Po velmi dlouhé době sezení doma se ve velmi krátkém čase třikrát za sebou přepravuju vlakem. Dvakrát jsem využila ČD, které preferuju vždycky (do prahy bych třeba Regio nikdy nejela), dnes bohužel musím Žlutým, protože na trase Brno-Ova jiná přeprava není, leda bych jela přes Břeclav a Valmez, což jsem možná měla udělat. V ČD vlacích jsou totiž celkem v pohodě jak cestující, tak průvodčí. Ti neřeknou ani popel, když jste celou dobu nahoře bez. Cestující to mají v tak 70% na háku, jsou rádi, že dýchají a že je všem volný, jak kdo vypadá.
V Regiu je to jiné. Už od včerejška, kdy mi došlo, že budu muset cestovat s nenáviděnou společnosti jejími absolutně nepohodlnými hrkadly, mi bylo jasné, že to bude nepříjemné. A taky jo. Tady je snad 99,9% zarespirátorovaných pitomců (sorry, ale to se jnak nedá, když vidíte, že to ani nikdo nevynucuje). Možná je to věkovým složením, jsou tu jen dědci anebo odpovědní mlaďoši, ale řeknu vám, že jestli tohle moje slinivka přežije, tak už ji nedostane nic. Musím totiž celou cestu srkat do pusy sušenky Derby, kterým jsme v dětství říkali kozí bobky (tak nějak i chutnají, jsou podivně slané, už abych byla v cíli a dala si pořádné pivo, začíná mi být pěkně šoufl, a to mne čeká ještě hodina do Ostravy), aby to vypadalo, že využívám výjimky ze zahalovací povinnosti.
Bavím se jedině tím, že chlapa vedle mne z těch kozích bobků a toho, jak chroupám a nehodlám si nasadit chránič, asi klepne v tom jeho ochranném prostředku v málo klimatizovaném vagonu pepka. Zajímavý je, že přes uličku sedící dědek, který má respík pod nosem, ho neštve. Holt je podvolený a nedělá problémy, i když nasazuje ledabyle.
Stevard do druhé třídy naštěstí vůbec nechodí (ale když prošel poprvé, nic neřekl, cestující to vážně mají zcela dobrovolně, jen proto, že chtějí!), takže si kolega z vedlejšího sedátka nemá komu stěžovat. Nechápu, co se to s těmi lidmi děje, v šalině s respirátorem, ve vlaku s respirátorem, na filmovém festivalu s náramkem, který obdrží ti, kdo jsou s režimem, ti, co jsou proti, se holt na Zátopka nepodívají… no, v životě se stanou i horší tragédie, řekla bych, bez filmového fesťáku přežiju.
P. S. V Přerově roztřesený pán vystoupil a nastoupil normální pár okolo padesátky naprosto bez a sedl si namísto studentky s předpisově utěsněnou ochranou. Jaká úleva!