Většina lidí se rozčiluje, když si čte názory Hamáčka (jiné než ty o mrazácích) anebo dalšího ministra zdravotnictví s životností několik týdnů. Ve skutečnosti je ale onou pověstnou žábou na prameni jen a jedině Ústavní soud. Právě moc soudní má dohlížet nad mocí výkonnou, která z principu touží uzmout co nejvíce sama pro sebe a nedbá na občany a jejich potřeby. Ústavní soud tedy měl vzít veškeré právní nástroje, které má k dispozici, opřít se o vznosné nálezy, které kdy vydal, a s odvahou měl ochránit občany České republiky před neobyčejnou zvůlí a terorem ze strany státu. Neudělal to. Místo toho drze a bez zaváhání hodil přes palubu všechno, co budovali naši předkové a my. Bez okolků dupl na krk demokracii, svobodě a lidským právům a začal sloužit exekutivě jako ten nejposlušnější (nebo spíš hodně bitý) pes.
Ústavnímu soudu se nedá upřít, že se s podanými stížnostmi od lidí vypořádává letos obzvláště rychle. Zatímco se plénum soudců dosud neobtěžovalo rozhodnout věci, které mu na pomyslném stole leží od roku 2016, o nouzovém stavu rozhoduje s rychlostí blesku. Rychlost ale tentokrát není přínosná. Soudci rozhodují bez chladného rozumu a nezbytné odvahy, za to s pořádnou dávkou strachu. Co také čekat, když si jejichž předseda nechává házet nákupy od vlastních dětí přes plot, jak moc se bojí o svůj život. Člověk pak marně přemýšlí, za co že tento „muž“ vlastně dostal onen řád TGM.
Když byste si chtěli udělat přehled o tom, jak moc nám Ústavní soud uškodil, můžete si projít usnesení, která zatím vydal. Obrňte se a po přečtení raději zůstaňte chvíli v klidu sedět, dejte si kávu nebo čokoládu nebo trochu rumu, jinak hrozí, že provedete něco zlého.
Usnesení Ústavního soudu, která systém najde ke klíčovým slovům „nouzový stav“, najdete zde. V mnoha případech měli soudci možnost postavit se za staré, nemocné, za děti, podnikatele, za samoživitelky, za trpící. Neudělali to ani jednou.
Pro srovnání se pak podívejte, jak rozhodují ústavní soudci v Rakousku.
Nedokážu pochopit, proč se ústavní soudci zachovali tak zbaběle a podle. Když o tom přemýšlím, zdá se mi, že jsou zkrátka jen produktem zbabělé a podlé doby. Nás samých. Nevím, jak tohle všechno skončí. Nevím, jestli to vůbec skončí. Neumím si představit, že budeme žít v tomto teroru řadu let nebo dokonce do té doby, dokud se lidé nevzbouří a nepřevezmou vládu zpět do svých rukou, což s sebou přinese další bolest. Lidská rasa je nepoučitelná. Válčíme, dovolíme nacismu nebo komunismu, aby se rozlezl do té nejobludnější podoby, pak chvíli fungujeme více či méně svobodně, než do našich životů necháme vstoupit jinou, stejně nebo dokonce ještě více obludnou ideologii, jejíž nástup si vyžádá utrpení, krveprolití a smrt mnoha bytostí. Zřejmě nedokážeme žít v harmonii, štěstí a pravdě.