Nejsem si přesně jistá, co koluje internetem ve vztahu ke školám. Předpokládám ale, že nějaký právník, který se právě teď probudil, zjistil, že je možno získat nějaké politické body na covidu (ačkoli před rokem naopak nehnul prstem a věřil urputně ve svatou roušku a upřímně nenáviděl mě a Davida, možná na nás podal nějakou pěknou stížnost ke Komoře), sepsal něco strašlivě originálního k přítomnosti dětí ve škole podmíněné testováním a rouškování, co ještě nikdy nikdo nesepsal nebo to nepřednesl soudům s nevalným výsledkem. Lidi, těchto návodů už dříve jiní vytvořili desítky stran. Já sama jsem se toho něco nasepisovala – komu to ale doopravdy pomohlo? Čí dítě díky tomu sedí ve škole bez roušky? Který zaměstnanec není testovaný? Komu to pomohlo, aby ho nevyhodili z práce? Řeknu vám to – všechny ty návody jsou prostě k ničemu. Je to jen názor nějakého právníka, nic závazného. Závazná jsou jen a pouze mimořádná opatření ministerstva, ledaže by se na naši stranu postavily soudy.
Vidíte, že na základě Davidovy žaloby NSS zrušil respirátory. Nicméně na to všichni svorně kašlou. Nakonec ani ta soudní rozhodnutí nemají vůbec žádnou relevanci.
Protože si myslím, že je to rodičům, kteří jsou z celého vývoje situace dost nešťastní, a tak naletí jakýmkoliv sladkým právním řečičkám, které ani omylem neodpovídají stavu práva a rozhodovací praxi soudů, jsem velmi vděčná za to, že mi jedna dobrá duše poslala odkaz na stránky MŠMT, které se vyjádřilo ke snahám rodičů zakázat školám testování a ústenky. Je totiž strašně důležité pracovat s fakt a nebát se podívat do očí skutečnosti, že teď jsou právní předpisy jen cáry papíru. Boj, který teď svádíme, vážně není o tom, že jako právnička napíšu roztomilý text plný toho, co chce kdo slyšet, nejde o lajky na fejsáči. O tom jsem se už dávno poučila.
Nemám opravdu ráda právní šarlatány, kteří nepodávají situaci tak, jak je, tj. v píp ledního medvěda. Nemám ráda, když se někdo přiživuje na bídě, ve které se právě teď kvůli laxnosti advokátního, prokurátorského a soudcovského stavu nacházíme. Nemám ráda, když někdo lidem namlouvá něco, co je může přivést do pěkné šlamastyky. Nemám ráda, když někdo říká, že se z přestupkového postihu vykroutíte výmluvami, které nebudou mít následky, a nemám ráda, když někdo neříká na rovinu, co hrozí.
Vraťme se ale k boji mezi rodiči a ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.
Vybírám následující text:
„Dítě je povinno dodržovat stanovená hygienická a bezpečnostní pravidla. Pokud by dítě v průběhu své prezenční přítomnosti ve škole porušilo právně závazná opatření (například po předchozím příslibu podstoupit testování následně dítě testování odmítne nebo dítě poruší povinnost nosit ochranný prostředek nosu a úst), s ohledem na ochranu zdraví dalších osob neprodleně dojde k umístění žáka do předem připravené samostatné místnosti nebo k jinému způsobu izolace od ostatních přítomných ve škole a škola kontaktuje zákonného zástupce s ohledem na bezodkladné vyzvednutí dítěte ze školy; zletilý žák opustí v nejkratším možném čase budovu školy. Se souhlasem zákonného zástupce (který může být dán i předem) a po náležitém poučení o nutných opatřeních během návratu domů může dítě opustit školu, jinak dítě vyčká v izolaci do doby převzetí zákonným zástupcem.
Nedodržování právně závazných opatření je důvodem k nevpuštění dítěte do školy (s odkazem na § 29 odst. 2 školského zákona a na zákon o ochraně veřejného zdraví).
Pokud se týká porušení povinnosti nosit ochranný prostředek nosu a úst, před případným zamezením vstupu dítěte do školy doporučujeme, aby ředitel školy nejprve vyčerpal všechny dostupné možnosti, aby se dítě mohlo vzdělávat, tj., poskytnutí záložních roušek (vytvoření zásoby záložních roušek doporučuje hygienický manuál), komunikace s dítětem a jeho zákonným zástupcem. Zamezení vstupu do školy je v tomto případě až krajním řešením, pokud již všechny dostupné jiné možnosti byly vyčerpány.“
Je to hrozný, odporný závěr. Ředitelé podle mne nemají pravomoc, jak dětem zamezit ve vstupu, nemohou je nutit si nasadit roušku, nemohou je přinutit k testování. Museli by zavolat hygienu, policii nebo případně OSPOD. To všechno se může stát. Pravděpodobnější ale je, že málokdo z těch, kdo děti do školy dali, bude rebelovat. Kdyby ale ano, nebude to mít okamžitý efekt, protože za ním nestojí právo ani soudy.
O dalším vývoji v případu ředitele semilské waldorfské školy si přečtěte zde.
Představa, že stát nemá nástroje, jak zmáknout neposlušné občany je naivní. Není to pravda – jsou tu přestupky, trestné činy (třeba zanedbání povinné školní docházky, orgány sociálně právní ochrany dětí… spousta možností. Zatím to vypadá celkem dobře, stát jako by přešlapoval a vyčkával, přemýšlel, jak udeřit, aby to bolelo.
Pokud si ještě pořád myslíte, že se snad něčeho domůžete odvoláním na ústavní pořádek, trochu se zamyslete a zopakujte si s dětmi děják. Mohli se snad židovští občané domáhat práva? Platila pro oběti komunistického režimu nějaká ústava? Mezinárodní pakt o lidských právech? Ne Buďte jednoduše opatrní, není to vůbec žádná legrace. Může se vám totiž snadno stát, že proti vám třeba bude zahájeno trestní stíhání za to, že jste v izolaci jeli nakoupit potraviny, a odvolávání se na lidská práva vám doopravdy nepomůže.
Vždycky má smysl bojovat, já sama jsem teď zase napsala dvě ústavní stížnosti a jednu žalobu na mimořádné opatření, ale nesmíte si myslet, že jste snad zákonem chránění. Není to pravda. Nejste včelí medvídci.
Soudy už opakovaně řekly, že testování ve škole je v pořádku, řekly, že roušky jsou naprosto v pohodě, jde o hlavní prostředek boje s epidemií. Řekly, že nerespektování SMS hygieny o karanténě může vést k trestnímu postihu. Posílat ředitelům stále dokola nějaké bláboly o tom, že máme základní lidská práva je k ničemu. Jestli chcete dětem pomoct, stáhněte je ze školy, založte komunitní školu nebo si sedněte na zadek a začněte se učit o Babylonii nebo Asýrii. Pak jim vysvětlete, že se nacházíme v prostředí třetí světové války a že právní stát už neexistuje. Najděte kamarády a začněte tvořit nový život.
Pokud jde o školy, já doporučuju se rozhodnout: buď vám testy a roušky vadí nebo ne. Pokud vám vadí, nedávejte děti do školy, pokud vám nevadí, dejte je tam. Jestli se chcete bránit žalobami, jděte do toho, ale nespoléhejte na výsledek. Samozřejmě má pořád cenu diskutovat s lidmi. Je dost dobře možné, že časem se k vám přidá další člověk. Pak další a další. Je to pomalý proces, ale je lepší než soudní rychlokvaška, protože může znamenat skutečnou změnu ve společnosti.