V této době se setkáváme v podstatě jen s dotazy, které by v jiných časech člověk považoval za naprosto bizarní. Povinné testy, očkování, vyhazovy z práce kvůli rouškám a podobně.
Patří sem samozřejmě otázka, zda smí škola dítěti dát svoji ústenku namísto roušky, kterou ho vybavili rodiče nebo mu dát ústenku, nemá-li dítě roušku. Domníváme se, že na věc je třeba nahlížet z několika úhlů.
Na úvod doplňujeme, že v tomto příspěvku považujme za roušku jen to, co si lidi spíchli doma nebo to někde splašili od „šikovné švadlenky“, tj. vše, co je z látky. Za ústenku považujeme jednorázový prostředek, tj. to, co obvykle používají lékaři při operacích.
Naše právo zná zdravotnický prostředek a osobní ochranný prostředek. Pokud ústenku používají zdravotníci, jde o tzv. zdravotnický prostředek. Pokud ji používají běžní smrtelníci mimo první linii, zdálo by se, že ústenka je osobním ochranným prostředkem ve smyslu nařízení Evropského Parlamentu a Rady 2016/425 ze dne 9. března 2016 o osobních ochranných prostředcích a o zrušení směrnice Rady 89/686/EHS. Podle názoru Výzkumného ústavu bezpečnosti práce ale ústenka není osobním ochranným prostředkem:
„Použití roušky přispívá k ochraně nositele, ale výrobce tuto ochranu negarantuje a nezkouší. Problém roušek spočívá v nedostatečné těsnicí linii, kdy vzduch vniká pod masku kolem nosu a tváří. Tím je znehodnocena někdy dobrá filtrační účinnost použitého materiálu. Zkouškami není ověřována prodyšnost materiálu atd.
Správný název roušky je zdravotnická obličejová maska. Rouška chrání okolí před přenosem infekce. Není určena pro ochranu nositele, nepatří mezi osobní ochranné prostředky. Zkouší se podle EN 14683+AC Zdravotnické obličejové masky – Požadavky a metody zkoušení.“
Osobní ochranné prostředky musí získat tzv. posouzení shody. Osobní ochranné prostředky jsou např. respirátory, které mají příslušné atestace. Ústenka ni rouška evidentě nemohou být osobním ochranným prostředkem, protože nechrání svého nositele.
Jsou ústenky zdravotnickým materiálem? Z definice v normě ČSN EN 14683+AC:2020, která říká, že ústenka je zdravotnický prostředek, který zakrývá ústa a nos personálu, aby se minimalizoval přímý přenos infekčních částic mezi personálem a pacientem a také slouží k ochraně personálu před kapalnými částicemi šířených z pacienta rozstřikem. Dobře, to ej pochopitelné. Ale my na ulici nebo děti ve školách nejsme zdravotnický personál.
Nicméně je obvyklé, že zdravotnické prostředky používáme i my laikové. U zdravotnických prostředků také musí být posouzena shoda, aby s ním bylo možné zacházet. Ke zdravotnickým prostředkům na trhu musí být přibaleny potřebné informace, které nesmí být klamavé.
Podle nařízení EU se zdá, že ústenky (a zřejmě i prodávané hadrové roušky) jsou zdravotnickým prostředkem – č. 2 odst. 1:
Zdravotnickým prostředkem se rozumí nástroj, přístroj, zařízení, software, implantát, činidlo, materiál nebo jiný předmět určený výrobcem k použití, samostatně nebo v kombinaci, u lidí k jednomu nebo několika z těchto konkrétních léčebných účelů:
— diagnostika, prevence, monitorování, predikce, prognóza, léčba nebo mírnění nemoci,
— diagnostika, monitorování, léčba, mírnění nebo kompenzace poranění nebo zdravotního postižení,
— vyšetřování, náhrady nebo úpravy anatomické struktury nebo fyziologického či patologického procesu nebo stavu,
— poskytování informací prostřednictvím vyšetření in vitro, pokud jde o vzorky pocházející z lidského těla, včetně darovaných orgánů, krve a tkání,
který nedosahuje svého hlavního určeného účinku v lidském těle nebo na jeho povrchu farmakologickými, imunologickými ani metabolickými účinky, jehož funkce však může být takovými účinky podpořena.
ÚSTENKY A ZŘEJMĚ I ROUŠKY JSOU TEDY ZDRAVOTNICKÝM PROSTŘEDKEM. MĚLY BY MÍT PROHLÁŠENÍ O SHODĚ A MĚLY BY MÍT PŘÍSLUŠNOU CERTIFIKACI. JSOU SI VŠICHNI TI SKVĚLÍ A ODPOVĚDNÍ TVŮRCI ROUŠEK JISTI, ŽE TO MAJÍ?
Učitel se nesmí k dítěti přiblížit, aby zkoumal materiál ústenky nebo na ni dokonce sahat.
Bohužel se stává, že školy neustále překračují svoje pravomoce. Opravdu, opravdu, opravdu nesmějí zakazovat dětem, aby měly například šátky namísto roušek nebo ústenek. Možnost nosit šátek nebo šálu vyplývá přímo z mimořádného opatření a škola nesmí nařídit nic jiného. Požadavek školy na nošení výhradně roušek nebo ústenek nemusíte respektovat.
Setkáváme se i s tím, že učitel rodičům vzkázal, že rouška, kterou dítěti dali, neodpovídá požadavkům na materiál. Tyto požadavky nejsou nikde stanoveny, opatření říká, že má rouška bránit šíření kapének. Učitel nemá pravomoc a už vůbec vzdělání na to, aby posoudil, zda konkrétní materiál splňuje či nesplňuje tyto požadavky. Pouze u roušek například ze záclony je zjevné, že jde o materiál, který to splnit nemůže. Učitelé ale brojí například proti tylu. To je směšné, protože učitelé by tedy museli zřejmě laboratorně prokázat, že tyl skutečně nebrání šíření kapének obdobně jako některé jiné materiály.
I kdyby to prokázali, není na nich řešit, zda má či nemá člověk správně zakrytý obličej. Tu pravomoc mají krajské hygienické stanice v rámci správního řízení. Škola nesmí dávat dítěti svoji ústenku bez předchozího souhlasu rodičů.
Je také velkou otázkou, jak učitel vůbec zjistí, z jakého materiálu je rouška dítěte složená. Copak se k němu smí přiblížit víc než na dva metry a může snad na dítě či roušku sahat? Ne, nesmí. Nesmí ani dítěti nic vyčítat či mu spílat, že nenosí roušku podle představ učitele. Takové jednání je naprosto nepřípustné a hraničí se šikanou. Jediné, co ve skutečnosti škola může, je kontaktovat zákonného zástupce. Je pak na rodiči, zda ho vůbec názor školy bude nějak zajímat.
Škola nesmí dítěti dát svoji ústenku
Když dítě roušku nebo ústenku vůbec nemá, nemůže mu škola dát nějakou ze svých zásob, stejně tak nemůže dítěti měnit ústenku, jestliže se učiteli nelíbí ta rouška, kterou dítě má. Je na rodičích, aby se o své dítě starali a uvážili, jakou roušku bude nosit, pokud ji vůbec nosit bude.
Jestliže by škola chtěla dítěti vyměnit roušku za svoji ústenku, musí kontaktovat rodiče a získat jejich souhlas. Učitelé nesmí dítěti jen tak jakýkoli takový materiál poskytovat, protože rodiče musí vědět, co se s jejich dětmi ve škole děje
Škola musí rodiče informovat o tom, z čeho přesně se daný materiál skládá, rodiče mohou chtít znát následky použití takového prostředku. Pokud by škola nutila dětem ústenky, aniž by rodičům prokázala, že jde o materiál, který je ve shodě s požadavky předpisů, je třeba si ihned stěžovat a školu je možné za takové jednání případně i žalovat.
Jestliže by škola bez vědomí rodičů dala dítěti vlastní ústenku, jedná se o velký problém. Pokud by škola trvala na tom, že dítě bude do školy chodit jen s jejich ústenkou, žádejte po řediteli, aby přebral odpovědnost za všechny zdravotní následky, které bude nošení takového osobního ochranného prostředku mít. Písemně, samozřejmě. Omdlévání, plísně nebo snižování odolnosti vůči zátěži jsou už evidentně prokázány.
Škola nesmí na děti zavolat policii
Pokud by škola chtěla zavolat policii proto, že dítě nemá podle nich předpisovou roušku, není to možné. Děti nesmí být vyslýchány bez přítomnosti svých zákonných zástupců. Kdyby se to stalo, jedná se o vážné porušení zákonů a rodičovských práv.
Takovou situaci je nutno řešit právně podle konkrétních okolností.
Děti nemohou spáchat přestupek
Děti do 15 let nemohou podle našeho názoru spáchat přestupek tím, že nemají roušku. Nemají způsobilost vůbec páchat přestupky, je tedy neadekvátní, řeší-li škola věc s krajskou hygienickou stanicí, zejm. je otázka, zda škola vůbec smí takto nakládat s osobními údaji dětí (podle nás ne).
I tuto situaci, kdy škola „udá“dítě hygieně, je třeba řešit individuálně s právníky.
Škola může dát vědět orgánu sociálně právní ochrany dětí
Bohužel je tu ještě jeden nástroj, který škola může zneužít. Může kontaktovat orgány sociálně právní ochrany dětí. Ačkoli je samozřejmě absurdní, abyste byli trestáni za porušení povinností zákonného zástupce proto, že dítě mělo roušku z tylu anebo žádnou, rozhodně vám takové šetření může hodně znepříjemnit život. A přesně o to dnes státu jde.
Co udělat?
Napište řediteli, že zakazujete jako rodič, aby kdokoli kontroloval dítěti materiál roušky. Zakažte škole, aby dítěti dávala svoje ústenky. Zakažte škole, aby kontaktovala krajskou hygienickou stanici a předávala jí osobní údaje dítěte. Zakažte škole, aby kontaktovala policii a umožnila policistům jakýkoli kontakt s dítětem.
Pokud by škola trvala na nošení jejich ústenky, požadujte písemné převzetí plné odpovědnosti za negativní zdravotní následky.