Vždycky mne silně pobaví, když si přečtu tragické prohlášení ministra, jak za ty hory mrtvol můžu já. Přemýšlím pokaždé znovu, co dělám tak hrozného, že kvůli mně virus vůbec nechce zmizet, a jak je možné, že se všichni ti poctivci poctiví s respirátory, kteří by se ostatních nedotkli ani železnou tyčí a doopravdy jsou ochotni si na kůži dát to, co nabízí Lidl nebo Billa ve svých dezinfekčních stojanech, nakazili covidem.
Blatný by nepochybně tvrdil, že jsem ten nejodpornější popírač a ohrožovač a přenašeč. Budu ráda, když mi vysvětlí, co on sám dělá líp. Něco z toho, co popisuju, nedělám dobrovolně, ale prostě třeba se školní výukou toho moc nenadělám. Děti prostě musí být doma a já s nimi. Stejně tak nic nezmůžu s tím, že jsem se kamarádila s poslušnými ovečkami. Byla jsem hloupá, ale čas nevrátím. Nakonec nic neudělám ani s tím, že mě doopravdy odpuzuje moře a lyže. Nemůžu být ani pořádný dovolenkář, co roznáší virus. Sakra.
Něco naopak dělám ze své vlastní vůle: pracuju sama, ale nenechám se (snad nikdy) zaměstnat v nadnárodní korporaci, abych se stala moderním otrokem a mohla se družit v kolektivech v nějakém pěkném open space a přitom „šířit virus“ a pak proti tomu děsně urputně bojovat. Ruce si taky nepřestanu mýt jen proto, abych byla pořádný rebel.
Pracuju doma
Už 12 let jsem v podstatě na home office. Nějakou dobu jsem chodila do kanceláře, kterou ale poslední rok sdílím s manželem a v celé budově potkávám (když už tam 1x za měsíc přijdu) jen vrátného v jeho uzavřené kukani.
Děti jsou na distanční výuce
Moje nebohé, krásné, chytré a dokonalé děti se trápí už rok doma. Do školy chodila dcera za posledních 11 měsíců jen v září a syn tam strávil o pár týdnů navíc. Holka se vídá prakticky jen kamarádkou, a to jen jednou za delší čas, když jdou ven se psem.
Chorvatsko i lyžování nesnáším
Fakt, ale fakt nesnáším dovolené u moře, kde se válí tlustí lidi na pláži jak vyvržené velryby a opékají si ty svoje špeky (ano, pochopili jste, opravdu to nemám ráda). Na takové „dovolené“ jsem byla naposled s mamkou v roce 2002. Never more!
Lyžovat jsem byla naposled v prváku na gymplu. Tu hrůzu už nehodlám nikdy opakovat.
Letos jsem na tom jako Prymula, dokonce jsem ani nebyla na domácí dovolené. Prostě jsem fakt celých 11 měsíců docela hodně pracovala a chodila do lesa s rodinou.
Rozestupy – se špatnými známými to jde snadno
Vzhledem k tomu, že koronakrize dobře tříbí charaktery, přišla jsem o 99,9% „přátel“ a známých. Vyklubali se z nich lidi, se kterými prostě nechcete trávit ani minutu. Získala jsem nové známé, ale ti jsou stejně jen online. Prakticky mi zbyla jen jedna kamarádka, která jediná to ze všech těch, co jsem znala, má v hlavě v pořádku. Všichni ostatní nás nenávidí, že jsme se odvážili se vzepřít celému tomu hloupému pandemickému nesmyslu. Nelituju toho, s takovými lidmi bez morálky se člověk stýkat nechce. I když jdu na návštěvu domů k mojí jediné přítelkyni, těžko se dopouštím chování, které zavraždí padesát nebohých seniorů.
Roušky a dezinfekce
Ano, přiznám, to je neuralgický bod mého nezodpovědného chování. Obličej jsem si zahalovala ledabyle. Nakonec se ukázalo, že to bylo správně, protože nablblé hadry samozřejmě nefungují, což přiznala i vláda. Takže i zde jsem vlastně zachovala rozum a nemohla jsem nijak nezodpovědně přispět k šíření viru, jestliže jsem užívala pouze vládou doporučeného šátku. Chybu prostě udělala zase a jedině vláda. Ne lidi.
Protože nejsem prase, ruce jsem si myla vždy. Nevím, rpoč mě s tím vláda pořád buzeruje, jsme dospělá, zvládnu hygienu sama.
Absolutně tedy nechápu, jak jsem mohla přispět k tomu, že virus nechce zdechnout.
Ano, jsem asi z pohledu mnohých odpírač. Nevím přesně, jak se to projevuje v praxi, asi jsou škodlivé i myšlenky. Je fakt, že mne ani trošku nedojímají fotky „přetížených“ zdravotníků a jejich morbidně obézních pacientů, které jako tuleně převalují sem a tam. Ani padesát dalších fotoreportáží „z míst, kde se umírá“, ze mne neudělá někoho, kdo řekne, že opatření jsou v pořádku a že se má přitvrdit a že jedině tak zvládneme epidemii. Sorry jako. Nejsme prostě hlupák a nedostanete ze mne žádný falešný soucit s cizími, když nikdo nemá soucit s mými dětmi a s miliony dalších, kteří nevýslovně trpí.
Štve mne ale hodně, když mi pořád nějaký drzoun jako je Blatný předhazuje, že snad já můžu za to, že není schopen řídit situaci podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a Pandemického plánu. Za všechno, co se děje, nemůžou občané, ale jedině vláda a poslanci. To oni jsou ti, kdo všechno zničili.