David zastupoval jednoho hrdinu odboje, pána, který prostě nechal otevřenou prodejnu, když byl zákaz vycházení, střetávání se, prodávání, chození do hospody, pití piva na ulici a další nesmysly. Dotyčný prodejce se u soudu domáhal ochrany před nezákonnými zásahy žalovaných v souvislosti s vydáním a vynucováním zákazu maloobchodního prodeje a prodeje a poskytování služeb v provozovnách.
Městský soud v Praze konstatoval, že zásah policistů a strážníků, ke kterému došlo dne 3. 11. 2020 v provozovně žalobce, spočívající v tom, že byla ze strany policistů omezována možnost podnikání žalobce, když zákazníci prodejce byli ze strany zasahujících policistů vykazováni ven z provozovny a prodejci bylo zakazováno podnikat prostřednictvím své provozovny, byl nezákonný.
Věc dospěla až k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozhodnutí Městského soudu potvrdil a řekl:
Byť tedy Nejvyšší správní soud souhlasí s tím, že policisté ani strážníci v době uskutečnění zásahu žádný právní předpis neporušili ani nevyhodnotili situaci nesprávně (naopak, pokud by v tu dobu nekonali, mohlo by dojít k porušení zákona o policii či zákona o obecní policii), nic to nemění na tom, že vykázání zákazníků z prodejny žalobce a donucení žalobce prodejnu uzavřít bylo nezákonným zásahem, neboť krizové opatření, na jehož základě policisté a strážníci jednali, bylo protiústavní (viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 106/20). Je-li zásah uskutečňován na základě protiústavního předpisu, nelze takový zásah považovat za zákonný.
Zdůrazňuju, že podstatné pro to, aby byl zásah policie a strážníků hodnocen jako nezákonný, bylo, že obsahově totožné krizové opatření bylo Ústavním soudem zrušeno jako protiústavní. Městský soud ale mohl a měl posoudit i samotné krizové opatření, když řešil nezákonnost zásahu, který se o něj opíral. NSS tím současně potvrdil, že až bude zase vyhlášen nouzový stav, domůžou se díky Ústavnímu soudu lidé soudní ochrany jen tehdy, když se dostanou do křížku s policajtama.
Soud nepřezkoumával postup policie podle aktu, který byl následně shledán jako protiústavní. Za situace, kdy policisté nepostupovali pouze podle zákona o policii, ale i podle krizového opatření, městský soud se nemohl omezit na přezkoumání toliko toho, zda zasahující policisté postupovali podle zákona o policii. Naopak v případě posuzování zákonnosti tvrzeného zásahu bylo třeba posoudit i to, zda krizové opatření, o které se zásah opíral, bylo v souladu se zákonem, resp. s Ústavou.
Dobré je, že NSS taky vyslovil myšlenku, že se policisté či strážníci dopouští nezákonného zásahu už tím, že jsou mu přítomni, ani nemusí nějak zvlášť aktivně konat:
Na druhou stranu městský soud byť stručně, nicméně srozumitelně vysvětlil, že strážníci se předmětného zásahu účastnili, neboť z videozáznamu i úředního záznamu policie ze dne 3. 11. 2020 vyplývá, že byli přítomni. Nejvyšší správní soud s městským soudem souhlasí. Přestože strážníci v daném případě aktivně nekonali, byli u předmětného zásahu přítomni a tím se ho účastnili a podíleli se na něm. Rovněž nelze přehlédnout předchozí činnost strážníků, kteří se do provozovny žalobce dostavili předtím a žalobce upozornili na to, že je provozovna otevřena v rozporu s krizovým opatřením vlády.
NSS také konstatoval následující (v právním státě by to bylo samozřejmé, v totalitě, ve které žijeme, je občanům samozřejmě loutkový Ústavní soud občanům k užitku jako žábě kudrlinka):
Tímto však Nejvyšší správní soud ani nenaznačuje, že by v případě porušování právních předpisů neměli strážníci či policisté zasahovat s poukazem na možné budoucí zrušení právního předpisu Ústavním soudem. V právním státě přísluší kontrola takových aktů toliko Ústavnímu soudu, který jediný může zpětně prohlásit protiústavnost takového aktu… Do doby, než tak Ústavní soud učiní, je však třeba trvat na plnění povinností vyplývajících ze všech účinných právních aktů.