Dostala jsem několik dotazů na testování malých dětí, kterým vyhrožuje naše drahá hygienička Rážová, jíž zdatně sekunduje předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilona Hülleová. Posledně jmenovaná dáma řekla: „Jednoznačně jsme se shodli na tom, že je potřeba testovat děti bez ohledu na jejich věk, tak abychom zabránili onemocnění dalších členů rodiny a širšího okolí. To znamená, abychom zabránili šíření infekce populací.“
Děti jsou škůdci, to se ví už dávno. Já sama nemám vůbec ráda dětské kavárny, je tam křik, zmatek a hlavně příliš moc dětí. Ti malí dospělí jsou navíc zdrojem nákazy pro prarodiče. Proto je třeba i malé lidi testovat, testovat, testovat. Jistě z toho vyleze mnoho zajímavých dat. A teď už konec legrácek a honem k vážnému tématu: mají rodiče povinnost nechat svoje děti otestovat?
Karanténa a izolace
Karanténou se rozumí: oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy (dále jen „fyzická osoba podezřelá z nákazy“), od ostatních fyzických osob a lékařské vyšetřování takové fyzické osoby s cílem zabránit přenosu infekčního onemocnění v období, kdy by se toto onemocnění mohlo šířit.
Izolací se rozumí: oddělení fyzické osoby, která onemocněla infekční nemocí nebo jeví příznaky tohoto onemocnění, od ostatních fyzických osob. Podmínky izolace musí s ohledem na charakter přenosu infekce zabránit jejímu přenosu na jiné fyzické osoby, které by mohly infekční onemocnění dále šířit.
Základem je mimořádné opatření, které je účinné už docela dlouho a láme rekordy, pokud jde o stabilitu právní regulace v době covidí. Od 25. 9. 2020 se musí kvůli zabránění šíření epidemie dát do izolace nejrozličnější osoby (včetně dětí), a to podle následujících pravidel:
- máte-li pozitivní výsledek RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 (dále jen „pozitivně testovaná osoba“), nařídí izolaci minimální délce trvání 10 dnů ode dne odběru diagnostického vzorku, jehož vyšetření přítomnost viru SARS-CoV-2 prokázalo (nezapomeňte, že karanténu lze nařídit buď písemným rozhodnutím KHS nebo to může udělat lékař, ale na příslušném písemném formuláři);
- nevykazujete-li klinické příznaky onemocnění COVID-19, izolace se ukončuje po uplynutí minimálně 10 dnů, a to bez provedení RT-PCR testu (není vůbec jasné, jak se taková osoba vůbec dostane do izolace, když ani nejeví příznaky onemocnění);
- vykazujete-li klinické příznaky onemocnění COVID-19, izolace trvá po dobu výskytu klinických příznaků onemocnění a ukončuje se po uplynutí alespoň dalších 3 dnů, kdy daná osoba klinické příznaky onemocnění COVID-19 již nevykazuje nebo pokud lze přetrvávající klinické příznaky vysvětlit jinak; celková doba izolace nesmí být kratší než 10 dnů a ukončuje se bez provedení RT-PCR testu. (Zajímavé je, že i mimořádné opatření, ostatně jako zákon o ochraně veřejného zdraví počítá s tím, že karanténním opatřením nemusí být jen tvrdé domácí vězení, ale pouhý lékařský dohled. Není jasné, komu a za jakých podmínek se nařizuje a komu ne).
Do karantény mají být dle mimořádného opatření dány osoby, které byly na základě epidemiologického šetření vyhledány jako osoby v úzkém kontaktu s pozitivně testovanou osobou a ty se následně mají podrobit testu.
O uvalení osoby do izolace nebo karantény musí písemně a odůvodněně rozhodnout KHS nebo lékař, ale i ten musí využít písemnou formu (formulář). Nelze o karanténě „rozhodnout“ nějakým hromadným e-mailem ze školky nebo telefonátem.
Testování
Jste-li osobou, na kterou byla uvalena karanténa, pak se u vás má provést test. Ovšem nařízení testu opět nelze učinit jen tak nějak z rozmaru nějakého telefonisty. Musí to nepochybně být učiněno přes správní rozhodnutí, které podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví musí vydat písemně a odůvodněně KHS.
Lékařům dává pravomoc § 67 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví ve spojení s § 64. Není jasné, jakou formou tak musí lékaři učinit, tj. zda stačí telefonát nebo SMS. Podle§ 67 odst. 3je opatření závazné ode dne jeho prokazatelného předání fyzické osobě. Záznam o nařízení tohoto opatření je součástí zdravotnické dokumentace fyzické osoby (jak se zakládá telefonát nebo SMS?). Podle § 67 odst. 4 se může občan proti protiepidemickému opatření bránit návrhem na přezkum do 3 pracovních dnů ode dne jeho prokazatelného předání. Jak by se někdo mohl bránit proti obsahu telefonátu, který ani nemá nahraný? Je skutečně možné předat tak vážnou informaci SMS, kterou si ani nemusíte přečíst já sama třeba nečtu všechny SMS, které mi chodí. Je vaší povinností denně sledovat mobil nebo e-mail? Proto si myslíme, že předání má proběhnout fyzicky v ordinaci lékaře, písemnou zprávou, a úkon má být odůvodněn, aby se proti němu dalo bránit.
Není nám ani jasné, jak by si mohli lékaři hovory nahrávat, máme-li zde GDPR. Smí si snad hovor nahrávat bez souhlasu dotčeného pacienta? Je možné, že někteří lékaři prostě vystaví žádanku na test. Jak vám ji ale předají? Opět přes SMS? To je přece nemožné. Nemůžete ani vědět, že vás skutečně kontaktoval daný lékař, nemáte-li v ruce zprávu s razítkem.
Mimořádné opatření ani neukládá žádné povinnosti fyzickým osobám, jen KHS a zdravotnickým zařízením.
Podle mimořádného opatření tak lze nařídit test
- u osob, kterým bylo nařízeno karanténní opatření, se provede v rozmezí 5. až 7. dne od posledního kontaktu s pozitivně testovanou osobou, nejpozději však do 10. dne;
- v případě negativního výsledku RT-PCR testu a absence klinických příznaků onemocnění COVID-19 karanténní opatření po 10 dnech ukončí;
- v případě, že se nepodaří provést RT-PCR test v průběhu 10 dnů od posledního kontaktu s pozitivně testovanou osobou, karanténní opatření asymptomatických osob ukončí bez provedení testu za 14 dnů od posledního kontaktu s pozitivně testovanou osobou;
- v případě, že se v době nařízeného karanténního opatření u osoby objeví klinické příznaky onemocnění COVID-19, provede se RT-PCR test; v případě, že karanténním opatřením byl nařízen pouze lékařský dohled, po zjištění klinických příznaků se neprodleně nařídí karanténa;
Vtipné je, že samo mimořádné opatření přiznává, že PCR testy jsou k ničemu a neprůkazné, když v bodě III. uvádí: „osobám, které mají opakovaně pozitivní výsledek RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 a kterým je nezbytné potvrdit jejich bezinfekčnost k ukončení izolace, se provede vyšetření alternativními testem, a to kultivačním průkazem viru ve specializovaných laboratořích.“
Je zjevné, že jen staré dobré kultivační testy jsou schopny určit, zda v sobě vůbec nějaký živý virus nosíte.
Co dělat?
DOMNÍVÁME SE, ŽE TESTU SE DOSPĚLÝ ANI DÍTĚ NEMUSÍ PODROBIT, NEOBDRŽÍ-LI PÍSEMNÉ ODŮVODNĚNÉ ROZHODNUTÍ OD KHS.
V případě, že se na test nakonec přece jen nějak dostanete chtějte pro dítě jen výtěr z krku.
Zásadní otázkou je, jak můžete jít na test, když jste v karanténě. (Testy mají být prováděny těm, na které byla uvalena karanténa). Zvláště v době když soudy reálně odsuzují lidi za to, že porušili pravidla karantény.
Když se na test nedostaví dítě pod 15 let, nemůže samozřejmě spáchat přestupek. Velkou otázkou je, zda se úřady pokusí tlačit rodiče přes rodičovskou zodpovědnost.
Dospělí, kteří test odmítnou přes vydané rozhodnutí, se vystavují hrozbě pokuty.
Podrobněji jsme o testování psali zde.
Problém vidíme v tom, že do budoucna hrozí hromadné testování. Je klidně možné, že světlo světa záhy spatří nové totalitní mimořádné opatření vydané dle § 69 odst. 1 písm. i), podle kterého lze nařídit prakticky cokoli, protože je velmi obecné a umožňuje „zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku.“ Pámbů nás ochraňuj, pokud se soudy včas neprobudí, aby chránily občany před zvůlí exekutivy.