Ačkoli má David s psaním ústavních stížností nebo stížností k ESLP mnohaleté zkušenosti, sedíme u našeho smrčku, na kterém svítí světýlka stará tak jako jsem já, a svorně kroutíme hlavou nad posledním usnesením Ústavního soudu.
Stěžovatelka napadala cca 30 krizových opatření, mj. samozřejmě opakované tvrdé omezení svobody pohybu.
Soudci rozhodli briskně. Do pouhopouhého jednoho týdne měli jasno a stěžovatelce řekli:
„Usnesení vlády o přijetí krizového opatření, mají-li povahu normativního aktu, jak je tomu v případě napadených usnesení vlády, zase představují právní předpisy sui generis, jejichž zrušení se fyzická osoba nebo právnická osoba nemůže domáhat bez toho, aby byla vůči ní použita.“
Dobře, ok. Ústavní soud nám říká, že to, že nemůžeme vylézt z vlastního bytu, aniž bychom pro to měli jeden z povolených důvodů, to, že děti nesmí do školy, to, že nesmíme nakupovat tam, kde uznáme za vhodné, to, že nesmíme do restaurace, to, že nesmíme za přáteli nebo za rodinou, NA NÁS NEMÁ DOPAD! Opatření prý nejsou proti nám použita. Co to tedy ksakru znamená? Nemusíme je tedy poslouchat, nemají-li na nás dopad? Jsou to pravidla, kterými si můžeme vytapetovat WC a jinak nám mohou být naprosto volná?
Ústavní soud svůj absurdní výklad ještě upřesnil:
„Přestože stěžovatelka uvádí, že brojí proti „jinému zásahu“ spočívajícímu v omezení jejích základních práv a svobod napadenými usneseními vlády, z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že brojí proti těmto usnesením. vlády jako normativním aktům, jejichž přezkum není možný mimo řízení o zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů podle § 64 a násl. zákona o Ústavním soudu. Na tomto obsahovém posouzení nic nemění ani ta část argumentace, v níž stěžovatelka shrnuju dopad regulace do jednotlivých sfér jejího života, neboť z ní nelze dovodit existenci výše uvedeného individualizovaného zásahu orgánu veřejné moci, proti němuž by fyzická osoba nebo právnická osoba byla oprávněna podat ústavní stížnost.“
Máte taky pocit, že se vám těch patnáct lidí, kteří mají na starosti ochranu lidu před libovůlí státní moci, směje přímo do obličeje? Milí ústavní soudci, nechcete-li chránit ústavu a základní práva nebo jestli vás ta práce prostě nudí, jděte do důchodu. Určitě se najdou jiní morálnější a odvážnější právníci.
Protože to například z vyjádření soudkyně Kateřiny Šimáčkové vypadá, že na Ústavní soud píšou ohledně nouzového stavu jen samí rozumově pomalejší občané a jejich jurodiví zástupci, uvádíme, v čem konkrétně stěžovatelka spatřovala dopady opatření do své sféry (a jak přesně to soudcům sama svými slovy napsala. Počtení je to dlouhé, ale projděte to. Ať uvidíte, co naši soudci nepovažují za podstatné pro život lidských bytostí).
Stěžovatelka dotčenost na svých základních právech v důsledku vydávání krizových opatření a opatření obecné povahy ministerstva zdravotnictví popisuje takto:
- Zavřené školy a online výuka /jaro od 12.3, nyní od 27.11.2020 /
Dotýká se mě to jako matky 15letého syna a také jako pedagogického pracovníka, pracuji jako asistentka pedagoga chlapce s dg. Autismu na střední škole
Můj syn byl minulý rok vážně nemocný /onkologické onemocnění/, od září do konce února probíhala náročná onkologická léčba v nemocnici, nastoupil tedy s radostí do školy začátkem března a od 12.3 musel zůstat doma na online výuce.
Protože za první pololetí nemohl být klasifikován z důvodu onemocnění, doufala jsem, že v druhém pololetí vše dožene, měli jsme s učiteli hlavních předmětů domluveny i individuální konzultační hodiny. Ovšem zavření školy toto očekávání zničilo. Musela jsem se obrátit na SPC, klinickou psycholožku nemocnice, ředitele ZŠ a nakonec i samotné MZ ČR, aby mu byla 8.třída uznána se slovním hodnocením za online výuku. Syn samozřejmě odmítal opakovat ročník z psychických důvodů, ztráta kolektivu od 1.třídy. Dodnes má noční můry z chemoterapie, toto ho opět velmi negativně zasáhlo.
Od září 2020 tedy nastoupil do 9.třídy ZŠ a opět od 12.10.2020 online výuka.
Dle posouzení mě jako matky i ped. pracovníka, která se sama online výuky účastním je zcela neporovnatelná s prezenční výukou ve škole jak úrovní výuky a počtem hodin, tak se nesmí opomíjet chybějící sociální kontakty se spolužáky.
Sezení u PC doma a zírání několik hodin do počítače opravdu neprospívá ani zdraví.
Dále chci upozornit na pro mě nepřijatelné opatření, kdy syn musel v září nosit ve škole celou dobu roušku i během vyučování, učitelé je ještě upozorňovali, aby ji měli správně nasazenou. Nošení roušek je již podle oficiálního vyjádření mnoha našich i zahr. lékařů zdraví škodlivé. Vdechujeme kyslík, vylučujeme CO2, to ví i dítě ze ZŠ. Nedostatek kyslíku vede k bolestem hlavy, únavě, snížení koncentrace a kognitivních schopností. Dle neurologů k odumírání mozkových buněk, což je zvláště u dětí trestuhodné. Dle mého porušení Hippokratovy přísahy. Dále z roušek vznikají kožní a alergické reakce, množí se v nich plísně a po několika měsících vychází najevo, že se zvyšuje množství pacientů s plicními potížemi, dg. např zlatého stafylokoka na plicích, tedy velmi závažných zdravotních problémů.
Syn chodil každý den domů naprosto unavený, s bolestí hlavy, několik hodin musel spát. Má oslabenou imunitu a ještě k tomu nyní rouška. Říkal mi, „mami, nedá se v ní dýchat, aspoň o přestávce si ji na chvíli sundáváme, ale přijde učitelka a vynadá nám“. Toto beru jako šikanu. Pokoušela jsem mu sehnat v nemocnici od jeho ošetřující lékařky zdrav potvrzení, že ji nemůže nosit, razantně odmítla.
Nyní, co se týká mě jako ped. pracovníka. Můj klient XYZ jako autista snáší online výuku velmi špatně. Je ve druhém ročníku. V minulém šk. roce jsem se snažila o jeho aklimatizaci, trvala několik dlouhých měsíců… Poté zavření škol a zase jsme zpátky, kde jsme byli. V září opět zvyknout si na režim ve škole, v říjnu zavření škol. Na jeho psychice to zanechává neg. stopy, jeho psychiatrička mu nasadila léky na zklidnění pro zhoršení stavu.
Co se týká roušky, má jako autista výjimku z nařízení MZČR, ve škole ji tedy v září neměl.
Byl ze strany některých učitelů agresivně upozorňován, že ji nenosí, mé vysvětlení, o jeho výjimce nebrali moc v potaz.
A ještě u roušky zůstanu.
Já sama se léčím již mnoho let s úzkostně depr. poruchou… Můj stav je stabilizovaný, došlo k výraznému zlepšení. Od mé ošetřující lékařky mám potvrzení, že nemohu nosit roušku, tedy opět spadá pod výjimku MZ ČR. Toto potvrzení jsem den předem, než se měla ve škole po celou dobu nosit rouška jsem ho předložila vedení školy. I přesto mi bylo arogantně vyhrožováno kolegy i vedením, že se to ostatním „nelíbí“. Moje odpověď byla, že pokud si ředitelka nepřeje, abych nadále vykonávala práci AP, ať mi to sdělí písemně. A pokud se tak stane, že to předám mému právnímu zástupci. Odpovědi jsem se zatím nedočkala.
Nošení roušky je pro mě z více důvodů nepřijatelné. Jedním důvodem je již zmiňované zdravotní nebezpečí, které hrozí při nošení roušky, dále je to naprosto v rozporu s mým svědomím a vědomím. Rouška není součástí naší kultury a pro mě nikdy nebude.
Zavřením škol je porušováno základní právo dětí na vzdělávání a má právo na ochranu soukromého a rodinného života.
- Restaurace
Byla jsem zvyklá chodit občas do restaurace na oběd, pravidelně do kavárny
Toto omezení záměrně omezuje sociální kontakty mezi lidmi, přáteli, rodinou.
Plánovali jsme oslavit synovi 20 narozeniny, moc se těšil. Nelze.
- Obchody
Naprosto nesmyslné zavření všech obchodů, kromě velkých marketů, potravin, ovoce zeleniny a drogerie.
Žiji v malém městečku.
Snažím se zdravě stravovat, nemohu teď sehnat speciální sortiment.
Moji synové potřebují nové zimní boty a zimní bundy, vyrostli ze starých. Není možné, tedy v této zimě jsou nuceni chodit v podzimních botách a tenké bundě.
Při dalším opatření jednoho zákazníka na m2 jsem nucena v této zimě čekat před obchodem v zástupu, nemluvě a o času, který jsem nucena takovým způsobem nakupováním trávit.
- Služby
Jako naprosto normální součást života beru např pravidelnou návštěvu kadeřnického salonu. Již 2 měsíce nelze. Synové potřebují ostříhat vlasy, nelze.
- Bazény, cvičení
Jsem zvyklá pravidelně nejméně jednou týdně navštěvovat bazén a chodit cvičit do tělocvičny pilates. Obojí opět velmi prospěšně pro zdraví a imunitu. Opět několik měsíců nelze.
- Shromažďovací právo
Omezení shromažďování je opět porušením Ústavy ČR, základní LLPS. Je to jedno ze základních LPS v demokratické společnosti
Nejsme ve válce, aby mohl platil zákaz nočního vycházení, přirovnám ho ke stannému právu, aby byl určován počet lidí, kolik se jich může setkat, komunikovat spolu
Povinné rozestupy 2m, zákaz demonstrovat, tím pádem vyjadřovat svobodně svůj názor /právo na svobodu slova a vyznání/.
Účastním se ze svého přesvědčení demonstrací proti nařízení MZ ČR, proti dle mé minulé ústavní stížnosti nezákonného vyhlášení NS. Tato stížnost byla smetena ze stolu, bez účasti mé či mého právního zástupce.
Velmi mě znepokojuje nefunkčnost právního systému v ČR v této době. Ústavní soud má být dle mého tou poslední možností, kam se občan může obrátit, pokud má pocit při nedodržování jeho základních lidských práv a právo jednotlivce snad stálo a stojí vždy nad právem společnosti
Vrátím se k demonstracím. Při demonstraci na Staroměstském náměstí, která byla poklidná do doby, než začaly provokace příslušníků policie v civilu /zdokumentováno/, poté byly cíleně zataraseny všechny cesty z náměstí. Konkrétně já jsem byla zasažena slzným plynem, při útěku jsem spadla na zem. Když jsem chtěla s přítelem opustit náměstí nebylo nám to umožněno. Bylo použito i vodní dělo
- Právo nedotknutelnosti osoby a právo na informovaný souhlas s odběrem tkáně či jakéhokoli lék zákroku
Velmi mě znepokojuje plánované plošné testování případné očkování /zatím prezentované jako dobrovolné/.
Pokud by toto bylo povinné, vím jedno, nepodstoupím ani testování, ani očkování. Pokud by tím bylo podmíněno setrvání v mém zaměstnaní /vláda již mluví o testování ped. prac/., tak budu nucena zvolit odchod ze zaměstnaní. Jsem samoživitelka, mám syna ve své péče. Beru to jako nezákonný nátlak. Nenechám testovat ani svého syna. Bude moci se účastnit školní docházky?
Můj dospělý syn je trvale poškozený po očkování vakcínou MMR v 18 měsících, má invalidní důchod a na 4h denně pracuje v chráněné dílně
15letý syn po očkování v 1roce přestal chodit, lezl po kolenou půl roku, byli jsme i na neurologickém vyšetření v nemocnici.
Očkování je v rozporu s mým vyznáním. Nepodstoupím ho já ani můj syn!