Pořád nechápeme, jak je možné, že zrovna my jsme vstoupili do pandemie s ústavními soudci, které jmenoval Zeman. Je to asi to nejhorší, co nám mohl nerudný starý pán provést. Soud složený z jemu rovných skutečně nikdy nebude hájit lidská práva a svobody. Nicméně je třeba si říci, že naše společná karma nás dovedla tam, kam nás dovedla – do psí díry, a teď je třeba začít pracovat na změně.
Inspiraci můžeme najít (opět) u rakouského ústavního soudu. Před pár dny rozhodl ve třech věcech (ale v jedné tedy nic moc).
Zákaz vstupu pro sportovní a rekreační zařízení: Nařízení bylo nezákonné, protože nebylo dostatečně odůvodněno
Na soud se obrátil majitel rybníka, který dostatečně nezajistil jeho okolí před vniknutím nezodpovědných popíračů na svůj pozemek. Za to dostal pokutu.
Ústavní soud řekl, že napadené nařízení (opatření), které zakazovalo vstup do rekreačních a sportovních zařízení, je nezákonné. Problém spočíval hlavně v tom, že ze spisu, který ministerstvo vedlo, nevyplývalo, proč bylo dané opatření vůbec přijato.
Povinnost poskytovat informace zdravotnickým orgánům v podezřelých případech COVID-19 byla nezákonná
Magistrát Vídně nařídil restauracím, aby předávaly některé osobní údaje hygienám. Na ústavní soud se obrátil majitel restaurace, který považoval nařízení za nezákonné. Povinnost podle něj neměla žádný právní základ a porušovala rovněž základní právo na ochranu údajů, právo na svobodu zaměstnání a princip rovnosti.
Ústavní soud řekl, že povinné shromažďování a předávání údajů představovalo závažný zásah do základního práva na ochranu údajů. V případě opatření, která vedou k takovému zásahu do základních práv, je nutné, aby orgán objasnil, na základě jakých skutkových okolností dotyčné opatření je nezbytné a celkově přiměřené. Nařízení bylo zrušeno.
Distanční výuka byla v souladu se zákonem
Ústavní soud naopak zklamal ve vztahu k distančnímu vzdělávání. Obrátilo se na něj několik žáků s žádostí o přezkoumání nařízení, podle kterého byly lekce ve školách od 17. listopadu do 6. prosince 2020 organizovány distanční formou.
Soud řekl, že vzhledem k vědecky prokázané nejistotě ohledně šíření COVID-19, epidemiologicky prokázané situaci v době rozhodování a zejména možnosti vzdělávací podpory v místě škol,y bylo distanční uspořádání hodin objektivně odůvodněné a přiměřené.
Napadená ustanovení školského nařízení COVID-19 rovněž neporušila základní právo na vzdělání podle čl. 2 dodatkového protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech. Toto základní právo podle soudu nezakládá žádné (bez výjimky) právo na osobní výuku.