Na některých školách jsou skvělí a rozumní ředitelé a učitelé, kteří jsou na straně žáků. Na jiných se rozpoutal tvrdý boj mezi uvědomělými řediteli – rouškaři a těmi, kdo dbají na zdraví dětí a své. Takoví ředitelé vytáhli zbraně značného kalibru – povinnost zahalovat si obličej dali do školního řádu a její splnění vymáhají prostřednictvím kázeňských trestů Taky si říkáte, že komunistické školství bylo vlastně celkem milé a příjemné?
Tak jak to je, milí ředitelé po právní stránce?
Ředitel školy nemá zákonnou pravomoc nařizovat nikomu, žákům, studentům ani zaměstnancům zahalování obličeje prostřednictvím nošení jednorázových ani látkových roušek. Roušky nemohou být brány za nějaké osobní ochranné pracovní pomůcky, jejichž používání může zaměstnavatel v některých případech zaměstnancům nařídit (v rámci BOZP), protože nesplňují žádné parametry a nejsou to ochranné pomůcky s certifikací. Navíc vůči dětem škola nevystupuje jako zaměstnavatel.
Podle § 29 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon (dále jen „školský zákon“) platí, že „školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Ministerstvo stanoví vyhláškou opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání ve školách a školských zařízeních a při činnostech s ním souvisejících.“
V souladu s § 30 školského zákona stanoví podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí školní řád. Nedomníváme se ale, že by mohl školní řád stanovit povinnost nosit roušku. Je to mimořádně excesivní povinnost, která nevyplývá z žádného právního předpisu a ředitelé nemohou takovým způsobem postupovat. Navíc nejsou schopni zajistit efektivní ochranné prostředky pro všechny žáky a nelze požadovat, aby byli žáci nuceni používat necertifikované podomácku vyrobené roušky, stejně tak není možné po rodičích žáků vyžadovat, aby svým dětem nakupovali velmi drahé respirátory, u kterých by byla zdravotní nezávadnost pro děti při dlouhodobém nošení osvědčena.
Kdyby koumáci z řad ředitelů měli pravomoc dát si do školního řádu prakticky cokoli, za chvíli by děti nosily do školy třeba škapulíř, králičí pacičku nebo třeba sušené čtyřlístky, protože to všechno chrání před nemocemi zhruba stejně efektivně jako doma šité náhubky.
Jestliže si ale z věci přestaneme dělat legraci, představte si, že by ředitel mohl nařídit třeba chození v mikině, protože dětem nebude zima, helmu, aby si nerozbily hlavy, musely by si čistit zuby po svačině, aby se jim nedělal zubní kaz nebo by jim zakázal nosit sladké svačiny, protože se ukládají na sádlo a obézní děti nejsou nic hezkého ani zdravého.
Shrnuto: školní řád nesmí obsahovat natolik přísnou povinnost směřující k zahalování obličeje, která jde mimo veškeré naše společenské normy.
Ředitelé nejsou schopni doložit, že roušky vyrobené doma nebo i jednorázové ústenky jakkoli chrání zdraví druhých a nepoškozují vážně zdraví nositelů. Pokud by ředitelé nařizovali takové zahalování a tuto povinnost dokonce prostřednictvím kázeňských trestů nebo jiného šikanózního jednání vůči dětem či rodičům vynucovali, musí nést škola odpovědnost za negativní následky způsobené nošením roušek.
V tomto případě je irelevantní, že povinnost stanoví i mimořádné opatření. Splnění povinnosti vyplývající z tohoto opatření totiž nesmí škola kontrolovat ani vyžadovat, nemá k tomu potřebnou pravomoc. Vynucuje-li ale zahalení sama na zákaldě svého vlastního předpisu, jsou jí důsledky plně přičitatelné. Že nošení roušky má negativní zdravotní následky, se již jasně ukazuje. Potvrzuje to i vyjádření lékařky.