Dostávám tu a tam dotaz, co mají dělat s tím vším bordelem ředitelé škol. Nejspíš by chtěli dostat nějakou dobrou radu ve stylu „aby se vlk nažral a koza zůstal celá.“ Milé ředitelky, milí ředitelé: taková rada neexistuje. Se s tím smiřte a konečně se rozhodněte, na čí straně vlastně stojíte, a pak se podle toho zachovejte.
Je mi jasné, že na školy vyvíjí obrovský tlak ministerstvo a vláda. Na druhé straně pomyslné barikády stojí normální rodiče (o těch, kteří jsou ochotni dát dítěti ústenku nebo snad i respirátor nepíšu, to snad ani nejsou lidi, kteří mají svoje děti rádi) a ti zase tlačí na to, aby se dětem dostalo jejich práva na vzdělání bez hloupých omezení, zákazů a příkazů, které děckám navíc poškozují psychiku i zdraví. Vedení škol by v mnoha případech nejraději dělalo mrtvého brouka a vyšlo vstříc všem.
Takové řešení ale není v nabídce.
Každá ředitelka a každý ředitel si musí vybrat, zda budou následovat svoje mravní hodnoty a postaví se za děti anebo budou poslouchat, „aby nepřišli o místo“ a vynucovat plnění krizových opatření a mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví. Je možné, aby se školy bránily proti opatřením žalobou, ale kdo z ředitelů to udělal? Nevíme o žádném statečném. Méně „drsná“ možnost je nechat si zpracovat právní analýzu a na tu pak prostě při jakémkoli problému odkazovat: „Sorry, mně to řekl právník.“ Ani v tomto případě se škola nejspíš nevyhne soudnímu sporu, je možné, že nějací fanatičtí rodiče, milovníci respirátorů, podají žalobu. Nebo trestní oznámení. Tak to je a není úniku.
Dokud se budeme bát o místo, dokud budou zaměstnanci poslouchat, aby neměli problémy a protože „nemají na výběr“, nic se nezmění. Myslím, že dozorci z nacistických lágrů se taky hájili tím, že jednali podle příkazů a že nemohli jinak. Dobrá zpráva je, že mohli. Jen nechtěli, a to je právě rozdíl mezi svobodou a totalitou.
P. S.: Podobné závěry platí zejména pro policisty. Taky se můžete rozhodnout.