní normotvorbu do formy odpovídající právnímu státu, je podle autorky nepřijatelným řešením. Varováním budiž, že nacističtí právníci dokázali v období přechodu z jednoho režimu do druhého využít stávající formální právo a naplnili je novým obsahem – tak, aby posloužilo novým hodnotám.[47]
Jsem vděčná, že díky novému počinu Vladany Vališové mohou aspoň mírně nakouknout přes okraj té hnusné černočerné tmy, ve které se momentálně nacházím. Přijde mi to moje pinožení jako marnost nad marnost, ale teď mám aspoň pocit, že v tom nejsem tak strašně sama.
Jen doufám, že za to varování před počiny nacistických právníků nebude Vladana Vališová přibita na pranýř. Ústavní soud to přece jen řekl jasně – k nacistům nám tady nikdo nikoho přirovnávat nebude!
Na závěr dodávám, že jsem na Kovářovou podala podnět ke kárnému stíhání a jsem vděčná Janě Hamplové, že mi její bránící se ego dovolilo mít proti Kovářové doopravdy nabito. Bez jejího přispění bych jen poštěkávala, takto doufám, že i kousnu.
P.S.: Komentáře k článku Vladany Vališové na mém blogu jsou jen a jen moje výplody a nijak s původním textem autorky, na který si dovoluji jen upozornit, nesouvisí.