Včera jsme byli na výletě. Pardon, opravuji: v dřívějších dobách by to byl výlet. Teď šlo o partyzánskou akci, které se účastnilo několik desítek rodičů a jejich malých dětí. Podle počtu těžkooděnců se samopaly to byla skupinka pro společnost nebezpečnější než islámští teroristi. K těm se stát chová s větší úctou.
Když jsem se dnes v noci budila hrůzou z onoho zátahu, kdy policajti donutili vylézat děti z lodi ve smíchovském zdymadle, kde to rozhodně nelze považovat za bezpečné, říkala jsem si, že jsme dospěli do bodu, kdy už nemá cenu spoléhat na to, že se „ještě něco stane a věci se změní“.
Na lodi jsme měli tu báječnou možnost popovídat si s úžasnými lidmi. Díky nim jsme si ujasnili, co je třeba ve školství (a v celé společnosti udělat).
Zahoďme fejsáč a zložme „revoluční“ buňky
Přemýšlela jsem dlouho, co nám v našem odboji chybí. A je to reálná spolupráce s živými lidmi. Potřebujeme se stýkat, podporovat, potřebujeme dát hlavy skutečně dohromady a propojit srdce. Každý boj se systémem a každý přerod společnosti vyvěral vždy z práce malých roztroušených buněk, ve kterých působilo pár lidí, kteří se scházeli a připravovali nejrůznější akce. Moloch nikdy neuspěl.
Příklad si bohužel musíme vzít z těch, kdo se nám moc anebo vůbec nelíbí, ale jejichž strategie uspěla. Buňky vytvářeli komunisté a dnes na podobném principu funguje Extinction Rebllion. Místní akční skupiny a jedna centrála, která spíše inspiruje k činům.
Myslím si proto, že potřebujeme nezbytně nutně začít s pravidelným setkáváním se – v bytech (podobně jako to dělali disidenti) a načerno otevřených hospodách a podobně.
Jak dál se školami
Jak jsem psala, podáme rozhodně žalobu na testování ve školách a na povinné respirátory a ústenky. Soudy ale nefungují, slouží systému a nelze očekávat, že se zastanou lidských práv a svobod, ačkoli je jejich porušování tak zřejmé, že už to nemůže být jasnější. Proto nadále považujeme používání právních prostředků za pouhou formalitu a domníváme se, že musíme přikročit k jiným krokům.
Na webu Pedagogicke.info byl zveřejněn plán návratu dětí do škol. Samozřejmě jen s testy a ústenkami, starší s respirátory. To je nepřijatelné. Další rovinou, se kterou se já osobně těžko smiřuji, že by děti ve školách učili ti, kdo smýšlejí jako fašisté. Myslím, že s tím se jako rodič nedokážu smířit. Nechci, aby děti formoval někdo tak špatný. Proto děti do školy nepůjdou. Značně mě mrzí, že budou potrestané, ačkoli vůbec nic nespáchaly, a že děti těch, kdo režimu posluhují, budou upřednostněny. Tak to ale chodí. Svět není spravedlivé místo. Nemá cenu brečet, má cenu konat, a proto navrhuju tento postup:
- Napište řediteli školy, jaký je váš postoj k očkování, testování a nošení ústenek jako podmínce pro základní vzdělávání. Vysvětlete mu, proč nemůžete za takové situace poslat dítě do školy a zeptejte se, zda je ochoten umožnit docházku dítě bez podmínek, nebo zda slouží režimu a dítěti vstup do školy zakáže. Je dobré ověřit, jestli se v pedagogickém sboru nenachází nějaký fašista, který by to vašemu dítěti pořádně osolil. To nemá cenu, takto dítě ohrožovat.
- Pokud nebude dítěti umožněn vstup do školy, pořád se domnívám, že je třeba do školy nejméně jednou jít a v případě znemožnění vstupu zavolat policii, aby situaci prošetřila. Nebude vám to k ničemu platné, ale je to důležité kvůli vám samotným.
- Je třeba zajistit dětem sociální kontakt a výuku. Proto se domnívám, že je nezbytně nutné sehnat ve vašem okolí několik rodičů a vytvořit komunitní malotřídky, kde se rodiče buď složí na učitele, nebo budou učit vlastními silami. Vězte, že výuka bude rozhodně kvalitnější, než v covidfašounské škole. Na webu je spousta výukových materiálů, venku je hezky, dá se podniknout mnoho výletů a práce ve skupinkách venku. Výuka se opravdu nemusí odehrávat ve škole. Musí vzniknout „bytové školy“.
- Je otázkou, zda založit nějaký spolek nebo třeba náboženskou společnost, která by zajišťovala výuku (náboženská společnost není špatná cesta – víra požívá té nejsilnější ochrany vůbec – stačí se podívat na to, že bohoslužby na rozdíl od výuky být mohou). Eleutheriáni pořád přijímají nové členy.
- Je otázka, jak se chcete poprat s povinnou školní docházkou. Okamžikem otevření škol padne ta obludná distanční výuka. Děti budou mít povinnost chodit do školy a vy jako zákonní zástupci to musíte zajisti. Já sama se naprosto štětím proti tomu, abych to státu ulehčila a děti stáhla do domácí výuky. Štve mne, že bych měla ustoupit. Navíc domácí výuku nemůže realizovat každý rodič. Pokud to ale neudělám, umím si představit, že by po rodičích, kteří se nepodvolí, šel OSPOD nebo by dokonce byli obviněni z trestného činu. Je nutné toto pečlivě zvážit.
- Rodičovská podpora – tu nutně potřebujeme. Musíme se spojit a sdílet zkušenosti. Ale prosím, zahoďme facebook. Je to falešné spojenectví a nic nepřináší. Můžeme se informovat, ale pracovat musíme v reálu. Ne online. Online svět, to je jedna velká chiméra.