Jak čtenáři mého blogu vědí, mým milovaným právním tématem jsou územní plány a rozvoj obcí. Díky tomu jsem potkala fůru skvělých lidí – starostek a starostů. Můžu vám říct, že mnozí z nich mi doopravdy přirostli k srdci (ano, jsem vážně divnej právník, to už se nezlepší). Když tu tak sedím a dumám, co psát vám všem, kterým se hrůzou ježí všechny chlupy po těle, když si představí, že podmínkou školního vzdělávání našich drahých dětí bude něco tak zrůdného jako jsou nesmyslné testy, říkám si: obraťte se na obec, která školu zřizuje (nebo město či městskou část).
Napište nebo zavolejte svému starostovi či starostce! Jděte za nimi a zeptejte se jich, jestli už není na čase ukončit to bláznění a zase žít a chránit lidské bytosti a jejich práva! Napište jim, ať už sakra pustí děcka do školy! Jo!
A víte co? Když se vám bude chtít, dejte mi vědět, když bude odezva z obce pozitivní. S radostí vytvořím přehled obcí, ve kterých existují školy přístupné všem dětem bez podmínek.
Je mi jasné, že ne všude se to podaří a že ne všude jsou ve vedení samospráv ti, kdo budou naslouchat nebo mají dokonce úplně jasno. Někde ale padnou naše kroky na úrodnou půdu. A to je důležité. Jít krůček za krůčkem a dávat svým vlastním konáním dobrý příklad ostatním. Pomoci jim sebrat odvahu a promluvit.
Přečtěte si, jak na podzim psal o škole bez roušek starosta Přibyslavi. Není asi náhodou, že se jmenuje Martin Kamarád. Je to opravdu přítel dětí. Malá ochutnávka (není to balzám pro vaše bolavé zmučené duše?):
„Ano, mohli jsme jít cestou, která se bude zdánlivě tvářit, že ministerské opatření akceptujeme, a přitom nechávat žáky nosit roušky stažené pod nosem, případně se odvolávat na jejich zdravotní stav, který neumožňuje roušku nosit. Mohli jsme také riskovat zdraví našich dětí a důsledně používání roušek vyžadovat tak, aby se sedm vyučovacích hodin dusily v roušce, aby si tu osmou z plna hrdla zazpívali bez roušek… Domníváme se však, že to není cesta, kterou máme jít při výchově našich dětí, domníváme se, že i ministerstvo může vydávat pouze předpisy, jež jsou v souladu s naší právní praxí.„