Před dvěma dny měl premiéru další díl pořadu ČT 168 hodin. Závěrečná „reportáž“ nese název „Prymula Boys“. Kdybych neviděla děti, které jsou bez učitelů a spolužáků zavření doma, kdyby mi nepsali lidé, které šikanují policajti, kdyby mě nekontaktovali ti, kdo přišli o živobytí, kdybych nevěděla o lidech, kteří trpí úzkostí, nespavostí a depresemi z toho, že jim někdo svévolně zničil život, kdybych neměla strach o ty, kdo v budoucnu přijdou o zdravotní péči a sociální zabezpečení, asi bych se tomu divadýlku, které na nás Prymula a je suita hrají, celkem dobře zasmála.
PŘED
PO
Podívejte se dobře na to, co předcházelo pohřební řeči Plukovníka. Podívejte se dobře na to, jak se vám ti, kdo nám teď rozkazují, kdo rozhodují o každičkém našem kroku, kdo nám ničí budoucnost a kdo nás týrají, smějí přímo do obličeje. Jak se dobře baví, jací jsou kamarádi.
Herci jsou Prymula, i jeho sekundatni, ti slovutní bojovníci v první linii, výborní. Ti, kdo ještě celému divadlu okolo covid věří, by si měli video pustit aspoň pětkrát a pak se hluboce omluvit a hlavně začít konečně něco dělat pro druhé, pro společnost a pro budoucnost.