Testy ve škole – to je ok aneb Jsou na tom soudci s morálkou hůř než „holky za padesát“?

Dlouho jsem přemýšlela o názvu tohoto blogu, protože jsem věděla, že dřív nebo později budu o přístupu Nejvyššího správního soudu k testování dětí psát. Říkala jsem si: „Až to ti krysáci vládě zase podrží, nebudeš se rozčilovat, zůstaneš v klidu a zachováš se profesionálně.“ To bylo ovšem v době, kdy jsem byla ještě advokátní koncipientka musela jsem se bát kárného postihu. Vzhledem k tomu, že už s advokacií nemám nic společného, můžu si dovolit říkat to, co chci. Proto jsem zvolila nadpis blogového příspěvku takový, jaký jsem zvolila. Navíc na položenou otázku neodpovídám a jestli se bude někdo cítit dotčen, tak jen proto, že sám ví, jak na tom morálně je.

Takže abychom to shrnuli: Nejvyšší správní soud zase ukázal prostředník jedné advokátce, která hájila svoje dítě před odpíráním práva na vzdělání (aspoň vidím, že to nebylo osobní proti nám, posílají do patřičných míst každého) – podmiňováním přístupu do školy nesmyslným testováním. V rozsudku plném lží, vytáček, vykrucování se a strachu se dozvíte, že testy jsou úplně, ale úplně v pořádku. Posuďte sami část tiskové zprávy:

„Stanovení povinnosti testování není v rozporu se zákonem ani ústavním pořádkem – především ústavně zaručeným právem na vzdělání dle čl. 33 Listiny základních práv a svobod. Právo na vzdělání není absolutní a lze ho omezit. Nejvyšší správní soud shledal, že v daném případě se nejedná o omezení, které by popíralo rovný přístup ke vzdělání či jeho samotnou podstatu a smysl. A nejedná se ani o omezení svévolné, jež by nesledovalo legitimní cíl anebo ho sledovalo nerozumnými prostředky. Cílem testování je ochrana veřejného zdraví a v tomto ohledu soud vnímá antigenní testy jako jakési „hrubé síto“, které je možná méně spolehlivé, nikoli však zcela zbytečné, a tudíž nerozumné.„

Zvracet se vám bude chtít i ze zbytku tiskové zprávy na webu Nejvyššího správního soudu:

Nejvyšší správní soud – ve shodě s právním názorem vysloveným nedávnými rozsudky ve věcech testování zaměstnanců (sp. zn.: 6 Ao 1/2021 a 6 Ao 2/2021) – uvedl, že napadeným opatřením zavedené antigenní testování ve školách není zdravotní službou, neboť je založeno na tom, že se děti, žáci nebo studenti budou testovat sami. Neshledal proto rozpor se zákonem o zdravotních službách ani čl. 7 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, z nichž plyne, že zásah do integrity člověka je nepřípustný, pokud mu nepředchází informovaný a svobodný souhlas. Současně soud vyjádřil pochopení pro obavu či strach některých dětí z testování, avšak má za to, že je primárně na jejich rodičích, jakým způsobem dětem celou věc podají, vysvětlí a příp. pomohou jejich obavy překonat – třeba i tím, že jim při testování budou asistovat.

Takže víte co, milí rodiče? Až půjde o očkování těch odporných mrňavých toxických odpadů, je primárně na vás, jakým způsobem dětem celou věc podáte, vysvětlíte a příp. jim snad pomůžete neodůvodněné obavy „ze včeličky“ překonat. Děláte to přece pro dobro vlasti a světa.

Na závěr připomínám, že souhlas s dobrovolným očkováním dát nemusíte – jen si holt vyberete, že bez očkování hažarti do školy nepůjdou. Bude to vaše svobodná volba a nikdo vás do ní nebude nutit. Soudci vám to jistě blahosklonně vysvětlí.