Včera jsem četla velmi dobrý článek s názvem „Racionální deklarace proti Covid-represi“. Doporučuju každému, zvláště těm, kteří nedokáží snést diskusi o tom, jak moc i ještě můžeme dovolit zničit společnost.
Dovoluji si nabídnout ochutnávku textu:
„Jsou dvě cesty, jak přistupovat k jakémukoli problému. Buď jde problém řešit „za každou cenu“, tzn. fanaticky. To ovšem narazí na nevyhnutelný problém, kterému ekonomie říká „zákon klesajících výnosů„. Ten stručně znamená, že každé opatření vyřeší jen část problému – ale každé další opatření je méně efektivní a tak řeší menší část problému, zato za vyšší cenu. Jak se tedy problém blíží k úplnému vyřešení, každé další opatření přiblíží řešení jen o malinký zlomek k cíli, zato za astronomické náklady. Kvůli tomu je nutné pro každé opatření kriticky zhodnotit, jaký je poměr cena:výkon, resp. přínosy:náklady. Tato debata ohledně COVID-represe vůbec neexistuje, a pokud se ji někdo pokusí nastolit, média jej agresivně napadnou jako sociopata, kterému nezáleží na lidských životech. To je ovšem brutální nepravda. Každé opatření proti nCOV/COVID totiž mohlo zachránit nějaký počet životů, ale jiné lidi naopak mohlo přímo zabít či zničit, čímž by nejen ekonomický, ale i „zachraňovací“ výsledek byl záporný. Například kvůli COVID-represi odložené operace a lékařská vyšetření. Řadě lidí bylo kvůli COVID-represi odloženo onkologické vyšetření, a když konečně směli být vyšetřeni, rakovina již byla příliš pokročilá. Tyto lidi COVID-represe nezachránila, nýbrž zabila. A může jich být více, než kolik lidí COVID-represe zachránila. To ovšem nevíme a vědět nemůžeme, protože média a politici cenzurují jakoukoli debatu o tomto tématu. Stejně tak zavírání domovů pro seniory – je prokázáno, že pokud jsou senioři izolováni v samotě, bez návštěv blízkých, v řadě případů nabudou dojmu, že o ně již nikdo nestojí a nemá je rád, ztratí vůli k životu a předčasně umírají. Když COVID-represe plošně zakázala návštěvy seniorů jejich rodinami, některé seniory jistě zachránila před smrtí z infekce – ale jiné odsoudila k smrti v doživotním vězení bez možnosti návštěv. A pak jsou zde jiné životní tragédie – lidé, kteří 30 let piplali z nuly rodinnou firmu, pak přišla COVID-represe a stát jim zakázal vydělávat, ale přikázal pořád platit daně a fixní náklady. Nejedna celoživotní práce byla absurdně přísnou represí zničena v trosky a lidé ztratili vůli k životu. Někteří i spáchali sebevraždu. O studentech, kteří kvůli COVID-represi nikdy nedostanou slušnou práci a oproti předcházejícím i následujícím generacím budou handicapováni vinou státu a médií, nemluvě. Vzhledem k tomu,
- že každé represivní opatření někoho ochrání, ale něco stojí a někomu jinému ublíží;
- že prosazování jakéhokoli opatření bez ohledu na náklady je rysem fanatismu;
- že životů zmařených COVID-represí v ČR již reálně může být více, než životů jí zachráněných;
- že média a politici systematicky agresivně brání vedení debaty na toto téma ostrakizací, stigmatizací a potlačováním všech, kdo požadují poměřování poměru přínosy:náklady;
- požadujeme, aby byl odborně a kriticky přezkoumán poměr cena:výkon, resp. přínosy:náklady již zavedených restriktivních opatření, a aby jakákoli zvažovaná restriktivní či represivní opatření byla předem analyzována na poměr přínosy:náklady a veřejnosti byly ukázány její výsledky.
- Požadujeme, aby všechna represivní opatření byla v souladu s právním státem racionální, proporcionální a hodnotila materiální aspekt – tzn. je nepřípustná např. represe za nenošení roušky proti člověku, který jde sám po liduprázdné ulici nebo jede ve vlastním autě a prokazatelně tak nikoho neohrožuje, jako se dělo na jaře.
- Kategoricky odmítáme, aby byla ve jménu boje proti COVID pošlapávána, rušena či pozastavována základní ústavní práva – v prvé řadě právo na nedotknutelnost obydlí, které chtěl pozastavit ministr Hamáček a které by státu umožnilo vpadávat lidem kvůli COVID-represi do soukromí obydlí, ale i svoboda shromažďování (je možné pořádat venkovní demonstrace s předepsanými rozestupy a rouškami).
- Apelujeme na opozici, že v demokratickém státě není možné, aby byli lidé vydání napospas neomezené a stále se stupňující zvůli restriktivních opatření a represe, proti které by se nesměli žádným způsobem bránit a kde by nikdo nereprezentoval jejich demokratický hlas a vůli.“