Protože jsme se znovu ocitli v nouzovém stavu, ačkoli nám všichni na jaře lhali, že virus zmizí, když se omezíme, podáváme znovu ústavní stížnosti a dáváme Ústavnímu soudu šanci přehodnotit nehorázný názor, že nouzový stav ani krizová opatření nebude přezkoumávat. Hodí soudci občany opět přes palubu?
Připravujeme způsob, jak dát Ústavnímu soudu jednoduše najevo, že to, jak vláda ničí naši zem, není občanům ukradené. Brzy zveřejníme podrobnosti.
Proč podáváme ústavní stížnosti znovu?
Na jaře 2020 jsme vás, ústavní soudci, žádali spolu s dalšími občany České republiky, abyste poskytli ochranu našim lidským právům a svobodám. Upozorňovali jsme, že stát přestal plnit svoje pozitivní závazky, které vůči nám má. Měli jsme obavy, že došlo a znovu dojde k zásadnímu ohrožení demokracie a právního státu. Jak rádi bychom se pletli!
Namísto toho se ukázalo, že se situace s přicházejícím podzimem více než zhoršila. Stát nefunguje. Lidem je opakovaně vyhrožováno tvrdými tresty za neuposlechnutí mimořádných opatřeních, jejichž legalita a legitimita je více než pochybná. Soudní moc přestala vykonávat svoji povinnost a nekontroluje již moc výkonnou. Dětem a studentům je odpíráno vzdělání, je jim vyhrožováno vylučováním ze školy, jestliže nebudou nosit roušku, aniž by kupř. byl zkoumán a zohledněn jejich zdravotní stav. Občanům je vyhrožováno omezením zdravotní péče, aniž by pro to byly reálné dány důvody. Mnoho podnikatelů muselo skončit nebo zažívají nesnesitelná muka každý den a každou noc, kdy přemýšlejí o tom, jestli ještě příští měsíc zaplatí nájemné nebo hypotéku a jídlo. Těm, co spáchali „zločin“ během nouzového stavu soudy ukládají nelidské a drakonické tresty. To nemůže být považováno za správné, není to v souladu s ideou přirozenoprávní. Je to s ní naopak v příkrém rozporu. To je vám lhostejné? Je vám jedno, do jaké situace jste uvrhli občany?
Vy, ústavní soudci, jste nám na jaře vzali veškerou naději, když jste označili vyhlášení nouzového stavu za pouhý politický akt, který se nemá ani kontrolovat soudem. Mysleli jste to doopravdy vážně? Skutečně si může exekutiva dělat to, co ji napadne a žádný člověk se nemůže domoci ochrany, leda by spáchal přestupek? Skutečně jste pevně přesvědčeni, že je správné, že se lidé nemohou domoci ochrany před zjevně nezákonnými mimořádnými opatřeními? Stojíte si pevně za tím, že proti krizovým opatřením se občané nemají bránit? Mají si nechat líbit jakoukoli zvůli? Jakékoli zákazy? Jsme si jisti, že v dobách, kdy byl soudcem Vojtěch Cepl, nerezignoval by Ústavní soud tak odporným způsobem na to, aby řádně stanovil meze, ve kterých se smí pohybovat veřejná moc. Nikdy by se nestalo, že by si zvlčelý stát směl dělat cokoli, co ho napadne.
Mnozí lidé přišli o živobytí a nikdo se nestará o to, jak se jim žije. Lidé trpí úzkostmi, obavami a depresemi a silně se hrozí budoucnosti. Senioři v domovech a léčebnách trpí nevýslovnou bolestí z naprostého odloučení od svých blízkých. Dětem je zakazováno sportovat, je jim zakazováno mít koníčky a nejnověji si dokonce nesmí ani zpívat. Samozřejmě můžete namítat, že už nikde ve světě neexistuje šťastná země krále Miroslava, kam by si utlačovaní zaběhli zplna hrdla zapět. Máte pravdu. To ale není důvod proto, aby se i z České republiky stalo Půlnoční království, aby nám vládlo Veličenstvo Kat. Nikoli – je to důvodem pro obrodu a proto, abychom my lidské bytosti ukázaly, že nám nejsou cizí hodnoty jako je svoboda, radost a odpovědnost za to, jak se budou mít příští generace.
Jsme svědky toho, že životy občanů ztratily jakoukoli hodnotu. Ve jménu boje s jedním jediným virovým onemocněním, u kterého se s každým uplynulým týdnem ukazuje, že nemá potenciál být nebezpečnější než chřipka (a zde záměrně nepíšeme obyčejná, neboť nepovažujeme nemoc, která ročně zabije okolo 650 000 lidí na světě za problém, který lze bagatelizovat) kvůli které jsme ale nikdy nezničili celou společnost. Je absurdní tvrdit, že lidský život má nějakou absolutní nekonečnou hodnotu a že prodloužení života několika lidem je odpovídající cenou za zničené životy milionů. Není tomu tak. Chřipka v roce 1995 zabila jen v ČR okolo 12. 000 lidí, 6. 000 lidí zemřelo „nad plán“. A pamatuje si někdo z vás (nám bylo sotva 13 a nevzpomínáme si vůbec, že bychom nesměli půl roku do školy a že bychom si museli zahalovat obličej), že by se cíleně ničila společnost? Že by se lámaly duše lidí?
Soudci ústavního soudu, nemoci tu s námi byly a budou. Jestliže se vyhrožuje nedostatečnou kapacitou nemocnic, nepotvrzují to slova jejich ředitelů. A i kdyby se to stalo – skutečně můžeme po společnosti chtít, aby na úkor svého zničení zachraňovala každý život, i toho člověka, který má již minimální životní rezervu? Za to mají platit životem naše děti? Copak není třeba hledat rovnováhu a zcela upřímně říci, že si to společnost nemůže dovolit a že jsou situace, kdy je třeba mít připravenu velmi kvalitní paliativní péči?
Soudci, vše, co se děje, je jen a jedině vaše vina. To vy jste nechali stát, aby ubližoval vlastním občanům. To vy nesete odpovědnost za to, že je lidem tak zle a že jim bude ještě hůř. To vy, ve své slonovinové věži, jste dopustili, aby padla všechna pravidla, která jsme složitě vytvořili a která nám měla zachovat bezpečí před nenasytnou státní mocí. Projevte odvahu aspoň teď. Zeptejte se občanů, jak jim je. Jděte mezi skutečné lidi a otevřete oči i srdce. Uvidíte, co se děje. Rozhodněte konečně ve prospěch lidských práv, ve prospěch budoucnosti a nedovolte, aby stát uvrhnul lid do beznaděje. Žít bez naděje je totiž to nejhorší. Nakonec stejně zvítězí pravda a láska. Ale právě na vás záleží, jak brzy to bude a jak kolika lidem ještě bude ublíženo.
Ještě pořád existuje naděje, aby se o tomto Ústavním soudu jednou mluvilo s obrovským respektem. Není moc velká, ale existuje.
Ústavní soudci, když jsme podávali ústavní stížnosti na jaře, někteří z vás je rovnou „hodili do koše“ (soudce Ludvík David), někteří je považovali za beletristické dílko (soudce Vojtěch Šimíček), někteří udávali u ministryně spravedlnosti (soudce Jaroslav Fenyk), někteří v televizi sdělovali, jaký mají názor dřív, než Ústavní soud rozhodl (soudce Pavel Rychetský). Taky se vám nelíbilo, že porušení našich práv dokládáme zprávami z médií. Tuto ústavní stížnost proto nedokládáme ničím. Věříme pevně, že jako ti, kdo jsou odpovědni za život a smrt této společnosti, bedlivě sledujete všechny relevantní informace a nikoli jen zmatená prohlášení vlády a jejích pohůnků.