Dnes mi David připomněl, jaká já jsem hlava děravá. Při sestavování kandidátky mých favoritů pro nové ústavní soudce namísto těch morálních chudáků, kteří prodali národ ani ne za stříbrných, ale jen kvůli svému strachu a nedostatku odvahy, jsem dočista zapomněla na advokátu Zuzanu Candigliota. Je to trapné, ale tímto se jí omlouvám a dávám ji do čela žebříčku za její mnohaletý úžasný postoj ke svobodě a celkovou nebojácnost, která je mi inspirací.
Jestli se chcete se Zuzanou blíže seznámit, což doporučuju, přečtete si nejnovější rozhovor na Parlamentních listech.
„Vnímám to tak, že by občané měli sami vyhodnotit, zda některá opatření budou vůbec dodržovat, neboť jsou s velkou pravděpodobností nezákonná. Já sama je nedodržuji a jsem připravena se soudit v případě, že bych za to byla jakkoliv sankcionována. Například zrovna včera jsme si s partnerem dopřáli výbornou večeři v restauraci. Dále by to občané měli vyhodnotit ve volbách. Nemyslím si, že má smysl podávat kvůli tomu na členy vlády trestní oznámení, to je bez šance na úspěch.„
Těší mne, že Zuzana zastává stejný názor na podávání naprosto zbytečných trestních oznámení. Je to fakt pakárna, čekat, že něco udělají policajti nebo snad státní zástupci, tak se mne na to prosím, ani neptejte a nežádejte můj názor k tomuto tématu. Nezměním ho. Já totiž radši pracuju na tom, co má smysl.