Rodiče, kteří mají rádi své děti a kterým na ratolestech záleží, nedokáží utrpení, kterému jsou jejich potomci vystavováni, snášet s klidem. Nechápou laxnost ostatních, kterým je jedno, co se jejich dětem děje a jaká bude jejich budoucnost, kterým nezáleží na zdraví a na důstojnosti a vzdělání dětí. Proto se na nás právě tito milující rodiče obrací a ptají se, jak mají dál postupovat, když vláda sice milostivě umožnila aspoň nejmenším chodit do školy – ale pod podmínkou, že budou mít náhubek. Vedle toho se stále častěji objevují tvrdé výhružky, že děti budou mít právo na vzdělání jen tehdy, podrobí-li se mlčky a bez odporu nesmyslnému testování, které představuje vážné zásahy do tělesné integrity člověka, zvláště pokud se provádí odběry z nosohltanu.
Bohužel neexistuje konkrétní a jednoduchý způsob, jak se bránit proti rouškám a testům ve škole. Soudy odmítly podat dětem pomocnou ruku, prý je online výuka dostačující a sociální sítě dětem snad stačí. Prymula za časů svého ministrování sice řekl, že roušky děti na prvním stupni mít nemusí, ale koho z vlády trápí jakákoli odpovědnost nebo kontinuita.
„Na 1. stupni je zřejmé, že děti se sice mohou poměrně snadno nakazit, ale z řady prací, které jsou k dispozici se ukazuje, že děti v tomto věkovém období podstatně méně šíří virus na dospělé osoby a na osoby vyššího věku obecně. To znamená, z tohoto důvodu není nutné, aby do věku 10, a podle některých prací do věku 12 let nosily roušku.„
Lidé samozřejmě v obavách o zdraví potomků zvažují, že si děti raději nechají doma. Každý, kdo je trochu soudný, ví, že se děti nemohou kvalifikovaně starat o roušku tak, jak to dělají chirurgové na operačním sále, krom jiného jim k tomu chybí ono čisté prostředí. Možná by stát mohl z armády nezaměstnaných, kterou zdatně vyrábí z podnikatelů a jejich zaměstnanců, přidělit každému dítěti rouškového asistenta, který by dbal na řádné zacházení s náhubkem. Krom toho, že děti budou s rouškami zacházet nehygienicky a pak si je nasadí na pusinky, je zde samozřejmě značné riziko dopadů na zdraví způsobené tím, že děti nebudou dýchat přirozeně, bez bariéry. Obavy o zdravotní stav jsou zcela na místě, už v září byly zaznamenány případy, kdy studenti v rouškách omdleli.
Další věc je, že mnozí rodiče jsou po právu přesvědčeni o nesmyslnosti celého počínání naší vlády a pociťují silnou výhradu svědomí vůči tomu, co se děje. Výhradou svědomí se lze bránit i proti legitimním zásahům státu, natož proti těm, které jsou naprosto v rozporu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod a v přímém rozporu s Úmluvou o právech dítěte. (O právech dítěte bude rozhodovat Ústavní soud. Jsme zvědaví, jestli dětem vzkáže, že mají „chránit staré a nemocné“, ačkoli žádná opatření vlády k ochraně ohrožených nesměřují, a na nich samotných státu absolutně nezáleží).
Ústavní sodu definoval tuto výhradu svědomí následovně: „Ústavní soud zdůrazňuje, že oprávněnou výhradu svědomí nelze ztotožňovat s jakýmkoli subjektivně vnímaným nesouhlasem s právní povinností… nýbrž tento nesouhlas musí být svým nositelem vnímán jako bezpodmínečná povinnost respektování určité závazné mravní normy v konkrétní situaci, musí jít o vážné, mravní rozhodnutí v rovině dobra a zla. Takový nesouhlas pak může vyplývat i ze silného přesvědčení ohledně možnosti nevratného poškození zdraví osoby blízké.“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 1253/14).
Co tedy udělat?
Nedávat dítě do školy je riziko (zanedbání péče o dítě). Dítě musí mít absence omluveny. Protože stát aktuálně neumožňuje, aby se děti vzdělávaly řádně a klade jejich školní docházce nepřekonatelné překážky, doporučujeme, aby rodiče, kteří skutečně nedokáží snést pomyšlení na to, že se s jejich dětmi bude zacházet tak, jak žádá vláda, včas napsali ředitelce či řediteli své školy, že dítě omlouvají ze školní docházky a že jej budou nadále vzdělávat doma. Dělat mrtvého brouka se rozhodně nemusí vyplatit.
Jak argumentovat:
- v dopise, který škole zašlete, uveďte, že máte jednak vážné a oprávněné a podložené obavy o zdraví dítěte, které bude nuceno mít zahalený obličej a bude mu znemožněno volně dýchat a navíc je pravděpodobné, že bude vzhledem ke svému věku a rozumovým schopnostem s rouškou zacházet tak, že bude znečištěna a hrozí riziko nakažení se skrze roušku;
- doporučujeme dopodrobna popsat, v čem spočívá vaše výhrada svědomí vůči zahalování obličejů;
- současně doporučujeme do dopisu uvést, že opatření považujete za diskriminační, protože prakticky stejně staré děti v mateřských školách se mohou vzdělávat bez roušky a neexistuje o fakta se opírající studie, která by prokázala nutnost zahalování obličejů u školáků.
Problémem pro rodiče samozřejmě je, že nebudou moci pracovat, nebudou mít příjmy (povětšinou matky, že, skvěle nám ta pandemie vrací roli žen zpět do domácnosti) a škola nebude zajišťovat žádnou výuku. Vše bude na rodičích. Odměnou jim bude jen vědomí, že to všechno dělají pro milované bytosti.
P. S.: Osobní povzdech (není nutno číst)
Nechápu absolutně, jak se mohla naše společnost dostat do tak zvráceného bodu, kdy je ubližováno mláďatům pod rouškou záchrany jakési neurčité skupiny (u které snad ani nevěřím, že by o takovou záchranu, která ničí vše a všechny a především ubližuje jí samotné vůbec stála). Dokud tu budou rodiče, kterým nezáleží na vlastních dětech do té míry, aby se postavili proti jejich týrání, budeme se mít špatně a nebudeme mít žádnou naději na dobrou budoucnost. Je načase říct: „Sebezničení není solidarita, ale idiocie.“